Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do šesti měsíců od právní moci rozsudku.
II. Návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a zákonný úrok z prodlení 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. To vše z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] uzavřené distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným. Žalobkyně dle smlouvy poskytla žalovanému úvěr až do výše [částka]. Dále si žalovaný zvolil doplňkové služby „klidné spaní“ za poplatek [částka], službu „[Anonymizováno] “ za poplatek [částka], službu „informační SMS servis“ za poplatek [částka]. Žalovaný čerpal úvěr dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka], celkem vyčerpal [částka] převodem na svůj bankovní účet. Žalovaný na svůj dluh zaplatil toliko [částka] dne [datum]. Žalobkyně smlouvu vypověděla dne [datum] pro prodlení s úhradou dluhu. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena před uzavřením smlouvy podle interní metodiky schválené ČNB, zejména na základě informací poskytnutých žalovaným, dále žalobkyně nahlédla do databází registrů NRKI/BRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a dále informace žadatele o úvěr ověřila náhledem na bankovní účet dlužníka a dále předložením výpisu z účtu a výplatních pásek, prokazujících pravidelný příjem ve výši [částka] čistého, dále lustrací dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra.
2. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky [částka] jako jistiny dluhu z úvěru, dále poplatek za vyplacení tranší [částka], smluvní úrok [částka], poplatek za službu klidné spaní [částka], poplatek za službu Informační SMS servis [částka] a zákonný úrok z prodlení.
3. Žalovaný se k výzvě soudu ve věci nevyjádřil, v řízení zůstal zcela nečinný.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Na základě předložených listin zjistil soud následující skutečnosti (a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu):
6. Z listiny „popis základních vlastností spotřebitelského úvěru“ vyplývají obecné podmínky poskytovaného spotřebitelského úvěru.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše [částka]. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni k datu splatnosti do [datum] s úrokem 0,866 % denně. Dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky a smluvní pokuta 0,1 % denně z celkové dlužné částky pro případ prodlení. Dále byla sjednána služba „klidné spaní“ zpoplatněná poplatkem ve výši [částka] měsíčně za možnost odkladu splatnosti splátek o 2 měsíce, služba „informační SMS servis“ za poplatek [částka] měsíčně a služba „Presto“ za poplatek [částka].
8. Z listiny „Obecné principy posuzování a filozofie společnosti“ vyplývají obecné postupy při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele ze strany žalobkyně, prováděné v souladu s obecnými pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví.
9. Listina „všeobecné obchodní podmínky“ upravuje další ujednání smlouvy o úvěru neupravené smlouvou.
10. Z „výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně“ vztahujícího se konkrétně na osobu žalovaného soud zjistil, že žalovaný, jako žadatel o úvěr, uvedl počet členů ve společné domácnosti 4, počet členů ve společné domácnosti s příjmem 4, výši měsíčního příjmu [částka], výši pravidelných výdajů na bydlení [částka] měsíčně, výše výdajů na půjčky [částka], vypočítané minimální výdaje [částka], disponibilní příjem [částka].
11. Z listiny označené jako „identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně ověřila příjem žadatele z bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce a byl předložen žadatelem. Bankovní výpis, z něho byl pořízen výpis identifikovaných příjmů, žalobkyně nepředložila. Na listině je uveden příjem [částka].
12. Z listiny přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne [datum] byla na účet [č. účtu] vyplacena částka [částka] s poznámkou „2391546601 Vaše [Anonymizováno] půjčka“ a téhož dne [datum] byla na účet [č. účtu] vyplacena částka [částka] s poznámkou „2391546603 Vaše [Anonymizováno] půjčka“. Celkem bylo vyplaceno [částka].
13. Přípisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalovanému, že vypovídá smlouvu o úvěru a požaduje zaplacení celkové dlužné částky [částka]. Současné byl žalovaný upozorněn na možnost soudního vymáhání dluhu.
14. Přípisem ze dne [datum] byla žalovanému zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby, a to doporučenou poštou.
15. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaný je svobodný a bezdětný.
16. Z údajů katastru nemovitostí k datu sjednávání úvěru soud zjistil, že na adrese [adresa] se nachází nemovitost ve vlastnictví [adresa].
17. Z evidence soudních řízení Okresního soudu ve Vyškově soud zjistil, že ke dni sjednávání předmětné smlouvy o úvěru tj. v květnu 2023 byla proti žalovanému vedena tři exekuční řízení (sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]), přičemž všechna řízení se vztahovala k dluhům ze spotřebitelských úvěrů poskytnutých nebankovními subjekty. V roce 2024 byla proti žalovanému zahájena další tří exekuční řízení k vymožení dluhů ze spotřebitelských úvěrů, z nichž jedno řízení (EPR [č. účtu]) se vztahuje k úvěru ze smlouvy ze dne [datum], tj. před uzavřením smlouvy č. [hodnota].
