7 C 270/2022

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, poskytnutého žalovanému na základě rámcové smlouvu číslo [hodnota] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet číslo [č. účtu] a dodatku číslo [hodnota] k rámcové smlouvě o poskytnutí kontokorentu ve výši [částka] čerpáním na běžném účtu. Žalovaný porušil smluvní povinnosti a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil a žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši [částka], kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] od [datum] do zesplatnění a dále smluvní úrok ve výši 8,5 % ročně od [datum] a zákonný úrok z prodlení.

2. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově č.j. 7 C 270/2022-52 ze dne 6. 4. 2023 bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 45 344,44 Kč do 18 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále byl zamítnut návrh, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], úrok 18,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úrok 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.) a žalovaný byl uznán povinným zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], do 18 měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.).

3. Na základě odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově č.j. 7 C 270/2022-52 ze dne 6. 4. 2023 Krajský soud v Brně usnesením č.j. 28 Co 142/2023-106 ze dne 1. října 2024 zrušil rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] a úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, v části I. výroku, ve které byla žalovanému stanovena lhůta ke splnění uložené povinnosti.

4. Předmětem řízení je tedy nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 720,19 Kč představující jistinu dluhu v části, jež nebyla žalobkyni přiznána předchozím rozsudkem (rozdíl do částky [částka]) a úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále stanovení lhůty pro splnění uložené povinnosti.

5. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět pro částku 1 720,19 Kč představující jistinu dluhu a úrok z prodlení 8,5 % s ohledem na plnění žalovaného ze dne [datum] ve výši [částka]. Žalobkyně navrhla pokračování řízení pro úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

6. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, je-li návrh na zahájení řízení vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

7. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro částečné zastavení řízení, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. a pokračoval v řízení pro úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

8. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

9. Ve věci byly předloženy důkazy podrobně rozvedené v rozsudku zdejšího soudu č.j. 7 C 270/202252 ze dne 6. 4. 2023, na které soud odkazuje.

10. Soud doplnil dokazování listinnými důkazy - přehled čerpání a splácení kontokorentu a výpis z běžného účtu, ze kterých doplnil skutková zjištění a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu:

11. Žalovaný zahájil čerpání kontokorentu dne [datum] výběrem ve výši [částka]. Za období od [datum] do [datum] načerpal [částka], přičemž v částce čerpání je zahrnuta také úhrada úroků (obchodní úrok) ve výši [částka] (položka zaplaceno na obchodní úrok). S odkazem na ustanovení § 3 odst. 2, písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru (celkovou výší spotřebitelského úvěru se rozumí souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici) tak byla žalovanému poskytnuta částka [částka].

12. Z výpisů z běžného účtu za období od [datum] do [datum] na jméno žalovaného vedeného u žalobkyně soud zjistil, že počáteční zůstatek účtu činil [částka] a odchozí úhradou ze dne [datum] ve výši [částka] začal žalovaný čerpat sjednaný kontokorent. V předmětném období jsou na účtu evidovány příchozí platby v celkové výši [částka]. Dle uvedeného výpisu žalovaný v předmětném období uhradil z účtu částku celkem [částka] a zaplatil na účet celkem [částka], částkou ve výši [částka] tedy čerpal sjednaný kontokorent.

13. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil shodný závěr o skutkovém stavu:

14. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu, kterou se zavázala poskytovat žalovanému služby běžného účtu a debetní karty. Dodatkem číslo [hodnota] ze dne [datum] k uvedené smlouvě byl žalovanému poskytnut úvěr s možností přečerpání běžného účtu žalovaného ve výši limitu [částka]. Dodatkem byl sjednán úrok kontokorentu sazbou 18,9 % ročně a povinnost splatit kontokorent do jednoho roku od data prvního čerpání nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání. Žalovaný úvěr čerpal v rozmezí březen až květen 2021 částkou ve výši [částka] a tuto částku žalobkyni neuhradil.

15. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy o kontokorentu s upozorněním na možné soud vymáhání v případě nezaplacení ve lhůtě do [datum]. Žalobkyně zaslala výzvu žalovanému doporučenou poštou dne [datum].

16. Dle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

18. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

19. V rozsudku Okresního soudu ve Vyškově č.j. 7 C 270/2022-52 ze dne 6. 4. 2023 učinil soud závěr o neplatnosti smlouvy o poskytnutí kontokorentu pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené ustanovením § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na tento závěr je žalovaný povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu úvěru, tj. částku 47 064,63 Kč odpovídající poskytnutému a neuhrazenému plnění z kontokorentu. O povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] bylo rozhodnuto shora citovaným rozsudkem ze dne [datum]. V rozdílu [částka] byla žaloba vzata zpět pro plnění žalovaného po podání žaloby. Předmět žaloby co do jistiny dluhu tak byl vyčerpán.

20. Při určení doby plnění přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v souladu s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2023, č. j. 28 Co 50/2022-195, konstatuje, že mezi účastníky není spor o přiměřené době plnění. V posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného jako spotřebitele k vrácení jistiny. Soudu nejsou známy aktuální osobní poměry žalovaného a jeho možnosti.

21. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 občanského soudního řádu věta za středníkem. Soud v souladu s možností danou mu citovaným ustanovením zákona upravil splatnost tak, aby poskytl žalovanému možnost dluh zaplatit dobrovolně, přihlédl přitom k závažnému porušení povinnosti na straně poskytovatele úvěru, který zcela rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele. Dále přihlédl k výši dlužné částky a skutečnosti, že žalovaný začal na svůj dluh platit splátky ve výši 5 000 Kč. Soud s cílem zajistit spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovil splatnost peněžitého plnění ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně až do úplného zaplacení dluhu, a to pod ztrátou výhody splátek. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaný zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalovaném), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

22. Ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení 8,5 % z částky 47 064,63 Kč od 11. 11. 2021 do 14. 12. 2024 a úrok z prodlení 8,5 % ročně z částky 42 064,63 Kč od 15. 12. 2024 do zaplacení soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný se dosud nedostal do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a žalobkyni proto dosud nárok na úroky z prodlení nevznikl. Soud proto požadovaný nárok zamítl.

23. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala zaplacení částky [částka], úroku 18,9 % ročně z [částka] od [datum] do [datum] (kapitalizováno částkou ve výši [částka]), kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] kapitalizováno částkou [částka] a úroku z prodlení 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizováno pro potřeby stanovení míry úspěchu ve věci ke dni vyhlášení rozsudku do [datum] ve výši [částka]. Celkem tedy žalobkyně požadovala zaplacení [částka]. Žalobkyně byla úspěšná celkem v částce [částka] (45 344,44 + 1 720,19) tj. v rozsahu 71 %. Neúspěch žalobkyně spočívá v částce [částka] (jistina dluhu), v částce [částka] kapitalizovaného úroku, v částce [částka] a [částka] kapitalizovaného úroku z prodlení – celkem [částka], tj. v rozsahu 29 %. Čistý úspěch žalobkyně tak odpovídá 42 %24. Dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Uvedeným právním předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Náhrada hotových výdajů žalobkyně činí za 3 úkony po [částka] dle §2, odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky 254/2015 Sb., a to návrh ve věci samé, písemné podání (částečné zpětvzetí žaloby) výzva k plnění), částku [částka] odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku za návrh na zahájení řízení a částku [částka] odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku za odvolání. Náhrady nákladů odvolacího řízení se žalobkyně zcela vzdala, jak vyplývá z protokolu o jednání před odvolacím soudem dne [datum]. Celkem [částka] z toho 42 % činí [částka]. Splatnost náhrady nákladů řízení byla přiznána shodně se splatností jistiny dluhu.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] domáhá vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. V odůvodnění uvedla žalobkyně, že se žalovaným uzavřela dne [datum] rámcovou smlouvu číslo [hodnota], na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet číslo [č. účtu]. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek číslo [hodnota] k rámcové smlouvě, jehož podpisem požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši [částka]. Dne [datum] bylo žalovanému poskytnutí kontokorentu schváleno a umožněno čerpání na běžném účtu žalovaného. Žalovaný porušil smluvní povinnosti a žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Žalovaný na svůj dluh ničeho nezaplatil a žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši [částka], kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] od [datum] do zesplatnění a dále smluvní úrok ve výši 8,5 % ročně od [datum] a zákonný úrok z prodlení. Schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr byla žalobkyní posouzena z informací žalovaného v žádosti o úvěr a z lustrace žalovaného v BRKI/NRKI, dále v z informací společností skupiny PPF a dotazem do insolvenčního rejstříku. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na kterou nereagoval.

