4 C 140/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 50 370 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení, to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 30 000 Kč, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného číslo [č. účtu]. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 28. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, v upomínce ze dne [datum] byl úvěr zesplatněn ke dni [datum] a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Ohledně splnění povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žadatele žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žadatele na základě údajů sdělených klientem a uvedených v žádosti o úvěr, které si ověřila mimo jiné lustrací v registrech SOLUS, NRKI/BRKI a z výpisu z bankovního účtu žadatele.

2. Žalobkyně se domáhá zaplacení nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, smluvní pokuty 8 370 Kč a zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a shodnému závěru o skutkovém stavu:

6. Z lustrace žalovaného v ISZR soud zjistil, že žalovaný je rozvedený od roku 2018 a má čtyři děti -ročník 2003, 2006, 2011 a 2018.

7. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil., že v roce 2024 byla proti žalovanému zahájena čtyři exekuční řízení, která se vztahují k vymáhání dlužného výživného pro čtyři nezletilé děti žalovaného, celková měsíční výše běžného výživného, ke které byl žalovaný povinen činí 13 000 Kč, dále byl vymáhán dluh na výživném.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným prostředky komunikace na dálku. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut bezúčelový, bezhotovostní úvěrový limit do výše 30 000 Kč na dobu neurčitou. Sazba úroku byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Splátky úvěru byly sjednány ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti dle čl.V. smlouvy. V článku IV. bod 4.2 písm. c) byla pro případ prodlení s plněním sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky v prodlení. (smlouva o úvěru).

9. Z výpisu z běžného účtu na jméno žalovaného u [právnická osoba]. za listopad 2023 soud zjistil, že na účet byla dne [datum] přijata platba 26 820 Kč, jako mzda žalovaného od [právnická osoba], dne [datum] byla provedena platba ve výši 14 070 Kč s označením nájem [Anonymizováno]. Dne [datum] byla provedena platba 4 500 Kč na účet [jméno FO], soud důvodně předpokládá, že se jedná o platbu výživného. (výpis z účtu).

10. Z výpisu z běžného účtu na jméno žalovaného u [právnická osoba]. za říjen 2023 soud zjistil, že na účet byla dne [datum] přijata platba 26 842 Kč, jako mzda žalovaného od [právnická osoba], dne [datum] byla provedena platba ve výši 14 070 Kč s označením nájem [Anonymizováno]. Dne [datum] byla provedena platba 4 000 Kč na účet [jméno FO], soud důvodně předpokládá, že se jedná o platbu výživného. (výpis z účtu).

11. Žalovaný prokázal žalobkyni svoji totožnost fotokopií řidičského průkazu a občanského průkazu. (fotokopie).

12. Dne [datum] byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplacena částka 2 000 Kč. (potvrzení o provedené platbě).

13. Dne [datum] byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplacena částka 3 000 Kč. (potvrzení o provedené platbě).

14. Dne [datum] byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplacena částka 3 000 Kč. (potvrzení o provedené platbě).

15. Dne [datum] byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplacena částka 17 000 Kč. (potvrzení o provedené platbě).

16. Dne [datum] byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplacena částka 2 000 Kč. (potvrzení o provedené platbě).

17. Dne [datum] byla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o spotřebitelském úvěru vyplacena částka 3 000 Kč. (potvrzení o provedené platbě).

18. Přípisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému zesplatnění spotřebitelského úvěru číslo [hodnota] ke dni [datum] z důvodu poručování smluvních podmínek. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu z úvěru do tří dnů od doručení přípisu. (oznámení).

19. Přípisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy uzavřené dne [datum] s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu. Přípis byl žalovanému zaslán doporučenou poštou, dle potvrzení ze dne [datum].

20. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. Dle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

23. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

26. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

28. Žalobkyně zjistila a z výpisu z běžného účtu žalovaného ověřila příjem žalovaného ze mzdy ve výši cca [částka] měsíčně. Dále jí byly známy výdaje žalovaného na bydlení, resp. nájem ve výši [částka]. Současně z výpisu z účtu mohla žalobkyně identifikovat platbu výživného a blíže zkoumat vyživovací povinnost žadatele. Žalobkyně tvrdila, že lustrovala žalovaného v registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Výpisy těchto lustrací však soudu nepředložila. S ohledem na zjištěné informace o existujících exekučních řízeních, pak soudu není zřejmé, jaký závěr z lustrace žalovaného v CEE žalobkyně učinila. Žalobkyně se spokojila toliko se zjištěním a ověřením výše příjmu, neověřovala, zda pracovní poměr žadatele trvá, případně zda je předpoklad, že bude trvat po dobu trvání úvěrové smlouvy. Výdaje žalovaného nebyly blíže ověřovány vůbec. Poskytovatel úvěru se nijak nezajímal o předchozí dluhové zatížení, resp. z pořízené lustrace CEE nevyvodil odpovídající závěry.

29. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žadateli vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žadatelem sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho poskytovatel úvěru dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní.

30. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila úvěruschopnost žadatele jako spotřebitele, když v daném případě řádně nevyhodnotila informace o možném výživném zjištěné z výpisů z běžného účtu, nijak nezkoumala předchozí dluhové zatížení žadatele a vycházela toliko ze zjištění příjmu ze mzdy.

31. Soud vyhodnotil postup žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žadatele jako ryze formální. Soudu není zřejmé, na základě jakých úvah si poskytovatel úvěru učinil závěr, že je žadatel dostatečně solventní, aby byl schopen poskytovaný úvěr řádně splácet. O tom, že žadatel v době sjednávání úvěrové smlouvy solventní nebyl svědčí ostatně skutečnost, že žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil.

32. S ohledem na uvedený závěr soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] uzavřenou dne [datum] jako neplatnou a v důsledku toho je žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

33. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění 30 000 Kč. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně ničeho neuhradil. Žalovaný toto tvrzení nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč v době přiměřené jeho možnostem a soud jej k zaplacení této částky zavázal.

34. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

35. Při určení doby plnění přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v souladu s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], konstatuje, že mezi účastníky není spor o přiměřené době plnění. V posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného jako spotřebitele k vrácení jistiny.

36. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že zájem žalobkyně není relevantní [např. oproti úpravě § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“)]. Ve vztahu k poskytovateli úvěru jde totiž o soukromoprávní sankci (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], bod 16) a jediným zákonným kritériem pro určení splátek jsou možnosti spotřebitele (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Současně platí, že povinností soudu je i při pasivitě spotřebitele rozhodnout o vrácení jistiny v době přiměřené jeho možnostem (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Zákon totiž žádnou podpůrnou dobu nestanoví. Je-li spotřebitel zcela pasivní – vychází soud z obvyklé lidské zkušenosti, která je obecně známá (jako ze skutkové domněnky).

37. Soud v souladu s možností danou mu citovaným ustanovením zákona upravil splatnost tak, aby poskytl žalovanému možnost dluh zaplatit dobrovolně, přihlédl přitom k porušení povinnosti na straně poskytovatele úvěru a k výši dlužné částky. Soud s cílem zajistit spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovil splatnost peněžitého plnění ve lhůtě 6 měsíců od právní moci rozsudku.

38. Byla-li smlouva shledána neplatnou pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyni přísluší jen právo na vrácení poskytnuté částky se zákonným úrokem z prodlení, nikoliv na sjednaná smluvní plnění a smluvní sankce.

39. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z částky 30 000 Kč soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum], který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a žalobkyni proto dosud nevznikl nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud proto požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl.

40. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I ÚS 2717/08). Žalobkyně požadovala zaplacení částky 42 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 370 Kč. tj. celkem 50 370 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 30 000 Kč, tj. v rozsahu 19,12 % (čistý úspěch).

41. Náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 015 Kč dle položky 2 bod 1., písmeno c) Sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona číslo 549/1991 Sb., a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 3 × 700 Kč dle § 14b odstavec 1, § 11 odstavec 1, písmeno a), d) vyhlášky číslo 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, neboť se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (např. sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]) a předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč, dále paušální náhradě hotových výdajů 3 ×100 Kč dle § 14b odstavec 5 písmeno a) této vyhlášky, 504 Kč náhrada za daň z přidané hodnoty dle § 137 odstavec 3 občanského soudního řádu, celkem 4 919 Kč. Žalobkyni byla přiznána náhrada těchto nákladů v rozsahu 19,12 % - tj. 940,50 Kč, k rukám zástupce žalobkyně.

42. Splatnost náhrady nákladů řízení byla stanovena shodně s jistinou dluhu.