Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. pokud se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení další částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu (dále již „návrh“) domáhala u podepsaného soudu (dále již „soud“) po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu zesplatnění žalované poskytnutých tří (dále vyložených) spotřebitelských úvěrů.
2. První spotřebitelský úvěr (dále již „úvěr“) žalobkyně (věřitelka) poskytla žalované (dlužnici) dle smlouvy ze dne [datum] ve výši [částka] (bezhotovostním převodem) na její účet. Žalovaná se smluvně zavázala za poskytnutí úvěru uhradit žalobkyni poplatek ve výši [částka]. Jistina a poplatek byly splatné ve 12 měsíčních splátkách vždy k [datum]. Žalovaná na úvěr uhradila žalobkyni pouze částku ve výši [částka]. Jelikož si žalovaná neplnila sjednané povinnosti dle cit. smlouvy, došlo k zesplatnění úvěru, na který žalovaná ke dni podání návrhu žalobkyni již ničeho neuhradila.
3. Druhý úvěr žalobkyně poskytla žalované dle smlouvy ze dne [datum] ve výši [částka] (bezhotovostním převodem) na její účet. Žalovaná se smluvně zavázala za poskytnutí úvěru uhradit žalobkyni poplatek ve výši [částka]. Jistina a poplatek byly splatné ve 12 měsíčních splátkách vždy [datum]. Pro neplnění smluvních povinností žalovanou došlo k zesplatnění úvěru. Ke dni podání návrhu žalovaná na tento úvěr uhradila žalobkyni pouze částku ve výši [částka].
4. Třetí úvěr žalobkyně poskytla žalované dle smlouvy ze dne [datum] ve výši [částka]; z toho částka ve výši [částka] byla poskytnuta ve formě refinancování jiného závazku žalované vůči žalobkyni, a druhá částka ve výši [částka] byla žalované (bezhotovostně převedena) na její účet. Žalovaná se smluvně zavázala za poskytnutí tohoto úvěru uhradit žalobkyni poplatek ve výši [částka]. Pro neplnění smluvních povinností žalovanou došlo k zesplatnění úvěru. Ke dni podání návrhu žalovaná žalobkyni na tento úvěr ničeho neuhradila.
5. Ve věci byl vydán soudem dne [datum] pod č. j. EPR [č. účtu] -6, elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala včasný odpor. V odporu (na č. l. 28) žalovaná uvedla, že v období od 2020 do 2025 uzavřela s žalobkyní několik úvěrových smluv, přičemž žalovaná má za to, že žalobkyně před sjednáním těchto úvěrů nepostupovala v souladu s odbornou péčí, která je na poskytovatele spotřebitelského úvěru kladena, a to zejména ve vztahu k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Kromě toho žalovaná ohledně těchto úvěrů podala dne [datum] návrh na zahájení řízení u finančního arbitra. Podle žalované její úvěrové zatížení v jednotlivých obdobích a souběhy závazků od dalších poskytovatelů prakticky vylučovaly její úvěruschopnost. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka] (ohledně posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) žalovaná navrhla „zrušení platebního rozkazu v celém rozsahu a provedení navrhovaného dokazování.“
6. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.
7. Mezi účastnicemi je nesporné, že žalované byly žalobkyní poskytnuty shora již specifikované tři úvěry, a dále, že došlo k jejich zesplatnění (zjištěno též ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum] na č. l. 12-15, dále ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum] na č. l. 16-19, a konečně ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne [datum] na č. l. 20-23).
8. Soud dále vyšel ze zjištění, že na první úvěr (ze dne [datum]) žalovaná uhradila žalobkyni pouze částku ve výši [částka]. Pokud žalovaná v řízení tvrdila, že uhradila částku vyšší, pak toto své tvrzení v řízení neprokázala (k tomuto tvrzení žalovaná nenavrhla žádné důkazy).
9. Dále soud vyšel ze zjištění, že na druhý úvěr (ze dne [datum]) žalovaná uhradila žalobkyni celkem částku ve výši [částka]. Pokud žalovaná v řízení tvrdila, že uhradila částku vyšší, pak toto své tvrzení v řízení neprokázala (k tomuto tvrzení nenavrhla žádné důkazy).
10. Konečně soud vyšel ze zjištění, že na třetí úvěr (ze dne [datum]) žalovaná ničeho žalobkyni neuhradila, což potvrdila při jednání konaném dne [datum] i žalovaná.
11. Z ad 8 až 10 tedy plyne, že žalovaná na tyto tři úvěry zaplatila žalobkyni celkem částku ve výši [částka].
12. Z výslechu žalované soud zjistil, že je [Anonymizováno], s [Anonymizováno] však mají každý svůj bankovní účet. Žalovaná pracuje v závislé činnosti jako [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem kolem [Anonymizováno] [Anonymizováno] – [částka]. Uvedené úvěry sjednávala přes telefon s příslušným pracovníkem žalobkyně. Úvěry se snažila splácet, ovšem nakonec již neměla dostatek finančních prostředků. Žalovaná žije s [Anonymizováno] v rodinném domě, který je v jeho výlučném vlastnictví. Nemá žádné finanční úspory, je nemajetná. Jejich [Anonymizováno] je [Anonymizováno]. Manžel jí převádí na její účet měsíčně částku ve výši [částka] až [částka], z níž žalovaná každý měsíc hradí veškeré energie a další náklady spojené s domem. Při telefonickém sjednávání úvěrů se pracovníci žalobkyně nedotazovali žalované, kolik má sjednaných úvěrů, jaké má platební povinnosti. Nepožadovali po ní výpis z jejího bankovního účtu.
13. Jak již bylo shora uvedeno, předmětné tři úvěry žalobkyně poskytla žalované v období od [datum] do [datum]. Za účelem zjištění tehdejší finanční situace žalované si proto soud vyžádal od [právnická osoba]., organizační složky, se sídlem [adresa], výpisy z účtu žalované, číslo [č. účtu], a to za období od [datum] do [datum]. Z těchto výpisů soud zjistil, že žalovaná byla kontinuálně v debetu na svém účtu, a to k [datum] -[Anonymizováno] [Anonymizováno],[Anonymizováno], k datu sjednání prvního úvěru ([datum]) -[částka], k datu sjednání druhého úvěru ([datum]) -[částka], a k datu sjednání třetího úvěru ([datum]) -[částka]. Pokud by si žalobkyně od žalované vyžádala za předmětné období výpisy z účtu, objektivně by musela konstatovat, že žalovaná je dlouhodobě insolventní a není schopna řádným způsobem splácet úvěry.
14. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně v období od [datum] do [datum] poskytla žalované tři úvěry (první úvěr ve výši [částka], druhý úvěr ve výši [částka] a třetí úvěr rovněž ve výši [částka]), a to v situaci, kdy žalovaná byla dlouhodobě insolventní. Žalobkyně celkem poskytla na úvěrech částku ve výši [částka], přičemž žalovaná jí ke dni podání návrhu zaplatila celkem částku ve výši [částka].
15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze do částky (žalovanou nevrácené jistiny žalobkyni) ve výši [částka], přičemž ve zbytku žalobního požadavku naopak (z dále uvedených důvodů) je neopodstatněná.
16. Závazkové vztahy vzniklé při uzavření tří úvěrů v období od [datum] do [datum] mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
17. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum], vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
22. S ohledem na aktuální judikaturu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sen. zn. [spisová značka]) je soud povinen zjišťovat, zda úvěrující subjekt splnil povinnost zkoumat schopnost budoucího úvěrovaného splácet, tedy jeho solventnost.
23. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“
24. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně u žalovaná řádným způsobem neprovedla posouzení její úvěruschopnosti. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě žalované zde ovšem nebyly pouhé pochybnosti o její úvěruschopnosti, nýbrž při elementární verifikaci finančních (majetkových) poměrů žalované by bylo třeba objektivně konstatovat, že žalovaná je dlouhodobě insolventní, a tedy objektivně není schopna řádně splácet sjednané úvěry, které žalované žalobkyní správně neměly být poskytnuty.
25. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
26. V posuzovaném případě žalobkyně neposuzovala důsledně (v rámci procesu verifikace úvěruschopnosti žalované) výdajové položky na straně žalované, respektive její finanční solvenci, kdy již pouhé letmé nahlédnutí do historie plateb na účtu žalované za posuzované období vypovídalo o evidentní platební neschopnosti žalované. Žalobkyně proto správně žalované žádný úvěr poskytnout neměla.
27. V souladu s uvedenými závěry proto soud – též s přihlédnutím ke shora cit. nálezové judikatuře Ústavního soudu, jíž je dle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky (bez dalšího) vázán, - konstatuje, že prověřování úvěruschopnosti žalované v posuzovaném případě proběhlo toliko formálně a v rozporu s připomenutou právní úpravou a judikaturou.
28. Na základě neplatné smlouvy o úvěru proto soud přiznal žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení, které se žalovaná na její úkor obohatila, což v daném případě činí částku [částka], když žalobkyně poskytla třemi úvěry žalované celkem částku ve výši [částka], přičemž žalovaná ke dni podání návrhu uhradila žalované částku ve výši [částka], pročež rozdíl ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně.
29. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení z přiznané částky soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž dovolací soud zaujal právní názor, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. (stanovícím, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo).
31. Žalobkyně v tomto sporu měla toliko částečný úspěch do částky [částka], což s připočtením zamítavé částky a neúspěchu v jí požadovaném příslušenstvím, které soud do vydání rozsudku kapitalizoval a jež činí 14 093,22, tj. kdy celkový předmět řízení (včetně kapitalizovaného příslušenství) činil [částka], znamená, že úspěch žalobkyně byl pouze v rozsahu 49,94 %, oproti procesnímu úspěchu (v zamítavé části) žalované. Tedy vyjádřeno jinak, žádná z účastnic nedosáhla v tomto směru procesního úspěchu z pohledu celkového předmětu řízení, čemuž právě odpovídá nákladový výrok II. tohoto rozsudku.