Výrok
I. Řízení se co do nároku na zaplacení částky ve výši 35 043,18 Kč, úroku ve výši 7 902,09 Kč a úroku z prodlení ve výši 7 887,65 Kč zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni: 14 368,84 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 14 368,84 Kč od 27. 11. 2025 do zaplacení, a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14 368,84 Kč od 27. 11. 2025 do zaplacení,a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 17 509,90 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni 50 832,92 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru. Žalovaná podle tvrzení žalobkyně porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila poskytnutý úvěr.
2. Žalovaná se k žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřila.
3. V rozsahu podle výroku I. byla žaloba před jednáním vzata zpět s ohledem na platbu ze strany žalované ve výši 50 832,92 Kč ze dne 26. 11. 2025. Předmětnou platbou bylo uhrazeno příslušenství vzniklé do 26. 11. 2025 včetně připsaného úroku z úvěru a části jistiny. Na jistině zůstává k úhradě 14 368,84 Kč; způsob použití platby odpovídá bodu 3.3 smlouvy.
4. Původní věřitel uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru ve výši 79 986 Kč za účelem konsolidace (smlouva, sazebník). Úvěr byl čerpán v dubnu 2023, přičemž interní přehled původního věřitele dokládá průběh úvěrového vztahu (výpis z úvěrového účtu, interní přehled). Žalovaná byla původním věřitelem vyzvána k plnění dluhu a dluh byl poté ke dni 2. 10. 2024 zesplatněn (výzva, zesplatnění). Pohledávka byla postoupena ve prospěch žalobkyně (postupní smlouva a její přílohy), o čemž byla žalovaná postupitelem vyrozuměna (oznámení o postoupení, potvrzení o odeslání). Žalovaná byla poté k plnění vyzvána i zástupcem žalobkyně (výzva, potvrzení o odeslání). Původní věřitel zkoumal schopnost žalované splatit úvěr, který byl poskytnut za účelem konsolidace, přičemž měsíční příjmy žalované v dané době činily 29 906 Kč, 31 543 Kč a 34 853 Kč (posouzení úvěruschopnosti, výpisy z účtu žalované).
5. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání ve smlouvě a v zákonných ustanoveních o tomto smluvním typu (§ 2395 a násl. o. z.), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSÚ“).
6. V posuzovaném případě soud uzavírá, že mezi původním věřitelem (bankou, úvěrujícím) na straně jedné a žalovanou (spotřebitelem, úvěrovanou) na straně druhé vznikl smluvní závazkový vztah, který je hodnocen jako smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.). Smluvní dokumentace upravovala splácení čerpaných prostředků úvěru, míru sjednané úrokové sazby, jakož i další smluvní podmínky. Z hlediska obsahu není důvod hodnotit smlouvu či kteroukoliv její část jako neplatnou pro rozpor s ustanoveními chránícími spotřebitele. S ohledem na výši příjmů žalované i účel úvěru (konsolidace) soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně vyhodnotila schopnost žalované úvěr splatit. Z prokázaného průběhu závazkového vztahu je rovněž patrno, že žalovaná nedodržovala řádně sjednané podmínky a dostala se do prodlení. Věřitel proto úvěr důvodně zesplatnil a žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků. Úroky z prodlení byly přiznány podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úhradou téměř celého dluhu žalovaná navíc fakticky svou povinnost uznala a v řízení žádné námitky proti uplatněnému nároku nevznesla.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná (i částečné zpětvzetí žaloby bylo odůvodněno úhradou ze strany žalované), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 509,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 034 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 832,92 Kč sestávající z částky 3 x 3 140 Kč (převzetí věci, žaloba, účast u jednání) a z částky 1 570 Kč (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 790 Kč ve výši 2 685,90 Kč. Náhradu za doplňující vyjádření soud nepřiznal, protože šlo o doplnění skutečností, které mohly být uvedeny již v žalobě. Náhradu za zpětvzetí žaloby (jako další samostatný úkon) soud nepřiznal pro neúčelnost, protože žalobkyně mohla tento úkon učinit přímo u jednání, které se konalo následující den a kterého se zástupce žalobkyně účastnil (tomu pak odpovídá to, že za tento úkon soud přiznal odměnu z původní tarifní hodnoty).