Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

13 C 84/2024

Soud: Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské MeziřičíDatum rozhodnutí: 7. 1. 2025Č. j.: 13 C 84/2024-34Samosoudkyně: Mgr. Hana KohoutkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 17. 3. 2025Předmět řízení: O zaplacení 16 170 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSVS:2025:13.C.84.2024.34
smlouva pracovnísmlouva o úvěrusmlouva o zápůjčcebezdůvodné obohaceníinsolvence
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.000 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 3.250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3.250 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč, částku 2.920 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám [tituly před jménem] [jméno FO] 162 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu dne 3. 7. 2024 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 16 170 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 8. 2023, na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které mu byly zaslány na jeho účet [č. účtu] dne 6. 8. 2023. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina a poplatek byly splatné 5. 9. 2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobce dále v žalobě popisuje proces poskytnutí zápůjčky na webových stránkách [Anonymizováno].[Anonymizováno], uvádí, že před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalobce po žalovaném požaduje uhrazení jistiny a poplatku ve výši 13 250 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, a to za pět upomínek po 500 Kč, dále požaduje smluvní pokutu ve výši 2 920 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Ve věci soud rozhodoval dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání.

4. Usnesením zdejšího soudu ze dne 12. 8. 2024 byl žalobce vyzván, nechť ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplní žalobu ze dne 3. 7. 2024 v tom směru, že bude tvrdit a prokazovat, zda a jakým způsobem žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

5. Žalobce v rámci své odpovědi soudu ze dne 20. 8. 2024 sdělil, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, žalobce požádal, aby byl žalovaný povinen vrátit žalobci vše, co podle smlouvy o zápůjčce dostal – tj. bezdůvodné obohacení a uhradit úroky z prodlení v zákonné výši a náklady řízení. Současně doplnil, že žalovaný neuhradil žádnou částku na svůj dluh.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi stranami byla sjednána dne 6. 8. 2023 smlouva o zápůjčce, na základě které bylo žalovanému poskytnuto 10 000 Kč bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, žalovaný se zavázal uhradit jistinu a poplatek nejpozději do 5. 9. 2023. Současně byla sjednána částka 500 Kč za písemnou (listinou) upomínku/výzvu k úhradě. Pod bodem 2.3. smlouvy pak byla sjednána pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Skutečnost, že žalobce poukázal žalovanému bezhotovostně finanční prostředky na jeho účet, byla potvrzena zprávou [banka] ze dne 20. 8. 2024. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh čehokoliv uhradil.

7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby „před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti I. B. a další C-449/13, z něhož mj. vyplývá, že: „Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr „s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět „úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (pokud právní předchůdce žalobkyně nazval ve formuláři tento typ smlouvy „smlouva o zápůjčce“, pak se soud s ohledem na okolnost, že v záhlaví smlouvy je uvedeno, že je smlouva uzavřena mj. v souladu se z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále okolnosti, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky, které se zavázal uhradit ve splátkách, a to se sjednanými úroky a dalšími poplatky, je nepochybné, že mezi stranami se jedná právě o spotřebitelský úvěr, přičemž je dále nepochybné, že předmětem podnikání právního předchůdce žalobkyně je právě poskytování spotřebitelských úvěrů).

13. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě, a to ani z tvrzení žalobkyně a z předložených listin, nikterak nevyplývá, že by se právní předchůdce žalobkyně před podpisem smlouvy o úvěru zabýval otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru. Pokud žalobkyně ve svém písemném podání podává v otázce posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyjádření, pak se jedná o kusé a obecné informace (bez doložení důkazů), které nenaplňují intence zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud měl soud k dispozici informaci ze zákaznické karty, kde je v podstatě uvedeno pouze, že žalovaný pracuje jako dělník ve společnosti [právnická osoba], aniž by byla tato skutečnost i prokázána, např. pracovní smlouvou, výplatními páskami apod., pak lze konstatovat, že úvěruschopnost žalovaného nebyla řádně posuzována.

14. Za daného stavu soud vyhodnotil smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi stranami jako neplatnou za situace, kdy žalobce sám nedisponuje žádnými doklady potvrzujícími ověřování úvěruschopnosti u žalovaného. Za tohoto stavu věci tak soud přiznal žalobci částku 10 000 Kč poskytnutou na účet žalovaného jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku. Další požadované částky v žalobním petitu soud zamítl právě s ohledem na vyhodnocení spotřebitelského úvěru jako neplatného.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když úspěch žalobce byl ve výši 53,6 %, neúspěch ve výši 46,40 %, po odečtení úspěchu od neúspěchu věci tak žalobci náleží 7,2 % z celkových nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, které se stávají z: zaplacený soudní poplatek 800 Kč, 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1) bod 1) vyhl.č. 177/1996 Sb. (Advokátní tarif) po 300 Kč (tj. 900 Kč), 3krát paušální částka dle § 14b odst. 5) bod a) vyhl.č. 177/1996 Sb. (Advokátní tarif) po 100 Kč (tj. 300 Kč) a 21 % DPH (tj. 252 Kč). Žalobci tak náleží z celkových nákladů řízení 162 Kč, které je žalovaný povinen uhradit do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací