6 C 151/2025

Odůvodnění

1. Žalobou, doručenou podepsanému soudu (dále již „soud“) dne 24. 9. 2025, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 72 777,70 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru (dále též „smlouva o úvěru“ nebo jen „smlouva“), kterou s žalovanou uzavřela (jako úvěrující) právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. (později [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno].), která smlouvou dne 27. 1. 2020 pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Na základě této smlouvy žalovaná čerpala úvěr od úvěrující v konečné výši 72 777,70 Kč, který měl být splacen dne 27. 7. 2025. Ačkoliv žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, ke dni podání žaloby jej nesplatila.

2. Úvěruschopnost žalované byla úvěrující společností ověřována výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Dále byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB.

3. Žalobkyně vyzvala žalovanou naposledy předžalobní upomínkou k vrácení nyní žalované částky, splatné dne 27. 7. 2025. Žalovaná však ke dni podání žaloby žalobkyni ničeho na svůj dluh neuhradila.

4. Žalovaná již v podaném odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu a ve svých navazujících podáních uvedla, že dluh vůči žalobkyni nepopírá, avšak nikoliv v žalované částce, když při jednání konaném dne 23. 2. 2026 uvedla, že žalobkyni dluží pouze částku ve výši 13 375,12 Kč, tj. rozdíl mezi částkou ve výši 155 709 Kč, kterou čerpala ze smlouvy od žalobkyně, a částkou ve výši 142 333,88 Kč, což je celková částka, kterou i podle evidence žalobkyně žalovaná žalobkyni uhradila. Žalovaná dále uvedla, že sjednaná splátka ve smlouvě oúvěru převyšovala její reálné finanční možnosti, neboť její měsíční čistý příjem činí 22 000 Kč plus alimenty ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně nedostatečně zjišťovala úvěruschopnost žalované dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná považuje úvěrovou za neplatnou a má za to, že je povinna vrátit žalobkyni pouze dlužnou jistinu, když při jednání konaném před soudem dne 23. 2. 2026 akceptovala žalobkyní evidované částky ohledně jí čerpaných částek dle smlouvy ve výši 155 709 Kč, a dále ohledně částek, které dosud žalobkyni z uvedeného titulu uhradila, tj. ve výši [adresa] považuje žalobu za nedůvodnou.

5. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:

6. Mezi účastnicemi je nesporné, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně - společností [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. (později [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno].) dne 27. 6. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru, přičemž úvěrující společnost smlouvou dne 27. 1. 2020 pohledávku za žalovanou postoupila na žalobkyni. Maximální úvěrový limit byl sjednán ve výši 10 000 Kč, který mohl být změněn (zjištěno z cit. smlouvy na č. l. 11-12).

7. Žalovaná před poskytnutím úvěru poskytla právní předchůdkyni žalobkyně (úvěrující) informace, které byly vloženy do karty klienta (na č. l. 17), v němž bylo mj. uvedeno, že čistý měsíční příjem žalované je 37 000 Kč, že žalovaná je na rodičovské dovolené.

8. Žalovaná poskytla a zřejmě souhlasila s pořízením kopie svého občanského průkazu pro potřeby úvěrující společnosti, který nyní k žalobě připojila žalobkyně, a z něhož tedy plyne, že před poskytnutím úvěru byla úvěrující společností verifikována identita žalované (viz kopie občanského průkazu žalované na č. l. 18).

9. Úvěrující společnost a žalovaná uzavřely ohledně smlouvy ad 6 dodatek o navýšení úvěrového limitu ve výši 15 000 Kč (zjištěno z cit. dodatku bez data na č. l. 19).

10. Mezi účastnicemi je nesporné (viz vyjádření žalované při jednání konaném před soudem dne 23. 2. 2026), že dle smlouvy ad 6 žalovaná čerpala po dobu trvání úvěru finanční prostředky od úvěrující v celkové výši 155 709 Kč, přičemž po dobu trvání úvěru na tento úvěr úvěrující společnosti uhradila celkem částku ve výši 142 33,88 Kč. Rozdíl mezi žalovanou čerpanými prostředky z úvěru a mezi jí splácenými částkami na úvěr tak činí 13 375,12 Kč (viz. též specifikace těchto plateb na č. l. 112 verte-113, kterou žalovaná akceptuje).

11. Z informačního systému soudu (ISAS) soud (za užití § 120 odst. 2 o. s. ř.) si zajistil návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve věci vedené u soudu pod sp. zn. 10 C 79/2025 (na č. l. 120 a násl.), a z tohoto návrhu zjistil, že úvěrující [jméno FO], narozený [rodné přijmení] [datum], bytem [adresa], uzavřel (přes platformu provozovanou na webu www.[Anonymizováno].cz) dne 3. 6. 2022 s žalovanou smlouvu o zápůjčce, dle které zapůjčil žalované částku ve výši 50 000 Kč, respektive částku ve výši 43 361,60 Kč, když ve zbytku (do 50 000 Kč) se jednalo o sjednanou odměnu poskytovateli platebních služeb, a žalovaná se zavázala zapůjčené peníze žalobci splácet ve sjednaných splátkách dle cit. smlouvy.

