Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jímž se domáhala uložení ve výroku označených platebních povinností po žalované. Žalobkyně přitom v návrhu, respektive v žalobě (doplněné podáním ze dne [datum]) skutkově a právně tvrdila následující:
2. Dne [datum] [právnická osoba] (dále též „předchůdce žalobkyně“) uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též „smlouva“) č. [hodnota] na částku [částka], v rámci níž byla žalované poskytnuta v hotovosti částka [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku [částka] (jistinu) společně s částkou [částka], která je složena z kapitalizovaného úroku za úvěr ve výši [částka] (úroková sazba ve výši 15 % ročně dle smlouvy), z odměny za zpracování úvěru ve výši [částka] a poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka] (dále jen „poplatek“), a to v 65týdenních splátkách po [částka] a poslední splátku do [datum]. Žalovaná do dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávky uhradila [částka]. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Po postoupení pohledávky žalovaná již ničeho neuhradila. Žalobkyně pak požaduje zaplacení částky [částka] sestávající se z dlužné jistiny ve výši [částka], poplatku ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka] ( úrok ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny [částka] od [datum] do [datum]), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši [částka] (zákonný úrok ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši [částka] od [datum] do [datum]), úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Úvěruschopnost žalované byla ověřena dle údajů v kartě zákazníka. Žalovaná ani po předžalobní výzvě ničeho neuhradila.
3. Usnesením zdejšího soudu dne [datum], č.j. [spisová značka], byla připuštěna změna žaloby spočívající v jejím rozšíření o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši [částka] (v důsledku administrativní chyby žalobce byla uvedena původní částka ve výši [částka]). Usnesení nabylo právní moci dne [datum].
4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
5. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky předvídané v ustanovení § 115a o.s.ř., soud k projednání této věci nenařizoval jednání, vycházel pouze z listinných důkazů předložených žalobkyní, jimiž (v níže rozvedeném rozsahu) provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:
6. Dne [datum] uzavřel [právnická osoba] s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaná se zavázala uhradit částku [částka] (jistinu) společně s částkou [částka], která je složena z kapitalizovaného úroku za úvěru ve výši [částka] (úroková sazba ve výši 88 % ročně dle třetího odstavce strany 2 smlouvy), odměny za zpracování úvěru ve výši [částka] a nákladů za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka], a to v 65 týdenních splátkách po [částka], kdy poslední splátka byla určena dnem [datum] ve výši [částka]. Žalovaná svým podpisem smlouvy o úvěru potvrdila, že částku [částka] převzala v hotovosti při podpisu smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou i Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle smlouvy činí roční úroková sazba 88 % ročně. Dle čl. 6 má žalobkyně v případě nesplnění povinnosti žalované uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (zjištěno ze smlouvy o úvěru včetně podmínek na č.l. 15-16).
7. Ze zákaznické karty ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je [Anonymizováno], [Anonymizováno] vzdělání, žije v [Anonymizováno], má [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], je na [Anonymizováno] [Anonymizováno], její čistý měsíční příjem činí [částka], ostatní příjmy jsou uvedeny bez bližší specifikace ve výši [částka], další čisté příjmy domácnosti činí [částka] (bez uvedení bližší specifikace), celkem tak příjem byl vyčíslen v částce [částka], měsíční výdaje činí [částka], nemá úvěr u jiné společnosti. Tyto údaje měly být předchůdcem žalobkyně ověřeny z blíže neuvedených dokladů vyžádaných od žalované. Trvalé bydliště má evidováno na ohlašovně ve [adresa], fakticky bydlí na adrese [adresa].
8. Dle tabulky umoření ke smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaná uhradila 20 splátek, a to dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum] ve výši [částka], ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum] po [částka], dne [datum] ve výši [částka], dne [datum], [datum] a [datum] po [částka], a dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] po [částka]. Celkem tak žalovaná uhradila [částka].
9. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy bylo zjištěno, že na žalobkyni byly postoupeny pohledávky za žalovanou.
10. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem předchůdcem žalobkyně ze dne [datum]. Z poštovního podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že oznámení bylo zasláno žalované na adresu jejího bydliště ve [adresa].
11. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných částek a výzva jí byla zaslána na adresu jejího bydliště (zjištěno z kopie poštovního podacího lístku ze dne [datum] na č. l. 29).
12. Z rejstříku zahájených exekucí bylo zjištěno, že v době uzavření úvěrové smlouvy, tj. ke dni [datum], bylo na žalovanou vedeno celkem [hodnota] neskončených exekucí, a to od roku 2013.
13. Z dokazování shora soud zjistil, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, a to dne [datum] smlouvu č. [hodnota], v rámci níž byla žalované poskytnuta částka [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Ve smlouvě se pak žalovaná zavázala uhradit částku [částka] (jistinu) společně s částkou [částka], která je složena z kapitalizovaného úroku za půjčku ve výši [částka] (úroková sazba ve výši 15 % ročně), a odměny za zpracování půjčky ve výši [částka] a nákladů za splácení výši [částka], a to v 65týdenních splátkách po [částka] do [datum]. Žalovaná uhradila celkem [částka]. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] byla pohledávka postoupena na žalobkyni.
14. Žalovaná po předžalobní výzvě již ničeho neuhradila.[Právní posouzení věci] Závazkový vztah, vzniklý shora uvedenými uzavřenými spotřebitelskými úvěry mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se tento závazkový vztah řídí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
15. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.
16. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
17. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
18. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v [adresa] tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava zákona č. 257/2016 Sb.). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne [datum].
20. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
22. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
23. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně postoupil platně pohledávky za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalované řádně oznámeno. Ve vztahu k žalované pohledávce ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] dospěl soud s ohledem na shora uvedené k následujícímu.
24. Soud má za to, že žalovaná zažádala právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , o poskytnutí úvěru. Schopnost žalované však nebyla předchůdcem žalobkyně řádně prověřena. Žalovaná v době uzavření smlouvy měla měsíční příjem [částka] ze sociálních dávek, byla na mateřské dovolené, další příjem uvedený v kartě zákazníka ve výši [částka] a další příjem domácnosti ve výši [částka] nebyly dále ověřeny; výdaje uvedla pouze v částce [částka], nebylo zohledněno ani to, že odhadované výdaje byly nereálné, neboť žalovaná pečovala o [Anonymizováno] nezletilé děti.
25. V této věci se nepochybně ve všech případech jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelské úvěry ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývané „rychlé“ úvěry poskytované nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka.
26. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností právního předchůdce žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Právní předchůdce žalobkyně mohl dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů.
27. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy.
28. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila toliko o obecná tvrzení a citaci právních předpisů a dotčených smluv, jakým způsobem její právní předchůdce plnil svoji zákonnou povinnost s tvrzením žalované uvedeného příjmu v zákaznické kartě. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalované vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovanou sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho dospěl k tomu, že žalovaná je dostatečně solventní. Pokud poskytovatel úvěru lustroval žalovanou v rejstřících či databázích, musí být zcela konkrétně sděleno, jak žalovaná kterou konkrétní databází prošla, tedy s jakým výsledkem a jak toto ovlivnilo poskytovatele úvěru v rozhodnutí, že je žalovaná dostatečně solventní.
29. Právnímu předchůdci žalobkyně muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí krátkodobých finančních produktů (jsou to převážně klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne [datum]).
30. Žalobkyně sama nedotvrdila, jakým způsobem uvažovala (resp. její právní předchůdce), pokud vyhodnotila žalovanou jako osobu dostatečně solventní.
31. Soud proto posoudil údaje uvedené v zákaznické kartě, které sdělila a svým podpisem stvrdila žalovaná, v souvislostech poskytnutých úvěrů, a dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když poskytl předmětný spotřebitelský úvěr, když v tomto případě bylo nepochybné, že žalovaná má pouze jediný příjem z rodičovské podpory, další zdroj příjmu žalované nebyl řádně doložen, a údaj ohledně výše měsíčních výdajů ve výši [částka] byl značně podhodnocen a předchůdce žalobkyně blíže tento údaj nezkoumal.
32. Soud opětovně zdůrazňuje, že dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy pobírala rodičovskou podporu ve výši [částka], náklady měla mít měsíčně ve výši [částka], bydlela v nájmu, pečovala o [Anonymizováno] nezletilé děti a bylo na ni vedeno [Anonymizováno] exekucí.
33. Podle názoru soudu bylo v možnostech a tedy i povinností právní předchůdkyně žalobkyně zákonu odpovídajícím způsobem posoudit úvěruschopnost žalované coby spotřebitele, neboť při důsledném zkoumání majetkových poměrů žalované nebylo možné dospět k závěru, že žalovaná je objektivně schopna řádně a včas splácet předmětný spotřebitelský úvěr, jakkoliv samotné žalované muselo být tato okolnost více než zřejmá a lze vyslovit názor, že žalovaná jednala vůči právní předchůdkyni žalobkyně lehkovážně až účelově, pakliže přistoupila k uzavření uvedeného spotřebitelského úvěru, ač si musela být vědoma toho, že není v jejích možnostech sjednané splátky právní předchůdkyni žalobkyně řádně hradit a že je zde nebezpečí, že se ocitne v dluhové spirále.
34. Lze proto uzavřít, že spotřebitelský úvěr, který žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, je ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., absolutně neplatný, když důsledek absolutní neplatnosti při naplnění předpokladů pro aplikaci § 87 cit. zák. vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
35. Jestliže žalovaná na spotřebitelský úvěr, který jí byl poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně ve výši [částka], zaplatila částku ve výši [částka], a je-li tato smlouva absolutně neplatná, je žalobkyni povinna vydat – zaplatit z titulu vydání bezdůvodného obohacení částku [částka].
36. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., je spotřebitel (v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru) povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
37. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti ( buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka(spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] č.j. [spisová značka]).
38. V daném případě splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, proto žalobkyni zatím nárok na zákonné úroky z prodlení nevznikl.
39. Jelikož se žalobkyně nedůvodně domáhala zaplacení další částky [částka] se specifikovaným příslušenstvím, byla v této (podstatné) části žaloba zamítnuta.
40. Pro úplnost soud připomíná, že i podle judikatury Nejvyššího soudu smyslem ustanovení § 115a o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení v případě, že všechna potřebná skutková zjištění lze zjistit přímo z účastníky předložených listinných důkazů, a že ustanovení § 115a o. s. ř. přitom nestanoví nic o tom, že by soud v takovémto případě měl (musel) žalobě vyhovět (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z této judikatury tedy plyne, že i v režimu § 115a o. s. ř. lze žalobu zamítnout.
41. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Protože žalovaná byla v převážné části úspěšná, avšak žádné náklady jí v tomto řízení nevznikly, nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů řízení.