10 C 144/2025

Odůvodnění

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 36 500 Kč s příslušenstvím. Jedná se o dlužnou částku ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. [hodnota] -[Anonymizováno] (dále jen „smlouva o úvěru“) uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 16. 4. 2025, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (www.[Anonymizováno].cz), na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně převodem na účet částka 20 000 Kč, se splatností dne 24. 6. 2025, přičemž tuto se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem 1 % za každý den čerpání úvěru. Žalobkyně požaduje poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 14 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky byla smlouvou sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou 5 splátek, žalobkyně proto požaduje zaplacení smluvní pokuty 2 500 Kč. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho a 25. 6. 2025 se dostal do prodlení. Žalobkyně v návrhu uvedla, že pokud by soud neměl její nárok z titulu uzavřené smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje, aby soud tento nárok přiznal jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. K výzvě soudu ohledně posouzení, zda fyzická osoba uzavírající smlouvu o úvěru byla v postavení spotřebitele či podnikatele, se žalobkyně nevyjádřila.

2. Žalovaný se ve věci přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Z živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalovaný má od 15. 3. 2021 čtyři živnostenská oprávnění, všechna na dobu neurčitou.

5. Z popisu základních vlastností podnikatelského úvěru a ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že tuto uzavřela žalobkyně jako věřitel na straně jedné a žalovaný jako dlužník na straně druhé. Žalovaný byl identifikován jménem, příjmením, datem narození, rodným číslem, dále byla uvedena adresa místa podnikání, IČO, telefonní číslo, e-mail a číslo účtu [č. účtu]. Smlouvou byl sjednán úvěr do výše 20 000 Kč, a to na dobu určitou v délce 70 dní ode dne čerpání úvěru, s poplatkem sjednaným ve výši 1 % z čerpané částky za každý den čerpání úvěru. Smlouva byla sjednána elektronicky prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. K žalobě bylo přiloženo i potvrzení o provedené platbě.

6. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím služby [Anonymizováno] od společnosti [právnická osoba].

7. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že dne 16. 4. 2025 byla z účtu žalobkyně provedena platba 20 000 Kč ve prospěch účtu žalovaného uvedeného ve smlouvě o úvěru. Skutečnost, že se jedná o účet žalovaného, a že na něj v dubnu 2025 přišla předmětná částka, plyne rovněž ze získaných výpisů z účtu a vyjádření banky.

8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 9. 2025 a z podacího lístku ze dne 26. 9. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.

9. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. S ohledem na shora uvedené má za to, že žalovaný uzavřel dne 16. 4. 2025 s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč a žalovaný měl tuto částku vrátit společně s poplatkem nejpozději v poslední den sjednané doby trvání úvěru. Smlouvou byla sjednána smluvní pokuta 500 Kč za každé prodlení s úhradou splátky.

10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

11. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním.

12. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

13. Dle § 433 odst. 1 o. z., kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.

14. Dle § 562 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Dle § 2395, § 2399 odst. 1 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

18. Dle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

19. Dle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. Žalobkyně uzavřela s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalovaný vystupoval při uzavření smlouvy jako fyzická osoba podnikající. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % denně, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Jestliže splatnost byla sjednána na 70 dnů činí poplatek 70 % tj. 14 000 Kč. Mezi žalobkyní a žalovaným bylo ujednáno, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky je žalovaný povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 500 Kč, smluvní pokutu 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně v případě prodlení do 90 dní od konečné splatnosti, smluvní úrok z prodlení 0,02 % denně v případě prodlení více než 90 dní od konečné splatnosti úvěru. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. Pokud se tedy žalobkyně domáhá po žalovaném platební povinnosti odpovídající výši poskytnutého úvěru a úroků z prodlení, je její nárok částečně důvodný a soud podané žalobě v této části vyhověl.

22. Dle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Nejvyšší soud posuzoval otázku možnosti aplikace korektivu dobrých mravů na sjednané úroky z prodlení. Dospěl přitom k závěru, že korektiv dobrých mravů lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Podle citovaného rozhodnutí postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje.

23. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jsouli právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Spotřebitelem může být každý člověk, tedy i fyzická osoba podnikatel, který mimo rámec své podnikatelské činnosti uzavírá smlouvu s jiným podnikatelem. Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.). Pouhá nepřiměřenost úplaty, tedy i úroku, však předmětem přezkumu právní úpravou adhezních smluv (prostřednictvím § 1800 odst. 2 o. z.) být nemůže. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, nepůjde v otázce samotné výše úroku bez naplnění dalších zákonných předpokladů § 433 o. z. o důvodnou aplikaci tohoto ustanovení. Jak uzavřel Nejvyšší soud v citovaném rozsudku, možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran. Oproti úroku z prodlení nejde o sjednání případné sankce za porušení smluvního závazku, ale o ujednání o úplatě za hlavní plnění. Hlavnímu plnění je smluvními stranami zpravidla věnována i hlavní pozornost. Strany přitom předpokládají, že plnění bude poskytnuto řádně a včas. Na sjednanou výši úrokové sazby, představující úplatu za hlavní plnění, přistupuje dlužník s tím, že ji v budoucnu bude muset uhradit. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran pro rozpor s dobrými mravy bude představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu.