12. Dále soud z ISAS zjistil, že ve věci ad 11provozovatel platebních služeb k výzvě soudu dne 15. 9.2025 sdělil, že pro oblast obvodu zdejšího soudu eviduje u investora [jméno FO], gen ad 11, dále aktivní smlouvy o zápůjčkách, jež byly uzavřeny prostřednictvím webu www.[Anonymizováno].cz, respektive do 31. 8. 2022 prostřednictvím webu www.[Anonymizováno].[Anonymizováno].cz, a jež se týkají žalované [Anonymizováno] (poznámka soudu: nyní [Anonymizováno]) [Anonymizováno], gen. shora:

13. Smlouva o zápůjčce ze dne 3. 6. 2022, č. [hodnota]; soud z ISAS dále zjistil, že touto smlouvou byla žalované zapůjčena částka ve výši 50 000 Kč se sjednanými splátkami na 48 měsíců, a že celková výše dluhu nyní činí 132 768 Kč.

14. Smlouva o zápůjčce ze dne 15. 9. 2022, č. [hodnota]; soud z ISAS zjistil, že touto smlouvou byla žalované zapůjčena částka ve výši 30 000 Kč se sjednanými splátkami na 48 měsíců, a že celková výše dluhu nyní činí 69 840 Kč.

15. Smlouva o zápůjčce ze dne 14. 9. 2023, č. [hodnota]; soud z ISAS zjistil, že touto smlouvou byla žalované zapůjčena částka ve výši 75 000 Kč se sjednanými splátkami na 48 měsíců, a že celková výše dluhu nyní činí 199 152 Kč (zjištěno z cit. sdělení na č. l. 123 a dále z údajů z ISAS a úředního záznamu na č. l. 123).

16. Z výslechu žalované soud zjistil, že v době uzavření úvěrové smlouvy v této věci přecházela z rodičovské dovolené na mateřskou dovolenou, pobírala pouze státní dávky ve výši 13 000 Kč, přičemž úvěrující společnosti tyto příjmy prokazovala platbami od České správy sociálního zabezpečení. Veškerá komunikace se realizovala přes internet a SMS. Před poskytnutím úvěru žalovaná úvěrující společnosti předložila výpis z banky ze svého účtu za jeden měsíc. Na účtu měla pohyb peněz vždy v plusu, bylo to vždy do částka cca 15 000 Kč, měla tam vždy mateřskou a poskytnuté tzv. alimenty. Není si přesně vědoma, zda v tu dobu měla tzv. nasmlouvané i jiné úvěry, neboť v tu dobu „to byl kolotoč úvěrů“. Kromě výše uvedené a poskytnuté kopie občanského průkazu úvěrující společnosti již nic více nedokládala. V tu dobu bydlela s partnerem v jeho domě, ten se v roce 2025 prodal a nyní bydlí všichni v domě v Račicích. Partner byl zaměstnaný, má jedno dítě z předchozího vztahu a žalovaná má s partnerem dvě děti. Úvěr v této věci byl sjednán v době, kdy žalovaná měla již třetí dítě. Kromě tohoto závazku měla ještě dalších pět závazků.

17. Při jednání konaném dne 23. 2. 2026 žalovaná na otázku soudu, z jakého důvodu přistupovala v letech 2022-2023 k uzavírání smluv o zápůjčkách, když evidentně neměla k dispozici finanční prostředky na vrácení dlužných částek, žalovaná uvedla následující:

18. „Hradila jsem půjčku půjčkou a dostala jsem se do spirály, ze které nešlo ven. Ohledně pana [jméno FO] jsem to řešila a teď je to u soudu ve Zlíně, kde pan [jméno FO] mi má vracet peníze. Vůbec jsem nevěděla, že existuje nějaký finanční arbitr, nějaká instituce, která mi z toho může pomoct. Já jsem měla v úmyslu to všechno splácet. Já jsem v té době čerpala alimenty na nejstarší dceru, protože jsme od jejího otce odešly, když se dcera narodila a potom s nynějším partnerem mám další 2 děti, takže dohromady 3 a my jsme prostě měli nějaké problémy, já jsem se chtěla osamostatnit, chtěl jsem se odstěhovat, tak jsem si prostě nepůjčovala peníze. Vždycky jsem se snažila všechno uhradit, ale už potom jsem byla v takové fázi, kdy prostě už to hradit nešlo, ale vždycky mám zaplacenou jistinu. Určitě to nebylo s úmyslem, aby si vypůjčovala a nehradila.“

19. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdkyně žalobkyně (úvěrující společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., se sídlem shora) uzavřela dne 27. 6. 2022 s žalovanou (úvěrovanou) spotřebitelskou smlouvu o revolvingovém úvěru, dle kterého žalovaná čerpala od úvěrující společnosti finanční prostředky finanční prostředky v celkové výši 155 709 Kč, kdežto ke dni podání návrhu žalovaná uhradila žalobkyni, respektive úvěrující společnosti částku ve výši 142 333,88 Kč. Pohledávka z cit. smlouvy za žalovanou úvěrující společnost postoupila na žalobkyni, přičemž toto postoupení bylo žalované oznámeno. Před poskytnutím úvěru úvěrující společnost nedostatečně posuzovala úvěruschopnost žalované, především žalovaná v době uzavření smlouvy o úvěru nebyla objektivně schopna řádně a včas hradit platební povinnosti dle cit. smlouvy. Žalovaná v době poskytnutí úvěru právní předchůdkyní žalobkyně, respektive v roce 2022 a 2023 uzavřela několik smluv o zápůjčkách (úvěrech), dle kterých se jí v poměrně krátkém období kumulovalo hned několik peněžitých povinností vůči věřitelům, které žalovaná v souhrnu objektivně nemohla zvládnout.

20. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

23. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Soud i v této věci byl povinen zjišťovat, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, tedy její solventnost. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a jeli to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Úvěrující společnost mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru.

26. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru jako spotřebitelskou smlouvu. Úvěrující společnost byla před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinna vyžádat si od žalované sdělení o jejích veškerých příjmech a dále si vyžádat přehled jejích výdajů (výdaje na bydlení, energie, běžné potřeby, splátky jiných závazků apod.) a tyto příjmy a výdaje porovnat takovým způsobem, aby zjistila, zda je žalovaná fakticky schopna dlužnou částku uhradit, což podle názoru soudu důsledně neučinila.

27. Žalobkyně ke splnění povinnosti prověřit schopnost žalované poskytnutý úvěr dle smluvního ujednání splácet, tzv. úvěruschopnost žalované, uvedla že tuto splnila vyžádáním informací o rodinných pracovních příjmových výdajových a jiných relevantních poměrech a jejich ověřením na základě dokumentů vyžádaných od žalované, avšak k žalobě nepřipojila žádné důkazy, které by prokazovaly, že tuto svou verifikační povinnost splnila.

28. Soud z důvodu nehospodárnosti řízení již nevyžadoval od žalobkyně předložení dalších listin, neboť objektivním faktem, který plyne z učiněných zjištění shora je, že v době uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaná objektivně nebyla schopna splatit úvěrující společností jí poskytnutý úvěr, neboť se již nacházela v dluhové spirále.

29. Právní předchůdkyně žalobkyně byla před poskytnutím smlouvy v této věci zcela nedůsledná, neboť pokud by poměry žalované řádně verifikovala, zcela jistě by zjistila, že žalovaná s ohledem na své poměry není schopna peněžité závazky ze smlouvy řádně a včas plnit.

30. Soud přitom plně respektuje judikaturu Nejvyššího soudu, dle které smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet, respektive že mu úvěr neměl být poskytnut (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2013).

31. V posuzované věci však bylo najisto postaveno, že žalovaná coby spotřebitelka v době, kdy nakonec s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela předmětnou úvěrovou smlouvu, nebyla schopna úvěr splácet.

32. Soud proto dospěl k závěru, že v tomto případě právní předchůdkyně žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, když poskytla žalované spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně (resp. vůbec) prověřeny výdaje žalované. V souladu s uvedeným závěrem pak soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v důsledku toho je žalovaná povinna vrátit žalobkyni toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku ve výši 13 375,12 Kč coby rozdíl mezi částkami, které dle úvěru žalovaná od úvěrující společnosti čerpala (155 709 Kč), a částkami, které žalovaná na úvěr dosud úvěrující společnosti uhradila (142 333,88 Kč).

33. Ve zbytku byla žaloba, tj. pokud se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení další částky 59 402,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 72 777,70 Kč od 28. 7. 2025 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

34. Ve vztahu k požadovanému zákonnému úroku z prodlení z dlužné jistiny soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který zaujal a odůvodnil právní názor, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaná se dosud nedostala do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a žalobkyni proto dosud nevznikl nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Soud proto požadovaný nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení zamítl, což je právě obsaženo ve výroku II. tohoto rozsudku.

35. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

36. Jelikož žalobkyně v tomto sporu nebyla v převážném rozsahu úspěšná, a žalovaná zase žádné náklady řízení nepožadovala, rozhodl soud výrokem III. tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.