Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 24 208,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 24 208,23 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 469 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 24 208,23 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně není schopna doložit uzavřenou úvěrovou smlouvu s žalovaným.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízení spornými.
3. Soud podle § 115a o. s. ř. a § 101 odst. 4 o. s. ř. rozhodl v této věci bez nařízení jednání.
4. Původní věřitel jednal s žalovaným o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] nicméně nebylo doloženo, že by smlouva byla uzavřena (návrh smlouvy o úvěru). Žalobkyně však prokázala, že na bankovní účet žalovaného bylo původním věřitelem zasláno ve dnech 1. 10. 2023 – 17. 12. 2023 celkem 24 208,23 Kč (potvrzení o platbách, sdělení banky, výpisy z účtu). Pohledávka byla následně dvakrát postoupena až na žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn postupitelem (postupní smlouvy, oznámení o postoupení). Žalobkyně následně vyzývala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou (předžalobní výzva a potvrzení o odeslání). Podle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nezpochybnil, nebylo žalovaným uhrazeno ničeho.
5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
6. Žalobkyně prokázala notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávky z původního věřitele na současnou žalobkyni coby postupníka. Žalobkyni tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022).
7. Podle konstantní judikatury dovolacího soudu týkající se rozložení důkazního břemene účastníků ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení platí, že žalobce, jenž uplatňuje nárok na vrácení určité částky, uváděje, že ji žalovanému předal, tíží důkazní břemeno o uskutečnění předání. Na žalovaném naopak je, aby tvrdil a prokazoval existenci právního důvodu, na základě něhož si směl převzaté prostředky ponechat. Nepříznivé procesní následky stavu nejistoty ohledně důvodnosti prokázaného pohybu aktiv jsou tedy v obdobných situacích vyvozovány vůči příjemci plnění (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 248/2012, ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1494/2013, či ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5299/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 2744/99, ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5213/2016, a ze dne 16. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3382/2018).
8. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, ale bylo prokázáno poskytnutí částky 24 208,23 Kč žalovanému a nevrácení ničeho, lze učinit závěr o důvodnosti žaloby na základě skutkových tvrzení a doložených listin. Žalobkyně totiž reálně byla ochuzena o částku 24 208,23 Kč. Tuto částku lze považovat za kvantifikaci, která odpovídá bezdůvodnému obohacení žalovaného, které je povinen žalobkyni vydat (§ 2993 o. z.). Výše uvedené platí obdobně i ve vztahu k úroku z prodlení, který je důvodně žádán až od výzvy k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.) a který byl přiznán v souladu s § 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši požadované v žalobě.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 469 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 969 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 208,23 Kč sestávající z částky 3 x 400 Kč (převzetí zastoupení, výzva k plnění a žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.
10. Soud s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem dospěl k závěru, že návrh lze hodnotit jako návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. V případě žalobkyně se jedná o opakované uplatnění nároku ve skutkově i právně obdobných věcech. Struktura skutkového děje je vždy obdobná a liší se pouze jednotlivé údaje.