2. Soud se v rámci zkoumání podmínek řízení dle ustanovení § 103 občanského soudního řádu zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) k projednání a rozhodnutí tohoto sporu a uzavřel, že na daný případ dopadá Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení). Dle článku 4 odstavce 2 nařízení Brusel I bis se na „Na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, se použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky.“ Místní příslušnost je tak třeba určit dle vnitrostátních předpisů bez ohledu na cizí prvek.

3. V rámci zkoumání podmínek řízení dle ustanovení § 103 občanského soudního řádu se soud zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti (pravomoci) k projednání a rozhodnutí tohoto sporu a dospěl k závěru, že příslušnost k projednání věci je dána podle kapitoly II. oddílu 1, článku 5 odstavec 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení), dle kterého osoby, které mají bydliště v některém členském státě, mohou být u soudů jiného členského státu žalovány pouze na základě pravidel stanovených v oddílech 2 až 7 této kapitoly. Podle oddílu 2 článku 17 odst. 1 písm. c) Nařízení, ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7 c), ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Soud zjistil, že žalovaný je státním příslušníkem Bulharské republiky s povoleným pobytem na adrese , adresa, . Od [datum] je žalovaný zapsán jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona v živnostenském rejstříku a má na území ČR stále platné živnostenské oprávnění s adresou sídla , adresa, . Soud uzavřel, že ke dni sjednávání, uzavření a plnění smlouvy o spotřebitelském úvěru, jež je předmětem řízení, měl žalovaný bydliště na území ČR a že je dána jeho pravomoc ve věci rozhodnout.

4. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný.

5. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

6. Soud ve věci provedl dokazování listinami –formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, přehledem čerpání a splácení kontokorentu, rámcovou smlouvou číslo [hodnota] ze dne [datum], obchodními podmínkami, dodatkem číslo [hodnota] k rámcové smlouvě číslo [hodnota] ze dne [datum], podmínkami pro používání kontokorentu, výpisem z běžného účtu na jméno žalovaného za období březen až prosinec 2021, předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání žalovanému poštou dne [datum], scoringem žádostí žalovaného, úvěrovou zprávou ze dne [datum].

7. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil shodný závěr o skutkovém stavu:

8. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu, kterou se zavázala poskytovat žalovanému služby běžného účtu a debetní karty. Dodatkem číslo [hodnota] ze dne [datum] k uvedené smlouvě byl žalovanému poskytnut úvěr s možností přečerpání běžného účtu žalovaného ve výši limitu [částka]. Dodatkem byl sjednán úrok kontokorentu sazbou 18,9 % ročně a povinnost splatit kontokorent do jednoho roku od data prvního čerpání nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání. Žalovaný úvěr čerpal v rozmezí březen až květen 2021. Dle výpisu z běžného účtu za období březen až listopad 2021 pak s přihlédnutím k počátečnímu zůstatku [částka] žalovaný vyčerpal celkem [částka] a v uvedeném období zaplatil celkem [částka]. Z výpisu z běžného účtu za období březen až listopad 2021 nevyplývá žádný pravidelný příjem žalovaného. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení všech dluhů z kontokorentu ve výši [částka] nejpozději do [datum], z důvodu prodlení s úhradou, s upozorněním na možné soudní vymáhání dluhu.

9. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela žalobkyně z informací žalovaného a lustrací registru NRKI, BRKI a insolvenčního rejstříku. Ze scoringu žádostí žalovaného soud zjistil, že žalovaný žádal o další půjčky po uzavření předmětné smlouvy o kontokorentu, a to [datum] a [datum], tyto žádosti mu byly zamítnuty. Dále je zde uvedeno, že žalovaný žije sám v nájmu, počet vyživovaných osob je uveden 2 a celkem splácí [částka]. Z úvěrové zprávy k osobě žalovaného vyplývá, že žalovaný nebyl nalezen v registru BRKI. Výdaje žalovaného nejsou nijak specifikovány. Údaj o příjmech žalovaného zcela absentuje.

