13 C 41/2025

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným k soudu dne 8. 4. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 22 251,81 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené úvěrové smlouvy, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 10 000 Kč dne 26. 10. 2023 (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] uzavřená dne 26. 10. 2023 distančním způsobem na adrese [Anonymizováno]. Žalobce uvádí, že posoudil úvěruschopnost žalovaného – zjistil u žalovaného celkový počet členů domácnosti žijících se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy, ověřené měsíční příjmy atd. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází ve výpisu z centrální evidence exekucí, výpisu z insolvenčního rejstříku, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru PČR hledaných osob, výpisu z registru politicky aktivních osob, výpisu z katastrálního rejstříku, výpisu z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce dle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky uvedenými v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Úvěr v částce 10 000 Kč byl žalovanému vyplacen na bankovní účet číslo [č. účtu]. Dále se v žalobě uvádí, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval emailem ze dne 29. 4. 2024. K výpovědi došlo téhož dne. Do prodlení s úhradou celého úvěru se žalovaný dostal prokazatelně dne 30. 4. 2024. Dle žaloby má žalobce nesplacený dluh ve výši 22 036,66 Kč, který se skládá z těchto položek: jistina 10 000 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 199 Kč, smluvní úrok 11 643,86 Kč, poplatek za službu „Presto“ 165, poplatek za službu „Informační SMS servis“ 28,80 Kč. Dále se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny (dle článku VII. odst. 3 a článku VI. smlouvy). Žalobce je dále v souladu s článkem VIII. odst. 1 smlouvy oprávněn požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení (od 26. 11. 2023 do 24. 2. 2024).

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil, neboť nepřebírá soudní zásilky.

3. Usnesením ze dne 1. 8. 2025 č. j. [Anonymizováno] [Anonymizováno] byl žalobce vyzván, nechť tvrdí a prokáže, zda a jakým způsobem žalobce posoudil schopnost spotřebitele žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru s tím, že žalobce má dále doložit jednotlivé uhrazené splátky ze strany žalovaného na smlouvu o revolvingovém úvěru. V rámci podání ze dne 10. 9. 2025 žalobce sdělil (zopakoval) informace uvedené v žalobě, tedy pouze v obecné rovině uvedl, z jakých informací vycházel, sdělil, že ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 39 138 Kč (což však nedoložil). Jediným dokumentem, který doložil, je výpis z běžného účtu žalovaného, ze kterého bylo zjištěno, že od 31. 7. 2023 do 25. 10. 2023 byl zůstatek na účtu žalovaného 211,59 Kč. V rámci předloženého účtu se nepodařilo dohledat žádný pravidelný měsíční příjem žalovaného.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] poskytl žalobce žalovanému dne 26. 10. 2023 spotřebitelský úvěr v částce 10 000 Kč, což vyplynulo z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli. Revolvingový rámec byl sjednán v částce 33 100 Kč. Přestože součástí spisového materiálu byl výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], pak žádná z informací zde uvedených není doložena listinami, pouze je zde tvrzeno, že výše ověřeného čistého příjmu je 39 138 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 23 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 1 519 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 8 000 Kč, další nezbytné výdaje 3 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč, disponibilní příjem 9 900 Kč. Žalovanému byla doručována dne 19. 3. 2025 předžalobní výzva k plnění.

5. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Odborná péče poskytovatele úvěru podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zahrnuje i povinnost neomezit se pouze na tvrzení žadatele, ale tato tvrzení aktivně ověřovat – například prostřednictvím potvrzení o příjmu, výplatních pásek či výpisů z účtu. Tento výklad vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, který zdůrazňuje nutnost odborného a pečlivého posouzení všech relevantních dokumentů.Pouhé nedoložené prohlášení spotřebitele není dostatečné pro řádné posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Věřitel má povinnost prověřovat bonitu spotřebitele vždy, nikoliv jen při pochybnostech. Smyslem této povinnosti je ochrana spotřebitele před rizikovým zadlužením a jeho negativními důsledky – ekonomickými i společenskými.Zákon o spotřebitelském úvěru, jako transpozice směrnice 2008/48/ES, klade důraz na odpovědnost věřitele při posuzování úvěruschopnosti. Podle čl. 8 směrnice musí být úvěruschopnost posouzena na základě dostatečných informací, ideálně doložených, nikoliv pouze na základě tvrzení spotřebitele.Odborná péče znamená úroveň dovedností a pozornosti, kterou lze od podnikatele rozumně očekávat, a která odpovídá poctivým obchodním praktikám. Věřitel je tedy povinen aktivně zjišťovat a ověřovat schopnost spotřebitele splácet úvěr, nikoliv se spoléhat na jeho nedoložená tvrzení. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky.Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru. Poskytovatel úvěru měl povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí, což zahrnuje i ověření jeho tvrzení. Nedoložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná (viz rozsudek NSS č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr lze poskytnout pouze tehdy, pokud z dostupných informací vyplývá, že spotřebitel bude schopen jej splácet – jinak je smlouva neplatná.

9. Vzhledem k tomu, že v řízení žalobce pouze tvrdil, že před poskytnutím úvěru v částce 10 000 Kč řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, ačkoliv toto tvrzení v průběhu řízení nebylo potvrzeno žádnými důkazy (potvrzení o výši příjmů, mzdové lístky, nájemní smlouva a jiné listiny prokazující příjmy a výdaje žalovaného), byl vyhodnocen závazkový vztah mezi žalobcem a žalovaným, nikoliv jako smlouva o spotřebitelském úvěru, ale pouze jako bezdůvodné obohacení. Na základě těchto skutečností pak je částka 10 000 Kč, která byla žalovanému poskytnuta, vyhodnocena nikoliv jako úvěr, ale bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen žalobci vrátit. Výrokem I. byl žalovaný zavázán k úhradě částky 10 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení. Výrokem II. byly další nároky žalobce zamítnuty s ohledem na neplatnost sjednané smlouvy o revolvingovém úvěru. I s ohledem na procesní nečinnost žalovaného nebylo zjištěno, že by na uvedený dluh žalovaný žalobci cokoliv splatil.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy úspěch žalovaného je vyšší, než úspěch žalobce. S ohledem na skutečnost, že žalovanému vzhledem k jeho procesní nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.