Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 19,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Dne [datum] žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Součástí smlouvy bylo i pojištění schopnosti splácet. Žalovaný se zavázal hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši [částka] skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 19,99 % ročně, a to k 13. dni v měsíci, počínaje [datum]. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Splátky od [datum] do [datum] byly splaceny. Od [datum] žalobkyně neeviduje žádné další úhrady. Dle bodu 5 smlouvy má žalobkyně nárok na náklady účelně vynaložené na vymáhání a smluvní pokutu ve výši [částka] za každou opožděnou splátku. Dne [datum] přistoupila žalobkyně k zesplatnění. K datu zesplatnění žalovaný dlužil nesplacenou jistinu [částka], nesplaceným smluvním úrokem z úvěru [částka], smluvní pokutou [částka] a pojistným ve výši [částka]. Od [datum] požaduje žalobkyně smluvní úrok 11,50 % ročně. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, zůstal v řízení nečinný, pouze emailem potvrdil svoji adresu. Za splnění podmínek § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když žalovaný k tomuto postupu neměl námitek a žalobkyně s tímto vyslovila souhlas v žalobě.
3. Žalobkyně byla ve smyslu ust. § 114 a) o.s.ř. v rámci přípravy jednání soudem vyzvána usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], aby specifikovala, jakým konkrétním způsobem byla prověřena schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy, a aby předložila všechny listiny, na jejichž základě (po zhodnocení jejich obsahu) žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění tvrzení týkající se uzavření smlouvy, splácení a porušení povinnosti. Byla poučena, že je ve smyslu ust. § 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) o.s.ř. povinna vylíčit pro rozhodnutí významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1 o.s.ř.), tj. na podporu všech svých tvrzení je povinna označit a předložit soudu důkazy, jejichž nerespektování může vést též k zamítnutí žaloby, popřípadě její části pro neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene. Na výzvu soudu žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum]. Uvedla, že žalovaný před uzavřením smlouvy žalobkyni sdělil, že je svobodný, nevyživuje žádné dítě, bydlí v nájmu a je zaměstnán ve společnosti [právnická osoba]. a jeho čistý měsíční příjem činí [částka]. Tato skutečnost byla ověřena výpisem z účtu. Žalobkyně tak zjistila, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil [částka]. Žalovaný uvedl celkové výdaje [částka] měsíčně. Žalovaný byl ověřen NRKI/BRKI, v insolvenčním rejstříku, po ověření výdajů a příjmu [částka] žalobkyně dospěla k disponibilnímu příjmu [částka] a k závěru, že žalovaný je schopen splácet splátku [částka]. Žalovaný dlouhou dobu úvěr splácel, zaplatil celkem [částka]. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků. Klient v úvodu zadává identifikační údaje a dochází k ověření zadáním autorizačního SMS kódu, zaslaného žalobkyní na uvedené číslo. Smlouva je podepsána v zabezpečeném online prostředí zadáním autorizačního kódu. K podpisu tak došlo zadáním kódu [Anonymizováno].
4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti:
5. Z formuláře pro standardní informace a ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že ve smlouvě je žalovaný identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, bankovním spojením [č. účtu], telefonním číslem a emailem. Výše úvěru činila [částka], roční úroková sazba 19,99 %, RPSN 22,78 %, s měsíční úhradou pojištění [částka]. Celková částka, kterou žalovaný zaplatí [částka], konečná splatnost úvěru [datum]. Měsíční splátka měla činit [částka], počet splátek 84, první splátek byla splatná [datum], každá další 13. den v měsíci. V bodě 5 byla sjednána smluvní pokuta [částka], za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím SMS kódu [Anonymizováno].
6. Z potvrzení o zaslání SMS bylo zjištěno, že z tel. č. [tel. číslo] byl zaslán potvrzovací SMS kód [Anonymizováno].
7. Z kopie občanského průkazu byla zjištěna totožnost žalovaného.
8. Z úvěrových podmínek bylo zjištěno, že podpis smlouvy je učiněn prostřednictvím portálu [Anonymizováno].cz zadáním a potvrzením vygenerovaného SMS kódu. Žalobkyně byla oprávněn úvěr zesplatnit v případě prodlení se splacením jakékoliv splátky.
9. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že byla zkoumána úvěrová historie žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný má 2 splátkové žádosti, 1 odvolání, 5 existujících splátkových kontraktů, 6 ukončených a 1 nesplátkový. Existující úvěr byl se splátkou [částka], [částka], [částka], [částka], [částka]. Nesplátkový existující je kontokorentní úvěr.
10. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti bylo zjištěno, že žalovaný byl pro úvěr č. [hodnota] ověřován pro výši úvěru [částka]. Žalovaný uvedl výši měsíčního příjmu [částka], je svobodný, žije v nájmu, celkové výdaje činí [částka]. Byl ověřen příjem ve výši [částka] a lustrován v registrech. Žalobkyně vycházela ze zjištěného příjmu, ne z žalovaným uvedeného.
11. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný celkem zaplatil [částka] v souvislosti s úvěrovou smlouvu č. [hodnota].
12. Z potvrzení o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že na účet č. [č. účtu] bylo dne [datum] zasláno žalobkyní [částka] pod VS [var. symbol].
13. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný. Za období od [datum] do [datum] byl zůstatek na účtu – [částka]. Výpis z účtu obsahuje mnoho plateb v běžných obchodech, na čerpacích stanicích, splátky půjček, platby za výzvy k zaplacení dlužné částky, neidentifikovatelné platby, příchozí platby od zaměstnavatele + [částka], + [částka], + [částka], + [částka].