10. Závazkový vztah, který vznikl mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“) a zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Dle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku (ve znění účinném k prvnímu dni prodlení), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným nařízením je nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.

16. Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020. Uvedené závěry byly potvrzeny usnesením Ústavního soudu spisová značka Pl. ÚS 3/20 ze dne 6. října 2021.

17. Soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a jeli to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.

18. Žalobkyně, k výzvě soudu s poučením o následcích neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene, žalobu doplnila jakým způsobem splnila svoji zákonnou povinnost, a ve vztahu k tomuto konkrétnímu úvěru uvedla, že vycházela z informací žalovaného a lustrací registru NRKI, BRKI a insolvenčního rejstříku. Povinností žalobkyně je přitom zcela konkrétně uvést a doložit, jaké informace poskytovatel úvěru po žalovaném vyžadoval a jakých se mu dostalo, čím a jak si je ověřil, jaké konkrétní informace byly žalovaným sděleny, a jak byly poskytovatelem úvěru vyhodnoceny, resp. na základě čeho poskytovatel úvěru dospěl k tomu, že žalovaný je dostatečně solventní.

19. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost a před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jako poskytovatel spotřebitelského úvěru neposoudila úvěruschopnost žadatele jako spotřebitele. Poskytovatel úvěru v daném případě provedl posouzení toliko formálně, když zcela ignoroval chybějící informaci o příjmu žadatele, vůbec nezkoumal pravidelné a nezbytné výdaje žalovaného na bydlení. Žalobkyně se spokojila toliko s informacemi od žadatele, které však nijak nezkoumala, neověřovala, zda má žadatel pravidelný příjem ani jeho základní výdaje, zejména náklady na bydlení, případně náklady na dopravu do zaměstnání.

20. S ohledem na uvedené soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a žalovaný je tak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Na základě neplatné smlouvy o kontokorentu bylo žalovanému poskytnuto plnění [částka]. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně zaplatil celkem [částka]. Uvedené tvrzení žalovaný nezpochybnil. Žalovaný je tak povinen s ohledem na již uvedené zaplatit žalobkyni [částka]. Soud proto žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni zavázal. Ve zbytku žalobu zamítl.

22. K požadovanému zákonnému úroku z prodlení, soud odkazuje na Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, který uvádí, že konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.

23. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

24. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. S ohledem na uvedené proto soud rovněž zamítl požadovaný zákonný úrok z prodlení z přiznané částky 45 344,44 Kč.

26. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 občanského soudního řádu a s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, které stanovuje limity pro vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru v případě neplatnosti smlouvy pro porušení povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka, v době „přiměřené možnostem“ spotřebitele, stanovil soud splatnost dlužné částky v době přiměřené možnostem žalovaného. Vzhledem k nečinnosti žalovaného, soud neshledal možnost splácení dlužné částky jako účelnou a stanovil proto splatnost přiznaného dluhu včetně zákonného úroku z prodlení v přiměřené době 18 měsíců od právní moci rozsudku, tak aby žalovanému poskytl možnost dobrovolného uhrazení a zároveň jej nepřiměřeně nezvýhodnil na úkor žalobkyně.

27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08. Žalobkyně požadovala zaplacení částky [částka], přičemž úspěšná byla co do částky [částka], tj. v rozsahu 73,13 % (čistý úspěch). Dle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 občanského soudního řádu a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Uvedeným právním předpisem je vyhláška číslo 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Náhrada hotových výdajů žalobkyně činí za 2 úkony po [částka] dle §2, odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky 254/2015 Sb., a to návrh ve věci samé a výzva k plnění) a částku [částka] odpovídající zaplacenému soudnímu poplatku. Celkem [částka] z toho 73,13 % činí [částka]. Splatnost náhrady nákladů řízení byla přiznána shodně se splatností jistiny dluhu.