Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

10 C 83/2024

Soud: Okresní soud ve VyškověDatum rozhodnutí: 19. 12. 2024Č. j.: 10 C 83/2024-40Samosoudce: JUDr. Mgr. Aleš VylamAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 24. 3. 2025Předmět řízení: o zaplacení částky 30 600 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSVY:2024:10.C.83.2024.1
smlouva o úvěrubezdůvodné obohacení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 8 000 Kč, pro částku 2 600 Kč představující smluvní pokutu a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 000 Kč od 31. 12. 2023 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 531 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 28 000 Kč (20 000 Kč nesplacená jistina, 8 000 Kč kapitalizovaný smluvní úrok se sazbou 40 % měsíčně), částku 2 600 Kč představující smluvní pokutu (ve výši 0,1 % denně z dlužné částky) se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka celkem 20 000 Kč a mezi žalobkyní a žalovaným byl sjednán smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně. Žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy lustrován v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, dále poskytl výpisy z účtu nebo výplatní listy. Žalobkyně v návrhu uvedla, že pokud by soud neměl nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje, aby tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 8. 2023 soud zjistil, že žalovaný měl s žalobkyní uzavřít (smlouva neobsahuje jeho podpis ani např. podpisový kód) smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout mu úvěr až do výše 20 000 Kč a žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 40 % měsíčně. Částka úvěru měla být zaslána na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.

5. Z evropského průkazu zdravotního pojištění a občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že tyto měla žalobkyně k dispozici k ověření totožnosti žalovaného.

6. Z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023 předloženého žalobkyní soud zjistil, že žalovaný si před uzavřením smlouvy s žalobkyní opakovaně půjčoval peníze od nebankovních společností. V daném období na účet žalovaného celkem přišlo 36 927,49 Kč, celkem odešlo 49 792,91 Kč.

7. Z výpisu z účtu žalobkyně za období od 27. 8. 2023 do 30. 9 2023 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému dílčími platbami částku celkem 20 000 Kč.

8. Z dokumentu „Zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] “ soud zjistil, že žalobkyně dne 27. 12. 2023 zesplatnila předmětný úvěr žalovaného. Celková dlužná částka činila ke dni 27. 12. 2023 54 305 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

9. Ze sdělení společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, , plyne, že na účet žalovaného byla žalobkyní v období od 27. 8. 2023 do 14. 9. 2023 zaslána celkem částka 20 000 Kč.

10. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 5. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalovaného.

11. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru celkem částku 20 000 Kč a žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil. Dle předložené (nepodepsané) smlouvy měl žalovaný tuto částku a úrok ve výši 40 % měsíčně vrátit pravidelnými měsíčními splátkami.

12. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze zčásti důvodná.

13. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“, ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 28. 5. 2022 a dle ustálené judikatury povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost – nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (33 Cdo 2178/2018). Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uváděla právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.).

18. Mezi smluvními stranami byla dojednána smlouva o spotřebitelském úvěru dle zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalovaného došlo, kdy doložila pouze výpis z účtu žalovaného za jeden měsíc před uzavřením smlouvy o úvěru, ze kterého vyplývalo, že si žalovaný opakovaně obstarával finanční prostředky u nebankovních institucí a že jeho výdaje značně převyšovaly jeho příjmy. Žalobkyně sama uvedla, že eventuálně požaduje, aby jí byla žalovaná částka v části jistiny přiznána z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že dle dostupných informací žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná.

19. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je absolutně neplatná, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný coby spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit žalobkyni částku 20 000 Kč v době přiměřené možnostem žalovaného. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, proto byla zamítnuta. Žaloba byla mimo jiné zamítnuta i pro zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

20. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z § 14b, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy po žalovaných vymáhá v různých řízeních vedených u zdejšího soudu úhradu dlužných částek dle smluv o úvěrech a tyto žaloby se liší pouze v osobě žalovaného, výši dlužné částky a době splatnost. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 500 Kč. Zástupci žalobkyně by při plném úspěchu náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, kdy by se jednalo celkem o částku ve výši 1 500 Kč, dále by zástupci žalobkyně náležel režijní paušál ve výši 300 Kč (3x100 Kč) a DPH ve výši 378 Kč. Spolu se soudním poplatkem ve výši 1 224 Kč by tak zástupci žalobkyně při plném úspěchu náležela celkem částka 3 402 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 34 604,38 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 20 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 57,8 %, v rozsahu 42,2 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně pak spočívá v 15,6 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 531 Kč.

21. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací