18 C 234/2023

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni 209 000 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu byl poskytnut. Žalobkyně průběžně upřesňovala skutkové okolnosti uzavření smlouvy, přičemž uvedla, že měla zájem zhodnotit své finanční prostředky. V té době se na jejího právního zástupce obrátila jeho klientka s tím, že [jméno FO] shání pro žalovaného finanční prostředky. Obsah smlouvy byl domluven telefonicky a za žalovaného jednal pan [jméno FO] a paní [jméno FO]. Účel plateb uvedených ve smlouvě žalobkyni nebyl znám. Oproti původnímu tvrzení o uzavření smlouvy současně s žalovaným dne 25. 7. 2023 žalobkyně uvedla, že smlouvu podepsala až následně a tato byla poté poštou zaslána žalovanému.

2. Žalovaný uplatněný nárok neuznal a uvedl, že reagoval na leták na půjčku, který měl ve schránce. Poté, co zavolal na dané číslo, se mu ozval muž jménem [jméno FO] a žalovaný mu řekl, že žádá o půjčku ve výši 50 000 Kč. S tímto [jméno FO] jel dvakrát na poštu, kde podepsal papíry, a on mu řekl, že dostane následně 50 000 Kč. Žádné peníze však nedostal.

3. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 190 000 Kč, a to formou čtyř různých plateb. Žalovaný smlouvu podepsal s ověřeným podpisem dne 25. 7. 2023. Žalobkyně podle svých vlastních tvrzení smlouvu podepsala až následně.

4. Z předžalobní výzvy a podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky s ohledem na zesplatnění úvěru.

5. Z výpisů z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalovaný je většinovým spoluvlastníkem nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota] v k. ú. [adresa], přičemž na těchto nemovitostech je zapsáno zástavní právo ve prospěch žalobkyně; jde o jediné právo evidované ve prospěch žalobkyně v katastru nemovitostí.

6. Z potvrzení o platbách soud zjistil, že žalovaný písemně potvrdil dne 25. 7. 2023 přijetí hotovosti ve výši 50 000 Kč a že další tři platby byly provedeny bezhotovostně. Ze souvisejících sdělení bank plyne, že jedna platba byla zaslána na účet [tituly před jménem] [Anonymizováno] druhá na účet soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO] a třetí na účet [jméno FO].

7. Z lékařské zprávy soud zjistil, že u žalovaného proběhla dne 24. 8. 2023 operace.

8. Z výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že v srpnu 2023 byl počáteční i konečný zůstatek na učtu v podstatě shodný ve výši cca 18 000 Kč. Z výpisu ze spořicího účtu soud zjistil, že na konci srpna 2023 měla žalobkyně naspořeno cca 130 000 Kč.

9. Ze sdělení exekutorského úřadu soud zjistil, že exekuce žalovaného byla ukončena uhrazením, přičemž žalovaný byl zastoupen zmocněnkyní [jméno FO] a poslední platba ve výši 18 000 Kč byla avizována předem.

10. Z podacího archu soud zjistil, že zástupce žalobkyně odeslal dne 1. 8. 2023 poštovní zásilku žalovanému (dodáno 4. 8. 2023) i Katastrálnímu pracovišti ve [Anonymizováno] [adresa].

11. Z plné moci soud zjistil, že žalovaný udělil [jméno FO] 13. 7. 2023 plnou moc, což plyne z obsahu ověřovací doložky České pošty.

12. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce, vyrozumění o zahájení exekuce a exekučního návrhu soud zjistil, že žalobkyně vedla exekuci proti povinnému [jméno FO] ([Anonymizováno]), a to na základě elektronického platebního rozkazu ze dne 10. 12. 2021.

13. Ze sdělení Okresního soudu v [Anonymizováno] soud zjistil, že [jméno FO] vystupuje u tohoto soudu v celé řadě řízení, a to jako žalovaný, povinný nebo obviněný. [jméno FO] vystupuje v jednom řízení jako žalovaná (druhý žalovaný [jméno FO]).

