Výrok
I. Zletilá [Jméno osvojenkyně], rozená [jméno FO], narozená [rodné přijmení] [Datum narození osvojenkyně], dcera matky [jméno FO], rozené [rodné přijmení], narozené [rodné přijmení] [Datum narození osvojitele B] a otce [jméno FO], narozeného dne [datum], zemřelého dne [datum], se od právní moci tohoto rozsudku stává osvojenkyní osvojitele [Jméno osvojitele A], narozeného dne [Datum narození osvojitele A], bytem [adresa].
II. Osvojitel [Jméno osvojitele A], narozený [Datum narození osvojitele A], syn [jméno FO] a [jméno FO], rozené [rodné přijmení], se zapíše v knize narození matričního úřadu v [Anonymizováno], ve svazku [Anonymizováno], ročník [Anonymizováno], na straně 106, pod číslem řadovým 8, místo otce osvojenkyně [jméno FO].
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne [datum] domáhal se osvojitel, aby soud rozhodl, že zletilá [Jméno osvojenkyně], rozená [jméno FO], se od právní moci tohoto rozsudku stává osvojenkyní [Jméno osvojitele A]. Návrh odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel manželství s [jméno FO], rozenou Denemarkovou, matkou osvojenkyně. Od čtyř let věku žila osvojenkyně s osvojitelem a svojí matkou ve společné domácnosti a osvojitel se podílel na její výchově. Osvojitel a matka osvojenkyně žili ve společné domácnosti již od roku 1986. Osvojenkyně považuje za svého otce osvojitele. S biologickým otcem se nikdy nestýkala a ten před 20 lety zemřel. Osvojitel má s matkou osvojenkyně biologického syna [jméno FO], narozeného [datum] a obě děti vychovával jako vlastní.
2. Matka osvojenkyně vyslovila u jednání dne [datum] s osvojením své dcery souhlas.
3. Osvojenkyně je [právnická osoba] [jméno FO], který zemřel dne [datum].
4. V souladu s ustanovením § 846 občanského zákoníku, zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy. Dle ustanovení § 847 odstavec 1, písmeno c) a d) občanského zákoníku, zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela.
5. Podle ustanovení § 846 odstavec 2 občanského zákoníku, zletilého nelze osvojit, jestliže by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevních rodičů.
6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že osvojitel [Jméno osvojitele A] pečoval o osvojenkyni již od jejích čtyř let. Z výpovědí osvojenkyně i osvojitele zjistil soud, že již od roku 1986 žijí všichni ve společné domácnosti a osvojenkyně oslovuje osvojitele „tati“. S biologickým otcem se nestýkala, tento již zemřel.
7. Soud dospěl k závěru, že jsou splněny všechny podmínky pro osvojení, neboť je dán důvod osvojení (§ 846 odstavec 1 písmeno c) a d) občanského zákoníku), osvojenkyně vyslovila s osvojením souhlas, osvojení je v souladu s dobrými mravy a biologický otec již zemřel. Existuje přiměřený věkový rozdíl mezi osvojitelem a osvojenkyní a je dána vazba mezi nimi, kteří se k sobě chovají jako otec a dcera. Soud proto návrhu zcela vyhověl.
8. Pokud v návaznosti na ustanovení § 846 odst. 2 občanského zákoníku měl soud vážit, zda by v daném případě osvojení nebylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho pokrevního rodiče, pak podrobeno testu proporcionality (tedy které ze dvou navzájem si konkurujících subjektivních práv převažuje), dospěl jednoznačně k závěru. Biologická matka je manželkou osvojitele a biologický otec zemřel. Soud dospěl k závěru, že osvojení je v návaznosti na ustanovení § 846 občanského zákoníku plně v souladu s dobrými mravy.
9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 150 občanského soudního řádu, s ohledem na předmět sporu, když žádný z účastníků své náklady výslovně nežádal.