Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

13 C 9/2024

Soud: Okresní soud ve Vsetíně, pobočka Valašské MeziřičíDatum rozhodnutí: 7. 11. 2024Č. j.: 13 C 9/2024-57Samosoudkyně: Mgr. Hana KohoutkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 17. 3. 2025Předmět řízení: O zaplacení 58 266,55 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSVS:2024:13.C.9.2024.57
smlouva pracovnísmlouva o úvěrubezdůvodné obohacenísmlouva nájemnípostoupení pohledávkypostoupení smlouvy
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (9) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20.106 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20.106 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 38.160,20 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.759,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1.517,73 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.718,97 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, úrok 8 % ročně z částky 25.689,70 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem doručeným soudu dne 29. 11. 2023 se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 61 096,55 Kč s příslušenstvím, a to z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 26. 1. 2022, kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]., IČ [IČO]. Na základě uvedené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované částku 30 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit pevný úrok 1 522 Kč, dále za úhradu za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, úhradu za administrativní činnost 4 154 Kč a za umožnění platit splátky v hotovosti 5 400 Kč. Celkovou částku 55 776 Kč se zavázala uhradit ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč, poslední splátka měla být splatná 26. 3. 2023. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátku uhradila 31. 3. 2022 ve výši 2 000 Kč. Žalobce po žalované požaduje zaplacení neuhrazené jistiny 25 689,70 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 135,27 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 11 550 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 3 264,18 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti 4 242,86 Kč, smluvní pokutu 15 214,54 Kč a vyčíslený úrok od 27. 3. 2023 do 11. 7. 2023 z dlužné jistiny ve výši 1 517,73 Kč a zákonný úrok vyčíslený od prodlení do 11. 7. 2023 v částce 2 759,69 Kč. Žalobce dále požaduje zaplacení úroku z úvěru ve výši 8 % ročně, z dlužné jistiny úvěru 25 689,70 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení a úhradu zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 824,97 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení. Pohledávka na žalobce byla postoupena dne 2. 8. 2023 s účinností k 7. 8. 2023.

2. Žalovaná se k podané žalobě nikterak nevyjádřila, neboť nepřebírá soudní zásilky.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi poskytovatelem úvěru společností [právnická osoba]. a žalovanou byla uzavřena dne 26. 1. 2022 smlouva o úvěru číslo [hodnota]; úvěr byl poskytnut ve výši 30 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit úrok ve výši 1 522 Kč, dále úhradu za poskytnutí úvěru 14 700 Kč, dále náklady na vyhodnocení úvěru 4 154 Kč a inkaso plateb v částce 5 400 Kč. Celkovou výši 55 776 Kč (poskytnutý úvěr plus sjednané příslušenství) se žalovaná zavázala uhradit ve 14 splátkách po 3 989 Kč měsíčně. Žalovaná uhradila celkem: 3 894 Kč dne 27. 1. 2022, 4 000 Kč dne 11. 2. 2022 a 2 000 Kč dne 31. 3. 2022 (celkem 9 984 Kč). Dne 2. 8. 2023 byla sjednána smlouva o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Postoupení pohledávky za žalovanou bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 8. 2023, dopisem ze dne 1. 11. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu.

4. Usnesením č. j. 13 C 9/2024–34 ze dne 6. 6. 2024 bylo řízení částečně zastaveno, co do částky 2 830,35 Kč (z důvodu zpětvzetí). Předmětem řízení tak byla nadále částka 58 266,20 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 759,69 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 517,73 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 26 824,97 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně a úrok 8 % ročně z částky 25 689,70 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení.