14. Ze sdělení Okresního soudu v [adresa] soud zjistil, že [jméno FO] vystupuje v jednom řízení jako svědek.

15. Ze sdělení Krajského soudu v [adresa] soud zjistil, že [jméno FO] byl resp. je účasten několika trestních řízení, že [Anonymizováno] vystupuje v několika insolvenčních řízeních jako věřitel a že [právnická osoba]. vystupuje jako obviněná.

16. Z výpisů z živnostenského rejstříku soud zjistil, že [jméno FO] měl do 1. 3. 2017 zřízeno živnostenské oprávnění na poskytování nebo zprostředkovaní spotřebitelského úvěru, přičemž jeho odpovědným zástupcem byla [jméno FO]. [jméno FO] byla evidována jako odpovědný zástupce pro společnost [právnická osoba] i [jméno FO] a zároveň měla do 1. 3. 2017 zřízeno živnostenské oprávnění na poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

17. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost [právnická osoba] soud zjistil, že jejím jednatelem je [jméno FO] a společníkem je [jméno FO]. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost [právnická osoba] soud zjistil, že jejím jednatelem byl [jméno FO], prokuristou je [jméno FO]. Z výpisu z obchodního rejstříku pro společnost [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno] soud zjistil, že členem správní rady byl [jméno FO] i [jméno FO].

18. Z rozhodnutí Vrchního soudu v [Anonymizováno] ve věci sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že šlo o incidenční spor, kdy dlužníci byli v dluhové pasti a přes pana [Anonymizováno] se dostali ke společnosti [Anonymizováno] a k [jméno FO], který jim slíbil získat investora, který půjčí peníze. Rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vrchním soudem zrušeno mj. pro rozpor v textu smlouvy s obsahem legalizační doložky a dalších skutkových rozporů. Z odůvodnění plyne, že sporná smlouva v předmětné věci byla uzavřena v květnu 2017, tedy až po zrušení příslušného živnostenského oprávnění [jméno FO].

19. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že šlo o věc, kdy skutkově bylo zjištěno, že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve výši 900 000 Kč, přičemž podle smlouvy byla částka 400 000 Kč poskytnuta na účet soudního exekutora a částka 500 000 Kč byla poukázána na účty jiných osob, a to i společnosti [právnická osoba] a [Anonymizováno], a to jako provize.

20. Z výslechu svědka [jméno FO] soud zjistil, že v posledních letech se živil tím, co dělal vždycky, tj. zprostředkováním úvěrů. Co do řešené věci svědek [jméno FO] využil svého práva nevypovídat.

21. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že našel ve schránce leták s možností půjčky, zavolal na to číslo a ozval se mu [jméno FO]. Chtěl 50 000 Kč, [jméno FO] nabídl i 100 000 Kč, ale on chtěl 50 000 Kč. Za 14 dnů mu zavolal, potkali se a [jméno FO] říkal, že musí podepsat nějaké papíry na poště. Žalovaný podepsal dva papíry. Za 14 dnů ho [jméno FO] kontaktoval, že je potřeba podepsat další papíry zase na poště. Žalovaný mu poté asi za 14 dnů volal, co bude s penězi, [jméno FO] mu řekl, že to řeší a musí ještě do Prahy. Pak se neozval. Žalovaný jednal pouze s panem [jméno FO]. [jméno FO] nezná. Na poště podepsal více papírů, které vůbec nečetl. Poté mu poštou přišla výzva k úhradě dlužné částky. Žalobkyni ani panu [jméno FO] nic neplatil. V době uzavření smlouvy měl exekuci, ale neví, jak byla exekuce skončena ani zda mu něco od exekutora přišlo. Přišlo mu vyrozumění od katastrálního úřadu ohledně zřízení zástavního práva, ale toto dále neřešil. Žádné jiné dluhy v té době neměl. V té době měl příjem 16 500 Kč, pracoval jako zedník. Aktuálně žádné dluhy nemá, na konci listopadu ho propustili z práce, je na úřadu práce, bere podporu 7 600 Kč a příspěvek na bydlení 4 500 Kč. Aktuálně si shání práci. Bydlí v domě, který má ve spoluvlastnictví. [jméno FO] [Anonymizováno] ani pana [jméno FO] nezná.

22. Na výslechu předvolané svědkyně [Anonymizováno], která se k soudu nedostavila, soud netrval, protože z výslechu žalovaného vyplynulo, že v dané věci jednal vždy s [jméno FO].

23. Zjištěný skutkový stav lze ve stručnosti shrnout tak, že žalovaný reagoval na nabídku půjčky na základě letáku, který našel ve schránce, čímž se dostal do kontaktu s [jméno FO]. [jméno FO] pro žalovaného připravil dokumenty k podpisu, které žalovaný ve dvou případech podepsal. Šlo mj. o plnou moc pro [jméno FO] (13. 7. 2023) a následně úvěrovou smlouvu a potvrzení o předání hotovosti. Všechny tyto dokumenty žalovaný podepsal s ověřeným podpisem. Úvěrová smlouva byla až následně podepsána také žalobkyní a zástupce žalobkyně 1. 8. 2023 odeslal žalovanému poštou zásilku, která byla žalovanému dodána 4. 8. 2023. Žalovaný převzal v hotovosti 50 000 Kč a zbývající platby byly rozeslány podle údajů v úvěrové smlouvě. [jméno FO] má od roku 2017 zrušeno živnostenské oprávnění na zprostředkování spotřebitelských úvěrů, nicméně je zřejmé, že činnost spočívající ve zprostředkování úvěrů vykonává i nadále, a to i v případě žalovaného.

24. V dané souvislosti soud dodává, že část důkazů byla opatřena postupem podle § 120 odst. 2 o. s. ř., a to proto, že tyto byly potřebné k řádnému zjištění skutkového stavu s ohledem na obsah spisu (zejména po vyjádření žalovaného, který reagoval na výzvu soudu podle § 118a o. s. ř.), přičemž šlo o zjištění skutečností, k nimž soud musí přihlížet z úřední povinnosti (otázka absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy).

25. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Podle § 3 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pro účely tohoto zákona se rozumí(…)b) zprostředkováním spotřebitelského úvěru1. nabízení možnosti sjednat spotřebitelský úvěr jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele,2. předkládání návrhů na sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele,3. provádění přípravných prací směřujících ke sjednání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele nebo jménem a na účet spotřebitele, včetně poskytování doporučení vedoucího ke sjednání spotřebitelského úvěru,4. sjednávání spotřebitelského úvěru jménem a na účet poskytovatele, nebo jménem a na účet spotřebitele, nebo5. výkon práv a plnění povinností ze smlouvy o zprostředkování spotřebitelského úvěru osobou, která smlouvu o zprostředkování spotřebitelského úvěru se spotřebitelem uzavřela,c) posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr,d) poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr,e) zprostředkovatelem ten, kdo jako podnikatel zprostředkovává spotřebitelský úvěr,(…).

27. Podle § 86 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 5 odst. 2 o. z. proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, že jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.

30. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [Anonymizováno] (podobný skutkový stav, osoby ze stejné provázané skupiny – srov. níže) platí: smlouva o spotřebitelském úvěru není samostatným smluvním typem, ze znění § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že základními definičními složkami pojmu spotřebitelský úvěr jsou (i) financování (aktivní či pasivní formou), (ii) jeho poskytování či zprostředkování a (iii) spotřebitel, jde-li o úpravu v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku (dále opět jen „o. z.), v definičním vymezení podnikatele se odráží dřívější právní úprava obsažená v § 2 obch. zák. V novém pojetí podnikatele však byla opuštěna dřívější podmínka, podle níž je podnikatelem osoba nadaná podnikatelským oprávněním. Podnikatel je tudíž v rámci obecné definice vymezen podle reálné činnosti, nikoliv podle toho, zda má veřejnoprávní oprávnění k podnikání, či nikoliv (srov. Pelikánová, Pelikán In: Švestka, Dvořák, Fiala a kol. 2020 s. 866). Pokud osoba vykonává výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem, tedy činnost, která vykazuje charakteristické znaky podnikatele, ač tuto činnost vykonává neoprávněně (tedy chybí jí příslušné živnostenské nebo jiné oprávnění), považuje se za podnikatele, nad výše uvedené - podle dikce § 2 zákona o spotřebitelském úvěru o spotřebitelský úvěr půjde nejen v případě poskytnutí finanční služby spotřebiteli, ale i v případě jejího zprostředkování spotřebiteli. Je tomu tak proto, že „(dalším) prvkem definice spotřebitelského úvěru je jeho poskytnutí nebo zprostředkování spotřebiteli poskytovatelem nebo zprostředkovatelem. To znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr vždy, pokud je věřitelem ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, poskytovatel. Stejně tak se jedná o spotřebitelský úvěr, pokud v procesu úvěrování spotřebitele vystupuje jako prostředník zprostředkovatel. V takovém případě jde o spotřebitelský úvěr, i když věřitelem ze smlouvy, ve které se tento úvěr sjednává, není poskytovatel (ve výše uvedeném smyslu).“.

31. S ohledem na skutkové okolnosti uzavření smlouvy a uvedený závěr Nejvyššího soudu je klíčové posoudit, jaká byla role [jméno FO] při sjednávání a uzavření smlouvy. Z tvrzení žalobkyně, jakož i z výslechu žalovaného plyne, že žalovaný se fáze sjednávání obsahu smlouvy prakticky neúčastnil a vše za něj řešil [jméno FO], a to včetně zajištění uhrazení exekuce žalovaného prostřednictvím [jméno FO]. Jinými slovy, žalovaný pouze reagoval na leták ve schránce, kterým mu ze strany [jméno FO] byla nabídnuta možnost sjednat úvěrovou smlouvu. [jméno FO] následně provedl přípravné činnosti směřující k jejímu uzavření (zejména „zajištění“ věřitele, příprava smlouvy, faktická účast při podpisu smlouvy včetně odvozu žalovaného na poštu, výplata 50 000 Kč), a to vše na účet žalovaného. V dané době sice [jméno FO] neměl živnostenské oprávnění na zprostředkování spotřebitelských úvěrů, nicméně z jeho faktické činnosti ve svém souhrnu i z jeho výpovědi před soudem plyne, že se právě touto činností (zprostředkováním úvěrů) v rozhodné době živil. Tvrzení [jméno FO], že se živí pouze zprostředkováním podnikatelských úvěrů, soud považuje za účelové a toto zjevně reaguje na skutečnost, že [jméno FO] nemá veřejnoprávní oprávnění ke zprostředkování spotřebitelských úvěrů, byť ve věci žalovaného takovou činnost fakticky vykonával.

32. Z výpisů z obchodního rejstříku a živnostenského rejstříku plyne, že [jméno FO], [jméno FO] a další osoby (včetně [jméno FO] jako příjemce jedné z dílčích výplat úvěru) jsou součástí organizované skupiny fyzických a právnických osob, která se zaměřuje na projednávanou činnost, tedy zprostředkování a/nebo poskytování úvěrů. To plyne mj. ze zjištění učiněných ve shora uvedených věcech Vrchního soudu v [Anonymizováno] (zde byla úvěrová smlouva uzavřena až poté, co si [jméno FO] formálně své živnostenské oprávnění v březnu 2017 zrušil) a Nejvyššího soudu, jakož i z toho, že [jméno FO] do věci žalovaného zapojil i [jméno FO] a zároveň byla do smlouvy zapracována i výplata části úvěru ve prospěch [jméno FO]. Tím, že na pozici věřitele vystupuje žalobkyně jako fyzická nepodnikající osoba, je pak již jen zřejmě sledován záměr obcházení režimu ochrany spotřebitelů podle zákona o spotřebitelském úvěru.

33. Lze proto uzavřít, že role, povaha a význam reálné činnosti [jméno FO], který uzavření úvěrové smlouvy nabídnul formou reklamních letáků i fakticky zprostředkoval, vykazuje znaky podnikatele, byť ji vykonával ve vztahu k žalovanému neoprávněně z hlediska veřejného práva, a je třeba jej považovat za podnikatele se všemi s tím spojenými důsledky.

34. Smlouva, z níž žalobkyně dovozuje své nároky, je s ohledem na výše uvedené podřízena režimu zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně povinnosti posoudit schopnost dlužníka úvěr splatit.

35. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala provedením lustrací žalovaného s tím, že dále vyšla z toho, že je spoluvlastníkem několika nemovitostí. Takový postup je nedostačující, jelikož věřitel nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [Anonymizováno]; informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr přitom vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022). Provedení základních lustrací dlužníka bez zkoumání reálných příjmů a výdajů výše uvedeným požadavkům neodpovídá. Ani dodatečné (zpětné) ověřování majetkových poměrů žalovaného v průběhu soudního řízení na výše uvedeném nic nemění.

36. Přestože si je soud vědom různých právních názorů, kloní se k tzv. formálnímu pojetí zkoumání úvěruschopnosti. Podle Soudního dvora EU (C-755/22) totiž v dané souvislosti platí, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Tento názor je dále podpořen i samotným zněním § 86 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že úvěr může být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného však takový závěr učinit nešlo (naopak obsah smlouvy včetně výplaty většiny „úvěru“ třetím osobám zjevně směřoval k tomu, aby žalovaný nebyl schopen takové podmínky splnit a mohlo dojít na realizaci zástavního práva). Samotný závěr o tom, že nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost dlužníka, proto vede k neplatnosti sjednané spotřebitelské smlouvy o úvěru.

37. Jelikož žalobkyně ani [jméno FO] úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumali, je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18).

38. Nároky z neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

39. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

40. Podle smlouvy mělo být žalovanému poskytnuto 190 000 Kč. Ze zjištěných skutečností plyne, že žalovaný převzal v hotovosti 50 000 Kč, což písemně potvrdil, přičemž tato listina vyvrací obranu žalovaného, že žádné peníze nepřevzal. Do majetkové sféry žalovaného se dále promítla i úhrada jeho exekuce ve výši 18 000 Kč. Celkově bylo fakticky žalovanému poskytnuto plnění ve výši 68 000 Kč.

41. Další dvě platby ve výši celkem 122 000 Kč, které nebyly poskytnuty žalovanému, ale [jméno FO] a [Anonymizováno], soud nehodnotí jako předmět úvěru, který byl žalovanému reálně poskytnut, ale jako ujednání o skrytých poplatcích (provizích) za poskytnutý úvěr; takový postup, kdy převážná část „sjednané částky“ – zde cca 64 % - je vyplacena nikoli dlužníkovi, ale třetím osobám, které dlužník ani nezná, odpovídá mj. postupu zjištěnému ve shora uvedené věci Nejvyššího soudu ([Anonymizováno]). U [jméno FO] bylo zjištěno, že jde o osobu, která je součástí výše popsané skupiny. U [Anonymizováno] to sice zjištěno nebylo, nicméně soud se v dané souvislosti přiklonil k výpovědi žalovaného, že dané osoby nezná a že si chtěl půjčit pouze 50 000 Kč, čemuž odpovídá žalovaným deklarovaný zájem o úvěr ve výši 50 000 kč i následně převzatá hotovost ve výši 50 000 Kč.

42. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalovaný byl objektivně obohacen o částku 68 000 Kč, která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen podle § 2993 o. z. žalobkyni vydat.

43. V dané souvislosti soud dodává, že z kontextu provedeného dokazování, ze zjištěných souvislostí ohledně [jméno FO] a dalších osob včetně jejich zřejmé provázanosti a organizovanosti i co do faktického přijetí převážné části úvěru, z toho, že [jméno FO] odmítl vypovídat s ohledem na nebezpečí trestního stíhání (využití tohoto práva soud hodnotí jako důvodné, neboť rozhodně nelze vyloučit, že v této věci mohlo dojít ke spáchání trestného činu), z obsahu smluvní dokumentace (včetně mj. nepřiměřeného ujednání o úroku z prodlení) a využití dalších zajišťovacích instrumentů (smluvní pokuta a zástavní právo) je podle názoru soudu možno dovodit, že všechny tyto okolnosti a kroky jednotlivých osob sledovaly jedinou situaci, a to aby žalovaný nebyl schopen úvěr vrátit (zdánlivě relativně nízké průběžné splátky, avšak s poslední jednorázovou splátkou ve výši 212 200 Kč) a mohly se tak realizovat další kroky směřující ke zpeněžení zástavy a maximálního „zhodnocení“ poskytnutého úvěru (který navíc ani nebyl v převážné části fakticky poskytnut žalovanému). Pokud by mělo jít pouze o standardní úvěr, nic [jméno FO] a dalším osobám nebránilo v tom, poskytnout žalovanému jím požadovaný úvěr ve výši 50 000 Kč. To, že žalovaný podepsal dokumenty, které zřejmě nečetl, je sice jeho pochybením a problémem, nicméně okolnosti, které se v projednávané věci postupně objevovaly, vedly soud k tomu, že využil možnosti podle § 120 odst. 2 o. s. ř., a to proto, aby mohly být ověřeny i takové skutečnosti, které mohou zakládat absolutní neplatnost smlouvy.

44. K výše uvedenému lze dodat, že relevantní by byl i právní závěr, že způsobem, kterým byla smlouva uzavřena, měl být vyloučen zásadní ochranný prvek spotřebitele spočívající v nutnosti prošetřit při poskytování úvěru jeho úvěruschopnost a v zákazu poskytnout úvěr tam, kde není dostatečná záruka schopnosti jej splácet. Takový mechanismus vedoucí ke vzniku smlouvy představuje obcházení zákona o spotřebitelském úvěru. Uzavřená smlouva by svým obsahem a účelem neodpovídala dobrým mravům ani zákonu (§ 547 o. z.). I z tohoto důvodu by bylo možné považovat smlouvu za neplatnou (§ 580 o. z.).

45. S ohledem na shora uvedené právní posouzení je žalovaný povinen poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátit v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na zjištěné skutečnosti ohledně poměrů žalovaného činí soud závěr, že žalovaný musel být i přes velmi nízký příjem schopen jistinu splácet ve splátkách ve výši alespoň 10 % jím deklarovaného příjmu, tj. částku 1 650 Kč měsíčně, a to počínaje srpnem 2023 až do listopadu 2024. Co se týče dne splatnosti, vyšel soud ze dne původně určeného ve smlouvě (25. den v měsíci). Od prosince 2024 žalovaný pobírá podporu od Úřadu práce a příspěvek na bydlení v celkové výši 12 100 Kč, přičemž i z této částky je podle názoru soudu žalovaný schopen splácet alespoň 10 %, tj. 1 210 Kč. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen vrátit celkem částku 68 000 Kč, přičemž z částky, kterou žalovaný mohl uhradit do doby rozhodnutí soudu (27 610 Kč), soud přiznal i úrok z prodlení. Tuto částku s ohledem na její výši i celkové majetkové poměry žalovaného soud uložil žalovanému uhradit v prodloužené lhůtě dvou měsíců od právní moci rozsudku. Zbývající částku (40 390 Kč) je žalovaný povinen s ohledem na své velmi nízké stávající příjmy uhradit rovněž ve splátkách. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta jako nedůvodná.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení úspěšnější, nicméně náhradu nákladů řízení nepožadoval.

47. Žalobkyní složená záloha na výslech svědka [jméno FO] nebyla použita, a proto bylo rozhodnuto o jejím vrácení.