Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku, tj. pokud se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení další částky [částka], úroku z prodlení ve výši 28,17 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12 % p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám advokáta žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu zesplatnění žalované poskytnutého spotřebitelského úvěru žalobkyní.
2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila a v řízení zůstala procesně nečinná. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění.
4. Účastnice dne [datum] (datum akceptace návrhu žalobkyně na uzavření dále uvedené smlouvy žalovanou, kdy žalovaná – jak plyne z potvrzení na č. l. 36 – v souladu se smluvním ujednáním převedla na účet žalobkyně částku [částka] a tím akceptovala návrh smlouvy) uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, číslo smlouvy [Anonymizováno], dle kterého žalobkyně poskytne žalované spotřebitelský úvěr ve výši [částka], z čehož částka [částka] bude představovat provizi zprostředkovatele za uzavření úvěru, a částka [částka] bude poskytnuta žalované s tím, že žalovaná se zavazuje žalobkyni uhradit tento úvěr formou 25-ti splátek po [částka] měsíčně, první splátka dne [datum], poslední splátka dne [datum], kdy celková úvěru tak bude činit [částka], RPSN 44,5 %, zákonný úrok 15 %, zápůjční úroková sazba roční 28,17 % a denní [částka] (zjištěno z cit. smlouvy o úvěru na č. l. 13 a násl. a dále ze záznamu o vložení dokumentu – pokud jde o akceptaci návrhu smlouvy – na č. l. 16).
5. Žalobkyně úvěruschopnost žalované podle názoru soudu řádným způsobem neověřovala. Zprostředkovatelka úvěru s žalovanou vyplnila tiskopis posouzení úvěruschopnosti zákazníka (na č. l. 24), z něhož plyne, že žalobkyně (roz. prostřednictvím zprostředkovatelky úvěru) ověřila totožnost žalované, zjistila že žalovaná neprochází v insolvenčním rejstříku, má příjem ze závislé činnosti ve výši [částka] měsíčně, přičemž ohledně výdajů žalované bylo vycházeno ze zjištění, že žalovaná bydlí v podnájmu a její výdaje za bydlení činí [částka], přičemž na podnájem přispívá spolubydlící pan [jméno FO], nar. [datum], bytem [adresa], (viz jeho čestné prohlášení ze dne [datum] na č. l. 25) ve výši [částka] měsíčně. Přitom žalovaná zprostředkovatelce úvěru předložila kopii podnájemní smlouvy (vztahující se k bytové jednotce č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ve 4. nadzemním podlaží bytového domu č. p. [adresa] – [Anonymizováno] (na č. l. 25 verte a násl.), z níž vyplývá, že podnájemné činí [částka] měsíčně a dále [částka] měsíčně za energie, celkem tedy výdaje za užívání tohoto bytu ve výši [částka] měsíčně, přičemž podnájemní smlouva byla uzavřena dne [datum] na dobu určitou od [datum] do [datum], aniž by z dalších podkladů plynulo, že tento podnájem byl prodloužen a závazkový vztah, a tedy zajištění existenčního bydlení, mezi dotčenými existoval i k datu posuzování úvěruschopnosti žalované. Žalovaná dále doložila výplatnice od svého zaměstnavatele (na č. l. 28 a 28 verte) za měsíce srpna a září 2024, z nichž plyne, že žalovaná měla v srpnu 2024 čistou mzdu ve výši [částka] a v září téhož roku mzdu ve výši [částka]. Dále žalobkyně žalovanou prověřila s negativním výsledkem v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Žalovaná dále pro účely poskytnutí úvěru dne [datum] vyplnila tiskopis – „výdaje spotřebitele“ (na č. l. 33 verte), kde pouze uvedla své měsíční náklady na bydlení ve výši [částka] a [částka] na splátky úvěrů, uvedla, že je svobodná, je prosta jiných splátek úvěrů, pojištění. Podle registru platebních informací (na č. l. 31 verte-32) zprostředkovatelka úvěru měla k dispozici údaje plynoucí z cit. registru, dle kterého žalovanou zatěžovaly 4 spotřebitelské úvěry (1. úvěr, datum vzniku: [datum], zbývající částka [částka], 2. úvěr, datum vzniku: [datum], zbývající částka [částka], 3. úvěr, datum vzniku [datum], zbývající částka [částka] a 4 úvěr, datum vzniku: [datum], zbývající částka [částka]) a 1 revolvingový úvěr.
6. Žalobkyně na účet žalované převedla, s datem zaúčtování dále cit. částky, částku ve výši [částka] dle shora cit. smluvního ujednání (zjištěno z potvrzení na č. l. 37), a rovněž dle smlouvy o úvěru částka ve výši [částka] byla žalobkyní poskytnuta se souhlasem žalované na účet zprostředkovatele úvěru, kdy cit. částka byla zaúčtována ke dni [datum] (zjištěno z potvrzení na č. l. 38).
7. Z bonity smlouvy na č. l.42, s přihlédnutím k žalobním tvrzením, soud zjistil, že žalovaná ke dni podání žaloby na jistině dluží žalobkyni částku ve výši [částka].
8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Účastnice uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, dle kterého se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr v celkové výši [částka]. Žalobkyně před uzavřením této smlouvy řádně a úplně, v souladu s dále uvedenou judikaturou, neposuzovala úvěruschopnost žalované, kdy tak činila v zásadě formálně, povrchně. Žalovaná ke dni podání žaloby zaplatila na poskytnutý úvěr žalobkyni částku ve výši [částka].
9. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze do částky [částka], přičemž ve zbytku žalobního požadavku naopak (z dále uvedených důvodů) je neopodstatněná.
10. Závazkový vztah vzniklý dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.
11. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne [datum], vydaném ve věci C-679/18, uzavřel, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě (v tamních poměrech úpravě obsažené v ustanoveních § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru), podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
16. S ohledem na aktuální judikaturu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sen. zn. [spisová značka]) je soud povinen zjišťovat, zda úvěrující subjekt splnil povinnost zkoumat schopnost budoucího úvěrovaného splácet, tedy jeho solventnost.
17. Jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp. zn. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] /[Anonymizováno], „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“
18. Jak již bylo uvedeno v bodech 5 a 8 žalobkyně provedla před uzavřením úvěrové smlouvy pouze povrchní posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
20. V posuzovaném případě žalobkyně neposuzovala důsledně (v rámci procesu verifikace úvěruschopnosti žalované) výdajové položky na straně žalované, když pouze vycházela z žalovanou tvrzeného údaje spojeného s bydlením při shora vyložených rozporech ohledně existence podnájmu, podnájemného, jejích dosavadních závazků (úvěrů) a tedy skutečných výdajů žalované mj. na položku bydlení, nezohlednila dostatečně důsledně (s ohledem právě na rozporné údaje ohledně výdajů na bydlení viz odůvodnění shora) v tu dobu žalovanou zatěžující závazky (viz shora cit. úvěry), což v souhrnu logicky již tehdy muselo vytvářet zcela jiné poměry žalované k posouzení její úvěruschopnosti. Stejně tak se poskytovatel úvěru spokojil pouze s „odhadovanými“ výdaji žalované s přihlédnutím k jejímu životnímu minimu a nezabavitelné částce. Samotná skutečnost, že žalovaná měla v době sjednávání úvěru stabilní příjem, nebyla rovněž postačující pro prokázání její úvěruschopnosti, pakliže žalobkyní nebyly důsledně posuzována výdajová stránka žalované.
21. V souladu s uvedenými závěry proto soud – též s přihlédnutím ke shora cit. nálezové judikatuře Ústavní ho soudu, jíž je dle čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky (bez dalšího) vázán, - konstatuje, že prověřování úvěruschopnosti žalované v posuzovaném případě proběhlo toliko formálně, s cílem vykázat činnost směřující ke splnění zákonné povinnosti bez adekvátního ověření a vyhodnocení zjištěných informací. Přestože vystupovala při sjednávání úvěru za poskytovatele osoba zprostředkovatele, která byla v osobním kontaktu s žalovanou, byly poměry žalované (coby žadatelky úvěru) zkoumány povrchně, s cílem toliko vyplnit údaje v dotazníku, bez bližšího prověřování.
22. Na základě neplatné smlouvy o úvěru proto soud přiznal žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení, které se žalovaná na její úkor obohatila, což v daném případě činí částku [částka] z původně žalované poskytnuté částky [částka], když ve zbytku byla žaloba jako neopodstatněná zamítnuta.
23. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení z přiznané částky soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], v němž dovolací soud zaujal právní názor, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. (stanovícím, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo).
25. Z hlediska rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud k žalované jistině (součtu všech částek) kapitalizoval i žalobkyní (v žalobním petitu) požadované příslušenstvím, a to úrok ve výši 27,18 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum], což činí částku [částka], úrok ve výši 12 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] (datum vydání, respektive vyhlášení rozsudku v této věci), což činí částku [částka], a úrok ve výši 12 % p. a. z částky [částka] od [datum] do [datum] (ibid), což činí částku ve výši [částka]. Celkem kapitalizované úroky z cit. jistin činí částku ve výši [částka].
26. Součet jistiny [částka] a kapitalizovaného příslušenství ve výši 7 721,22 tak představuje hodnotu sporu (včetně kapitalizovaného příslušenství) ke dni vyhlášení tohoto rozsudku v celkové výši [částka], od které soud poměřoval procesní (ne)spěch té které procesní strany.
27. S ohledem na ad 25 pak to znamená, že žalobkyně (s přihlédnutím k tomu, co jí bylo tímto rozsudkem přiznáno – tj. částka ve výši [částka]) byla úspěšná v rozsahu 63,55 %, kdežto žalovaná pouze v rozsahu 36,45 %. Z toho je dále zřejmé, že žalobkyně byla v tomto sporu (po započtení dílčího úspěchu žalované) celkově úspěšná v rozsahu 27,1 %.
28. Při plném procesním úspěchu by žalobkyně měla vůči žalované nárok na náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to za 3 úkony právní služby (1. převzetí a příprava právního zastoupení, 2. písemné podání ve věci samé a 3. vyhotovení výzvy k plnění) dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále již „AT“) po [částka] (tj. [částka]), za 3 režijní paušály hotových výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) AT (tj. [částka]), to vše s připočtením 21 % DPH (z částky [částka]) ve výši [částka] a žalobkyní zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka].
29. Jestliže plná odměna advokáta žalobkyně by činila [částka], pak 27,1 % z této částky představuje částku ve výši [částka], kterou je žalovaná povinna na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni, a to k rukám jejího právního zástupce.
30. Lhůta k placení náhrady nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odstavec 1 občanského soudního řádu.