5. Usnesením ze dne 6. 5. 2024 byl žalobce vyzván, nechť ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení usnesení doplní žalobu o tvrzení a prokázání, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce posoudil schopnost spotřebitele – žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V rámci svého podání doručeného soudu dne 24. 5. 2024 žalobce uvedl, že vyhodnocoval především informace požadované a získané od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Žalovaná uvedla, že od 1. 10. 2020 je na dobu neurčitou zaměstnána jako pracovník restauračního provozu u společnosti [právnická osoba]., výše jejích měsíčních příjmů je 19 286 Kč, výše měsíčních výdajů činí 12 860 Kč. Dále uvedla, že bydlí v nájmu a nemá vyživovací povinnost. Tvrzenou majetkovou situaci právní předchůdce žalobce ověřil z pracovní smlouvy, výplatních pásek a smlouvy o nájmu, výdaje pak byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu. Ze strany žalobce byly předloženy výplatní pásky žalované v počtu 3 ks, ze kterých bylo možno vyčíst, že v říjnu 2021 byl čistý příjem žalované 21 278 Kč, v listopadu 2021 vydělala částku 19 389 Kč; u třetího výplatního pásku není řádně čitelné období, za které byl mzdový lístek vystaven. Dále byla předložena nájemní smlouva uzavřená mezi pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem (čitelné je pouze jméno a příjmení žalované, nikoliv další osoby, která byla rovněž v nájemní smlouvě uvedena jako nájemce), úhrada nájemného je sjednána ve výši 7 000 Kč měsíčně a za služby za užívání bytu bylo sjednáno 500 Kč měsíčně. Nájemní smlouva je datována 26. 8. 2020. Dále byla předložena pracovní smlouva žalované vystavená 1. 10. 2020 u zaměstnavatele [právnická osoba]. V rámci žádosti o úvěr bylo vycházeno ze mzdy žalované ve výši 19 286 Kč, u výdajů za bydlení a energie z částky 3 860 Kč (tedy nikoliv z částky, která byla sjednána v nájemní smlouvě, ale z částky daleko nižší), dále jsou uvedeny výdaje za dopravu, jídlo a osobní náklady 8 500 Kč a částka za spoření a pojištění 500 Kč. Další doklady nejsou součástí spisového materiálu, ani nebyly doloženy k žádosti soudu.

6. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 86 odst. 1, 2 platí: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru § 87 odst. 1 platí: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 86 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Tento výklad vyplývá z právní věty rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39. Jak dále vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné (ničím nedoložené) prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností. Podrobnější ověřování bonity spotřebitele je na místě vždy, nikoliv pouze v případech, kdy má věřitel pochybnosti o tvrzeních dlužníka (opačný postup by nebyl v souladu s účelem a smyslem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému zadluženosti domácnosti (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace. Zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Předobrazem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je pak článek 8 směrnice 2008/48/ES, který uložil členským státům zajistit, aby „před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi“. Výkladem článkem 8 směrnice 2008/48/ES se zabýval soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 CA Consumer Finance proti I. B. a další C-449/13, z něhož mj. vyplývá, že: „Poskytovatel úvěru musí za prvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situace zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Zákon o spotřebitelském úvěru navíc uvádí, že věřitel je povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr „s odbornou péčí“, což nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Odbornou péčí je třeba rozumět „úroveň zvláštních dovednosti a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti“. V souvislosti s výkladem pojmu odborné péče i s ohledem na účel zakotvení povinnosti ověřovat úvěruschopnost spotřebitele, kterým je zejména ochrana spotřebitele, je třeba vykládat příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru tak, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho nedoloženými prohlášeními.

11. Vzhledem k tomu, že jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, podle kterého je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, avšak musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.

12. Jak vyplynulo z provedeného dokazování mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru, na základě které se do dispozice žalované dostaly finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, žalovaná uhradila celkem 9 894 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne 2. 8. 2023 mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba]. a žalobcem, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Pokud se jedná o posouzení úvěruschopnosti žalované, soud dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována řádně, a to za situace, kdy byly předloženy celkem tři výplatní pásky žalované, avšak pouze u dvou lze uzavřít, za jaké období žalovaná svou mzdu dostala, současně byly podhodnoceny náklady na bydlení za situace, kdy v nájemní smlouvě se uvádí částka 7 500 Kč, přičemž v žádosti o úvěr je uvedena podstatně nižší částka, a to 3 860 Kč. Žalobce rovněž tvrdil, že jeho právní předchůdce vycházel z bankovních účtů žalované, tyto však soudu nedoložil. Za daného stavu věci soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, neboť právní předchůdce žalobce nedostál své povinnosti ustanovené v § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Za tohoto stavu věci tak žalobci náleží pouze bezdůvodné obohacení, nikoliv nároky vyplývající z platně uzavřené úvěrové smlouvy. Za tohoto stavu věci bylo žalobci přiznáno: 20 106 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 106 Kč od 12. 7. 2023 do zaplacení (z částky 30 000 Kč byla odečtena zaplacená částka 9 894 Kč). Další částky, které jsou uvedeny ve výrokové části II. tohoto rozsudku byly zamítnuty, neboť se jedná o částky, které by žalobci náležely pouze v případě, že by úvěrová smlouva byla platná (od požadované částky 58 266,20 Kč byla odečtena přiznaná částka 20 106 Kč se zákonným úrokem z prodlení), tento závěr soudu se pak týká dalšího příslušenství, které žalobce v rámci žaloby požadoval.

13. O nákladech řízení, bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když poměr úspěchu žalobce byl nižší než jeho neúspěch. Za tohoto stavu věci bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a to za situace, kdy žalovaná se soudního jednání ani nezúčastnila (a proto jí ani žádné náklady řízení nevznikly).

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací