Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 25 000 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 13 029,30 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 38 029,30 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 708 Kč do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce [Jméno advokáta], advokáta se sídlem v [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 38 029,30 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 16. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % a náhrady nákladů řízení ve výši 12 266,80 Kč. Pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] se společností [právnická osoba], původním věřitelem, který uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 38 029,30 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 15. 4. 2024. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno], na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle smlouvy, po dokončení registrace na webových stránkách [Anonymizováno] zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o revolvingovém úvěru s navrhovanou výší úvěru, kterou žalovaná čerpala 38 029,30 Kč a splatností dne 15. 4. 2024. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [var. symbol]. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Celková výše nároků po zohlednění případných dílčích plateb činí celkem 38029.30 Kč. Pokud by soud neměl nárok z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje tento nárok v části jistiny žalované částky posoudit jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Mezi účastníky je nesporné, že žalované byla poskytnuta částka 25 000 Kč, za sporné ale žalovaná považuje to, že by to bylo z důvodu spotřebitelského úvěru, namítla absolutní neplatnost, z důvodu úroku ve výši 140 % ročně - ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu jde o úrok rozporný s dobrými mravy a dále z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované, kdy z žalobních tvrzení vyplývá, že žalobkyně vycházela pouze z informací o žalované a posuzovala je prostým a ještě nedostatečným výpočtem.
3. Z návrhu žalobkyně plyne, že po prověření schopnosti žalované úvěr splácet byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji a klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, dle návrhu 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB a na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo vyhověno žádosti o úvěr a tento poskytnut z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované s identifikací platby úvěru, uvedením variabilního symbolu [var. symbol].
4. Soud provedl dokazování úvěrovou smlouvou, standardními informacemi o spotřebitelském úvěru (v české verzi, soud neprováděl dokazování verzí anglickou), přehledu [Anonymizováno], platební informací, smlouvou o postoupní pohledávek, dodatku č. 2, oznámením o postoupení pohledávek, včetně přílohy – seznamu, výzvou k úhradě.
5. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno.
6. Z provedeného dokazování soud již nezjišťoval skutečnosti, které žalované učinila nesporné, z důvodu nepřítomnosti žalobkyně i právního zástupce žalobkyně však nebylo možné žalobkyni - jak předpokládá ustanovení § 118a o.s.ř. u jednání - poučit o povinnosti doplnit skutková tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované a k tomuto označit důkazy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně již při podání návrhu na zahájení řízení požádala o posouzení případně nároku žalované jako bezdůvodného obohacení, pak v souladu i s omluvou ze dne 3. 12. 2024 soud jednání neodročil za účelem doplnění tvrzení a důkazních návrhů žalobkyní. Soud proto uzavírá, že z žádné z listin, které žalobkyně předložila (a soud jimi provedl dokazování) neplyne, řádné, dostatečné a spolehlivé posouzení úvěruschopnosti žalované.
7. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl bezhotovostně žalované dne [datum] částku 25 000 Kč, kdy takto učinil na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Při uzavírání smlouvy právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou zákonnou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. S ohledem na tuto skutečnost a na ustálenou rozhodovací praxi (např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018) je smlouva neplatná.
8. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., však není dotčena povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalované. Jakýkoliv jiný výklad by na straně žalované zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení požadované žalobkyní, tedy 25 000 Kč. Zákonný úrok z prodlení však v daném případě soud žalobkyni nepřiznal, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
9. Soud dále přihlédl k tomu, že žalovaná je svobodnou matkou, pečující o nezletilé dítě do dvou let, proto určil lhůtu dle § 160 odst. 1 o.s.ř. v trvání 3 měsíců.
10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Náklady procesně úspěšnější žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 522 Kč a nákladech právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – odměna za celkem 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a kvalifikované výzvy, vyjádření z 3. 12. 2024) – 4 x 500 Kč - § 14b odst. 1 bod 3., 4 x 100 Kč - režijní paušál - § 14b odst. 5 písm. a/ této vyhlášky, dle § 137 odst. 3 o. s. ř. DPH ve výši 21% - 504 Kč, celkem 4 426 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pro částku 25 000 Kč – 58 %, neúspěšná pro částku 13 029,30 Kč a úrok z prodlení 5071,44 Kč (ve výši 14,75 % ročně z částky 38 029,30 Kč od 16. 4. 2024 do 10. 12. 2024), tj. celkem 18 100,74 Kč – 42 %. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů ve výši 16 % tj. 708 Kč. Soud, z důvodů uvedených shora, stanovil stejnou lhůtu v trvání 3 měsíců.