Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 4 344 Kč a pro zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 344 Kč od 24. 3. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 382,84 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí částku 20 344 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne 28. 6. 2023 na internetových stránkách www.[Anonymizováno].cz se společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 14 000 Kč, následně byl úvěr navýšen na celkových 16 000 Kč, kdy tato částka měla být splacena do 23. 3. 2023. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Předmětem žalobního návrhu je zaplacení částky 20 344 Kč sestávající z nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 3 592 Kč, a dále smluvní pokuty, která v době zesplatnění činila 752 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala zcela nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o úvěru číslo [hodnota] ze dne 28. 6. 2023 [na č. l. 10 spisu (dále již jen uvedení přísl. č. l.)] vyplývá, že tuto právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou. Na úvodní straně smlouvy jsou uvedeny osobní údaje žalované, včetně uvedení čísla jejího bankovního účtu [č. účtu]. Ze smlouvy o úvěru soud dále zjistil, že předmětem je poskytnutí jednorázového a neúčelového spotřebitelského úvěru ve výši 14 000 Kč se splatností dne 28. 7. 2023.
5. Z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru (na č. l. 14) ad 4 soud zjistil, že celková částka jistiny úvěru byla navýšena na 16 000 Kč.
6. Z výpisů z běžného účtu (na č. l. 13 a 15) soud zjistil, že na účet žalované byla dne 28. 6. 2023 poskytnuta částka 14 000 Kč a dne 12. 7. 2023 částka 2 000 Kč (skutečnost, že se jedná o bankovní účet žalované, byla ověřena dotazem na společnost [právnická osoba].).
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 (první strana na č. l. 23, zbylá část dostupná v aplikaci CEPR), z výňatku ze seznamu postoupených pohledávek (na č. l. 24) a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 8. 2024 (na č. l. 25) soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni.
8. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 17. 8. 2024 (na č. l. 28) soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. Výzva k plnění byla zaslána na adresu trvalého bydliště žalované.
9. Soud dospěl ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřela dne 28. 6. 2023 za použití prostředků komunikace na dálku s žalovanou smlouvu a následně dodatek, ve kterých se zavázal poskytnout žalované částku celkem 16 000 Kč, přičemž tato částka byla žalované skutečně poskytnuta, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 28. 7. 2023. Nebylo prokázáno, že by žalovaná čehokoli uhradila. Právní předchůdce žalobkyně následně postoupil pohledávku na žalobkyni.
10. Soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze zčásti (jak bude dále vyloženo) důvodná.
11. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Mezi smluvními stranami byla dojednána smlouva naplňující znaky spotřebitelského úvěru dle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru a dodatek k této smlouvě, na základě kterých byla žalované poskytnuta částka 16 000 Kč. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací získaných od spotřebitele a z jiných zdrojů. Žalobkyně však nedoložila, že k takovému posouzení úvěruschopnosti žalované došlo, kdy pouze v žalobě uvedla, že eventuálně požaduje, aby soud žalovanou částku posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
17. K výzvě soudu (aby žalobkyně prokázala, zda a jak byla u žalované posuzována její úvěruschopnost) žalobkyně v podání ze dne 1. 7. 2025 (na č. l. 43) pouze uvedla, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě jejího tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie, když žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Podle názoru soudu tato verifikace úvěruschopnosti žalované je zcela nedostatečná a neodpovídá zákonné úpravě a judikatuře.
18. Vzhledem k tomu, že dle dostupných informací právní předchůdce žalobkyně poskytl spotřebitelský úvěr žalované v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je taková smlouva neplatná.
19. Soud tak dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně je absolutně neplatná, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované. Žalované tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinna toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaná coby spotřebitel tak je dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu ve výši 16 000 Kč v době přiměřené možnostem žalované. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I.
20. Ve zbytku, jak se podává z výroku II. tohoto rozsudku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Ohledně nepřisouzení úroků z prodlení pak soud odkazuje na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
21. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně z ustanovení § 14b, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 300 Kč. Zástupci žalobkyně by při plném úspěchu náležela odměna za celkem 3 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, kdy by se jednalo celkem o částku ve výši 900 Kč, dále by zástupci žalobkyně náležel režijní paušál ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) a DPH ve výši 252 Kč. Spolu se soudním poplatkem ve výši 800 Kč by tak zástupci žalobkyně při plném úspěchu náležela celkem částka 2 252 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 58,49 %, v rozsahu 41,51 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně pak spočívá v 17 % a náleží jí náhrada nákladů řízení ve výši 382,84 Kč.
22. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. l o. s. ř.