18. Závazkový vztah, založený mezi žalobkyní a žalovaným smlouvou ze dne [datum] se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy.
19. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
22. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Žalobkyně a žalovaný v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřeli smlouvu o úvěru, jako spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
24. V okamžiku posuzování úvěruschopnosti žadatele je zcela na poskytovateli úvěru, aby předvídal, zda se klient může dostat (dostane) do selhání při splácení úvěru. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] vyslovil právní názor, že ochrana spotřebitele při poskytnutí úvěru nebonitnímu klientovi sestává z vyhodnocení, zda „měl být spotřebitelský úvěr vůbec poskytnut“, tedy zda klient na to lidově „měl“. Zatímco naplnění tohoto materiálního znaku (neposkytovat lehkovážně úvěr, pokud existují důvodné pochybnosti o schopnosti splácet) je cílem regulace, posouzení úvěruschopnosti je toliko nástroj k jeho dosažení. Regulace spotřebitelských úvěrů nemá sloužit k ochraně spotřebitele před jakýmkoliv (třeba i drobným) pochybením věřitele při analýze dat, ale jen v situaci, kdy nebyl věřitelem naplněn cíl regulace, a tedy byl poskytnut úvěr někomu, kdo jej neměl dostat.
25. Soud posoudil úvěruschopnost žalovaného ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny příjmy ani výdaje žadatele.
26. Na základě zjištěných informací neměl poskytovatel úvěru ověřen pravidelný příjem žadatele, uvedené informace o příjmu [částka] tak zůstala pouze v rovině tvrzení. Žalobkyně příjmy nijak neověřovala ani nezjišťovala, kde a v jakém pracovním poměru je žadatel zaměstnán. S ověřením zaměstnavatele se pak pojí také další náklady žadatele v případě dojíždění do zaměstnání mimo bydliště žadatele. Z informací poskytnutých žadatelem vyplývá jeho předchozí dluhové zatížení, které mělo být zcela jistě předmětem dalšího zkoumání, což se nestalo. Žalobkyně tvrdí, že v dostupných databázích dlužníků prověřovala osobu žalovaného, výstupy těchto databází však soudu nepředložila. Výdaje žadatele (na bydlení a další nezbytné údaje) jsou uvedeny ve výši [částka], k této položce rozpočtu žadatele nebyly vyžadovány žádné podklady a nebyla poskytovatelem úvěru nijak ověřována, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání.
27. Soudu není zřejmé na základě, jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatel úvěrovatelný za stavu, kdy neměl doloženy příjmy žadatele a pokud se nijak nezajímal o výdaje žalovaného na bydlení, dopravu do zaměstnání a předchozí dluhy.
28. V předmětné věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně nenaplnila cíl regulace poskytování spotřebitelského úvěru, když zcela chybně analyzovala jí známé informace a nevyvodila z nich žádné závěry. Soud uzavřel, že v době sjednávání úvěru existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a přesto byl úvěr poskytnut. Žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost spotřebitele a smlouva o úvěru číslo [hodnota] uzavřená dne [datum] je neplatná. Vzhledem k tomuto závěru je žalovaný povinen vrátit věřiteli toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem.
29. Na základě neplatné smlouvy bylo žalovanému poskytnuto plnění ve výši [částka]. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na svůj dluh zaplatil [částka]. Žalovaný uvedené tvrzení nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], soud žalovaného k zaplacení této částky zavázal, ve zbytku žalobu zamítl.
30. Při určení doby plnění přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v souladu s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], konstatuje, že mezi účastníky není spor o přiměřené době plnění. V posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného jako spotřebitele k vrácení jistiny. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 občanského soudního řádu věta za středníkem. Soud v souladu s možností danou mu citovaným ustanovením zákona upravil splatnost tak, aby poskytl žalovanému možnost dluh zaplatit dobrovolně, přihlédl přitom k porušení povinnosti na straně poskytovatele úvěru, neboť při řádném zkoumání úvěruschopnosti žadatele neměl být, dle závěrů soudu, úvěr vůbec poskytnut. Dále přihlédl k výši dlužné částky a zjištěnému zadlužení žalovaného. Soud s cílem zajistit spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovil splatnost peněžitého plnění ve lhůtě 6 měsíců.
31. Žalobkyni nebyl přiznán zákonný úrok z prodlení z částky [částka], a to s odkazem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny dluhu [částka], přičemž úspěšná byla co do částky [částka]. V předmětné věci tak byl úspěšný žalovaný v rozsahu 14,45 % (čistý úspěch) a náležela by mu tak plná náhrada nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.