24. V předmětné věci se jedná o smluvní vztah mezi podnikateli. Za poskytnutí úvěru byl sjednán smluvní úrok (ve smlouvě o úvěru „poplatek“) 70 % za 70 dní, tj. 365 % ročně. Soud přihlédl ke skutečnosti, že k datu IV/2025 se úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami nefinančním podnikům pohybovaly ve výši 5,38 % ročně a ve výši 8,15 % ročně pro domácnosti – na spotřebu (údaje čerpány z www.cnb.cz). Sjednaný úrok tedy více než 68x, resp. 44x v porovnání s druhým zmíněným údajem, překračuje obvyklou sazbu úvěrů poskytovanou bankami, kdy žalovaný tuto výši nemohl s ohledem na zájem o poskytnutí půjčky a jednostranně stanovené podmínky ze strany věřitele nijak ovlivnit.

25. Poskytovatel úvěru se nijak nezajímal o finanční situaci žadatele, nepožadoval doložení daňového přiznání podnikatele. Smlouva byla uzavřena pouze na základě žádosti žalovaného prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, bez dalšího zkoumání, k jakému konkrétnímu účelu je úvěr poskytován.

26. Vzhledem ke zjištěným podmínkám poskytnutí úvěru, kdy žalovaný není právnickou osobou, ale fyzickou osobou podnikající, která ručí za své závazky zcela neomezeně, celým svým soukromým majetkem, uzavřel smlouvu o úvěru s věřitelem, rovněž podnikatelem, specializujícím se na poskytování tzv. nebankovních úvěrů, dospěl soud k závěru, že žalovaný je dle § 433 odst. 2 o. z. v daném smluvním vztahu slabší stranou, proto je namístě aplikovat ustanovení občanského zákoníku o tzv. ochraně slabší strany a posoudit úvěrovou smlouvu z moci úřední prizmatem souladu s dobrými mravy, neboť dle citované judikatury není korektiv dobrých mravů obecně vyloučen ani ve vztazích mezi podnikateli.

27. Při hodnocení obsahu smlouvy z hlediska posouzení její vyváženosti nelze kromě sjednané úrokové sazby, která v případě běžného spotřebitele je soudy hodnocena jako odporující dobrým mravům, odhlédnout od nevyváženosti smlouvy v neprospěch dlužníka, která vyniká zejména v případě jeho prodlení se splácením, kdy k výše popsaným úrokům zatěžujícím žalovaného, jako účastníka konkrétní smlouvy, přistupují ještě další sjednané sankce, které jeho dluh dále razantním způsobem navyšují (smluvní pokuta 500 Kč při prodlení s úhradou kterékoli splátky, smluvní pokuta 0,1 % denně z nesplaceného zůstatku jistiny úvěru, smluvní úrok z prodlení 0,5 % denně v případě prodlení do 90 dní od konečné splatnosti, smluvní úrok z prodlení 0,02 % denně v případě prodlení více než 90 dní od konečné splatnosti úvěru). Smlouva, z níž odvozuje žalobkyně žalobní nárok a která představuje formulářovou smlouvu, je svým obsahem formulována jednoznačně ve prospěch žalobkyně a odporuje pravidlům ustaveným v § 433 odst. 1 o. z.

28. Dle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005) se za nepřiměřený úrok považuje zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

29. Existence právního institutu dobrých mravů není nová a nelze říci, že by pro rozhodovací praxi byla něčím neobvyklým, proto tento spravedlnostní korektiv nemůže vyvolávat dojem překvapivosti, jak plyne z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 308/21 ze dne 27. července 2021.

30. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo [hodnota] -[Anonymizováno] uzavřená mezi účastníky je neplatná. Důvodem této neplatnosti je nevyváženost smlouvy mezi plněním, které bylo dle smlouvy žalovaného, jako slabší smluvní straně, žalobkyní poskytnuto a plněním, k němuž se oproti tomu žalovaný zavázal. Tato nevyváženost dosahuje takové intenzity, která způsobuje neplatnost smlouvy pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Neplatnost je nutno dovodit ve vztahu k celé smlouvě, jejíž jednotlivá ujednání tvoří jeden celek. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat.

31. Žalovanému byla v souvislosti s neplatnou smlouvou poskytnuta částka 20 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil. Soud rovněž přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč, kdy žalovaný se dostal do prodlení dnem 25. 6. 2025. Žalovaný tato skutková tvrzení žalobkyně nepopřel. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení částky 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a ve zbývající části byla žaloba, jako nedůvodná, zamítnuta.

32. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných roků z prodlení, které do dne vyhlášení rozsudku, tedy 2. 4. 2026, činí 1 854 Kč. Neúspěch žalobkyně vyplývá z výroku II. tj. 16 500 Kč a příslušenství ve formě zákonných roků z prodlení, které do dne vyhlášení rozsudku činí 1 530 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 54 %, v rozsahu 46 % úspěšná nebyla. Od úspěchu žalobkyně byl odečten její neúspěch, žalobkyně tak má nárok na 8 % z celkové částky nákladů řízení. Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1 825 Kč dle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 2 580 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a to za úkony příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé, dále paušální náhrada hotových výdajů 3 × 450 Kč dle § 13 této vyhlášky a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 1 908,90 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem činí náklady 12 825,90 Kč, kdy 8 % z této částky činí 1 026 Kč.

33. Výrok IV. vychází z ustanovení položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Vzhledem k tomu, že elektronický platební rozkaz nebyl v řízení vydán, je třeba doměřit soudní poplatek. Soudní poplatek má dle položky 1 bod 1. písm. a) sazebníku činit 1 825 Kč, avšak žalobkyně zaplatila pouze 1 460 Kč, je tak třeba doplatit částku 365 Kč. Náhrada tohoto doplatku byla žalobkyni vůči žalovanému částečně přiznána v rámci náhrady nákladů řízení, jak je uvedeno výše.

34. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.