14. Z výzvy k zaplacení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě částky [částka], neboť nezaplatil dlužné splátky. Z podacího archu bylo zjištěno, že výzva byla žalovanému zaslána dne , datum15. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:16. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] na účet, který žalovaný uvedl ve smlouvě. Tuto částku se žalovaný zavázal splatit včetně úroku ve výši 19,99 % ročně a dále s měsíční platbou pojištění. Žalovaný v souvislosti s poskytnutým úvěrem žalobkyni uhradil postupně celkem částku [částka]. Žalobkyně úvěr zesplatnila k [datum]. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobkyní před uzavřením smlouvy prověřována nedostatečně.17. Závazkový vztah se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.18. Podle ust. § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.19. Podle ust. § 420 odst. 1, občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.20. Podle ust. § 1810, občanského zákoníku, ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.21. Podle ust. § 1841 a 1842 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. Uzavřou-li se však na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 další smlouvy stejné nebo obdobné povahy, které na sebe v čase navazují, použijí se ustanovení tohoto pododdílu jen na první smlouvu; to neplatí, pokud od uzavření poslední smlouvy uplynul více než jeden rok. Dojde-li na základě smlouvy uvedené v odstavci 1 k jinému projevu vůle stejné nebo obdobné povahy, postupuje se obdobně.22. Podle ust. § 2395 a § 2399 odst. 1, občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.23. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.24. Podle ust. § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.25. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.26. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.27. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet, tedy solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého: „Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění: „… součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění: „Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v [adresa] tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C–679/18 ze dne [datum].28. Ohledně povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.29. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.30. Podle ust. § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.31. Podle ust. § 1968 věta první občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.32. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.33. Soud má ve vztahu k uplatněnému nároku za prokázané, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru uzavřela dne [datum] s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr výši [částka] na účet. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy plynoucí žalobkyni uhradil dosud celkem [částka]. Úvěruschopnost žalovaného byla žalobkyní zkoumána nedostatečně.34. Jak vyplývá z uvedených zákonných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru ještě před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a to získáváním nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele, z databáze či jiných zdrojů. V případě negativního výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nesmí poskytovatel úvěr poskytnout. Jestliže poskytovatel úvěru svoji povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele nesplní a následně dojde k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, stává se takto uzavřená smlouva smlouvou neplatnou, a to absolutně, dle ust. § 588 občanského zákoníku.35. V daném případě žalobkyně předložila soudu listiny, které si opatřila před uzavřením smlouvy o úvěru pro splnění svých povinností jako poskytovatele spotřebitelského úvěru k prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně vycházela pouze z jeho pravidelných příjmů, výdaje žalovaného (i vzhledem k nízkému příjmu) žalobkyně vyhodnotila chybně, když nevzala v úvahu fakt, že žalovaný bydlí v podnájmu, má již 6 existujících úvěrových smluv a příjmy ze zaměstnání jen velmi těžko pokryjí životní náklady žalovaného. Samotný fakt, že žalovaný po nějakou dobu splácel úvěr, nemůže být jediným ukazatelem pro řádné prověření úvěruschopnosti.36. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je pro rozpor se zákonem podle ust. § 588 občanského zákoníku absolutně neplatná, neboť žalobkyně jako poskytovatel úvěru nepostupovala s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, čímž porušila povinnost pro ni vyplývající z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.37. S ohledem na uvedený závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru v části, ve které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka], posuzoval soud platnost zbývající části smlouvy ve vztahu k nároku žalobkyně na zaplacení úroku, pojištění a smluvní pokuty. Podle ust. § 576 občanského zákoníku platí, že neplatná část právního jednání je oddělitelná od zbývající části, pokud tato zbývající část může sama o sobě obstát, tj. pokud sama splňuje předpoklady nezbytné pro vznik a platnost právního jednání. V daném případě se jedná o nároky na zaplacení příslušenství dluhu v širším slova smyslu (úroku z úvěru, smluvní pokuty a pojištění), které odvozují svůj vznik a existenci od samotného nároku na zaplacení úvěru. V případě absolutní neplatnosti hlavního nároku na plnění pak i příslušenství v podobě úroku sdílí jeho osud. V případě nároku na smluvní pokutu a pojištění soud dospěl k závěru, že i v této části je smlouva neplatná, když je zřejmé, že smluvní strana, která nezpůsobila její neplatnost (v tomto případě žalovaný), by takovéto právní jednání neučinila i bez jeho neplatné části.38. Soud má zá prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný zaplatil žalobkyni z titulu předmětné smlouvy o úvěru dosud celkem [částka]. Právní jednání, které je absolutně neplatné, je neplatné již od počátku a smluvní strany jsou si povinny vrátit poskytnuté plnění. S ohledem na vyslovenou absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru tak plnění, které si žalobkyně a žalovaná mezi sebou poskytly, představuje plnění z neplatného právního jednání, přičemž takové plnění je bezdůvodným obohacením, které jsou si smluvní strany povinny vzájemně vydat. Konkrétně se tedy jedná o povinnost žalovaného vydat žalobkyni jistinu úvěru [částka] oproti povinnosti žalobkyně vydat žalovanému jím poskytnuté platby v celkové výši [částka]. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku [částka], a to ve lhůtě přiměřené možnostem žalovaného, tj. v obecné lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku, když důvody pro stanovení jiné (delší) lhůty, příp. splátek nebyly žalovaným tvrzeny ani prokázány a nevyplývají ani z obsahu spisu.39. Ve zbývající části byla žaloba výrokem II. jako nedůvodná zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.40. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky [částka], žalovaný byl úspěšný ohledně částky [částka], [částka] + nevyčíslené příslušenství pohledávky, tj. úrok požadovaný v žalobě a nevyčíslený (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2717/08). Žalovaný byl v řízení výrazně úspěšnější a měl by tak právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady nevznikly, resp. jejich vznik se z obsahu spisu nepodává, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.41. Dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku.