Výrok
I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalovaného k pozemkům parc. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba: [adresa], [Anonymizováno], rodinný dům, parc. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba: bez č.p./č.e., jiná stavba, a , Číslo parcely [parcela], , zapsaným v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa], se ruší.
II. Pozemky parc. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba: [adresa], č. p. [Anonymizováno] rodinný dům, parc. č. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba: bez č.p./č.e., jiná stavba, a , Číslo parcely [parcela], , zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. [hodnota] u [právnická osoba] pro [Anonymizováno] kraj, Katastrální pracoviště [adresa], pro katastrální území [adresa], se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši [částka], a to co do částky [částka] do sedmi dnů od právní moci rozsudku a co do zbývající částky [částka] do dvou měsíců od právní moci rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se domáhal zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, přičemž při jednání následně souhlasil, aby byly nemovitosti přikázány žalovanému za [částka].
2. Žalovaný při jednání navrhl přikázání do svého vlastnictví za [částka].
3. Účastníci učinili nesporným, že mezi nimi docházelo a dochází k celé řadě konfliktů a sporů a dále, že hodnota nemovitostí činí [částka].
4. Na základě dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.
5. Žalobce a žalovaný mají oba podíl o velikosti 1/2 ke shora uvedeným nemovitým věcem (výpis z katastru nemovitostí). Mezi účastníky probíhala vzájemná komunikace ohledně smírného řešení vypořádání, ale k dohodě nedošlo (komunikace účastníků). Z ocenění provedeného [tituly před jménem] [jméno FO] plyne hodnota nemovitostí ve výši [částka], což odpovídá částce, na které se účastnici shodli (posudek [tituly před jménem] [jméno FO] a jeho doplněk). Žalovaný má předjednáno, že úhrada části vypořádacího podílu bude financována z úvěru (nabídka úvěru).
6. Z provedených důkazů soud nic dalšího nezjišťoval, protože skutkový stav byl s ohledem na shodná stanoviska účastníků téměř ke všem aspektům vzájemného vypořádání zjištěn dostatečně. Proto soud rovněž zamítl pro nadbytečnost další důkazní návrhy žalobce i žalovaného, protože ty se nevztahovaly ke skutečnostem, které jsou rozhodné pro vymezený předmět řízení, tj. zrušení a (užší) vypořádání spoluvlastnictví, případně ke skutečnostem, které by ještě nebyly zjištěny. Žalovaný byl opakovaně soudem upozorněn, že aktuální stav nemovitostí bez ohledu na to, kdo jej zapříčinil, je zohledněn ve vypořádacím podílu, přičemž žalovaný uvedl, že v tomto řízení žádné nároky vůči žalobci uplatňovat nebude.
7. Podle § 1140 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.
8. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.
9. S ohledem na to, že účastníci učinili nesporným, že mezi nimi docházelo a dochází k celé řadě sporů ohledně spoluvlastnictví, byl dán předpoklad, že ani případné rozdělení na bytové jednotky by nevedlo k vyřešení vzájemných sporů (možná právě naopak by se ještě zvýraznily). Navíc, žalobce ani žalovaný rozdělení domu přímo nenavrhli a shodli se při jednání na tom, že podíl žalobce bude přikázán žalovanému za dohodnutou náhradu. Soud proto o případném rozdělení domu na bytové jednotky blíže neuvažoval.
10. Jelikož se účastnici shodli na způsobu vypořádání včetně ocenění a oba navrhli, aby nemovitosti byly přikázány do výlučného vlastnictví žalovaného za vypořádací podíl ve výši [částka], nebyl žádný důvod, aby soud tuto dohodu neakceptoval, byť žalovaný nechtěl, aby byla realizována formou soudního smíru.
11. Podle § 1147 o. z. proto bylo rozhodnuto, že se spoluvlastnictví ruší s tím, že nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného za vzájemně dohodnutou cenu [částka].
12. Žalovaný deklaroval, že [částka] bude hradit z vlastních zdrojů a zbytek z předjednaného úvěru. Jelikož žalobce takto tvrzenou solventnost nerozporoval (tato skutečnost tedy fakticky nebyla sporná), nevedl soud v dané souvislosti další dokazování, a i s ohledem na to, že strany se v podstatě na všem dohodly, akceptoval, že žalovaný získá část prostředků od úvěrující banky v období následujícího cca jednoho až dvou měsíců (žalovaný požadoval lhůtu k plnění do dvou měsíců od právní moci rozsudku).
13. Jedinou otázkou, na které nebyla shoda, byla lhůta k úhradě vypořádacího podílu. Zde obecně platí, že osoba, jíž byla přiznána náhrada, byla soudním rozhodnutím zbavena svého vlastnického práva, a proto by jí náhrada za odnětí jejího vlastnického práva měla být přiznána v přiměřené – byť s ohledem na konkrétní okolnosti případu ne vždy nutně třídenní – lhůtě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016).
14. S ohledem na to, že na jedné straně žalobce pozbývá své vlastnické právo a na druhé straně žalovaný již nyní disponuje částkou [částka] z vlastních zdrojů, jeví se soudu jako spravedlivé a vzájemně férové, aby první část úhrady byla realizována hned po právní moci rozsudku, přičemž jako přiměřenou soud považuje lhůtu sedmi dnů. Zbývající částka bude uhrazena do dvou měsíců od právní moci, což odpovídá návrhu žalovaného, a jde o přiměřenou lhůtu s dostatečnou časovou rezervou pro finalizaci úvěru a zajištění provedení výplaty ve prospěch žalobce.
15. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody (srov. S. Ú. soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23). Za situace, kdy podíly účastníků zrušeného spoluvlastnictví jsou stejné a přikázání podílu žalobce žalovanému je kompenzováno vypořádacím podílem, nelze na některého z nich pohlížet jako na výlučně či převážně procesně úspěšného. Žádné zvláštní důvody, pro které by se soud měl od tohoto pravidla odchýlit, pak v řízení zjištěny nebyly. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).