Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 15.800,42 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13.390 Kč za dobu od 6.10.2023 do zaplacení.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 17. 10. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 67.181,74 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdí, že [právnická osoba]. (dále jen „banka“) uzavřela dne 3. 6.2020 po prověřování jeho úvěruschopnosti s žalovaným smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 13.390 Kč č. [Anonymizováno] Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem 10,2 % ročně a poplatky hradit. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, banka ke dni 5.6.2020 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhá nesplacené jistiny ve výši 64.771.32 Kč a smluvního úroku ve výši 2.410.42 Kč a úroků z prodlení.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
3. Usnesením č.j. 17 C 24/2025-30 ze dne 18.3.2025 byla žaloba co do částky 51.381,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51.381,32 Kč za dobu od 6.10.2023 do zaplacení odmítnuta.
4. O věci bylo za splnění předpokladů dle § 115a o.s.ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.
5. Z návrhu na uzavření smlouvy č. [Anonymizováno] a jeho akceptace má soud za prokázané, že 3.6.2020 si žalovaný dohodl s bankou poskytnutí úvěru ve výši 104.890 Kč, z toho ve výši 13.390 Kč na doplacení kontokorentního úvěru ve prospěch účtu číslo [č. účtu]. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem 10,2 % ročně a poplatky dle sazebníku banky hradit v 76 splátkách po 2.090 Kč měsíčně, s právem banky na zesplatnění pro případ prodlení s úhradou splátky. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, bydlí ve vlastním bytě, je zaměstnaný s příjmem 31.000 Kč měsíčně, na úvěrech splácí 8.030 Kč, na bydlení 2.000 Kč, pracovní poměr má na dobu neurčitou, není ve zkušební ani ve výpovědní době. Výpisem z účtu žalovaný doložil své příjmy. Žalovaný neměl před poskytnutím úvěru záznam v registru SOLUS.
6. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že banka žalovanému dne 5.6.2020 dohodnutý úvěr vyplatila. Žalovaný přestal v červenci 2023 hradit splátky. K 30.9.2023 banka evidovala zůstatek jistiny ve výši 64.771.32 Kč a úroku ve výši 2.410.42 Kč.
7. Oznámením ze dne 5.10.2023 oznámila banka žalovanému, že v důsledku prodlení s úhradou splátek úvěr prohlásila za splatný a vyzvala ho k platbě částky 68.241 Kč. (zjištěno z oznámení, obchodních podmínek, výpisu z účtu a podacího archu)
8. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni postupní smlouvou uzavřenou dne 18.12.2023, což bylo žalovanému oznámeno. (zjištěno ze smlouvy o postoupení a z oznámení)
9. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
13. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci postoupením pohledávky, uzavření úvěrové smlouvy dne 3.6.2023 a poskytnutí úvěru. Protože žalovaný porušil smluvní podmínky, banka v souladu se smlouvou úvěr zesplatnila a žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění v usnesení shora neodmítnuté výši včetně sjednaných úroků z úvěru. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 3 o.s.ř. – z převážné části byla žaloba odmítnuta, avšak žalovanému náklady v řízení nevznikly.