Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], v pravidelných měsíčních splátkách po [částka], splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení, pod ztrátou výhody splátek.
II. Návrh, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka], smluvní pokutu ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhá uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku celkem [částka] s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení. To vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] uzavřené distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].cz dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši celkem [částka], a to převodem na účet [č. účtu] dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka]. Mezi stranami byla sjednána volitelná služba „Klidné spaní“ za poplatek [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v denních splátkách. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem [částka]. žalobkyně smlouvu vypověděla dne [datum] pro prodlení s úhradou pravidelných splátek. Žalované byla zaslána předžalobní výzva. Úvěruschopnost žalované byla prověřena před uzavřením smlouvy podle interní metodiky schválené ČNB, zejména na základě informací poskytnutých žalovanou, dále žalobkyně nahlédla do databází registrů NRKI/BRKI, insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a dále informace žadatele o úvěr ověřila náhledem na bankovní účet dlužníka a dále předložením výpisu z účtu a výplatních pásek, prokazujících pravidelný příjem ve výši [částka] čistého, dále lustrací dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra.
2. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné částky 17 398,96 jako jistiny dluhu z úvěru, dále poplatek za vyplacení tranší [částka], smluvní úrok [částka], poplatek za službu klidné spaní [částka], zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky.
3. Žalovaná se k výzvě soudu ve věci nevyjádřila, v řízení zůstala zcela nečinná.
4. Za splnění podmínek ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.
5. Na základě předložených listin zjistil soud následující skutečnosti (a učinil tentýž závěr o skutkovém stavu):
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku dne [datum] mezi žalobkyní a žalovanou. Touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni k datu splatnosti do [datum] s úrokem 1,016 % denně. Dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranší úvěru 1,99 % z čerpané částky a smluvní pokuta 0,1 % denně z celkové dlužné částky pro případ prodlení. Dále byla sjednána služba „[Anonymizováno] “ zpoplatněná poplatkem ve výši [částka] denně za možnost odkladu splatnosti splátek o 60 dní „[Anonymizováno] “, pokud byla aktivována. Totožnost žalované byla ověřena prostřednictvím přímého nákladu na bankovní účet žalované dne [datum].
7. Z listiny „Obecné principy posuzování a filozofie společnosti“ vyplývají obecné postupy při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele ze strany žalobkyně, prováděné v souladu s obecnými pokyny Evropského orgánu pro bankovnictví.
8. Z „výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně“ vztahujícího se konkrétně na osobu žalované soud zjistil, že žalovaná, jako žadatel o úvěr, uvedla počet členů ve společné domácnosti 4, počet členů ve společné domácnosti s příjmem 3, výši měsíčního příjmu [částka], výši pravidelných výdajů na bydlení [částka] měsíčně, výše výdajů na půjčky [částka], vypočítané minimální výdaje [částka], disponibilní příjem [částka].
9. Z listiny označené jako „identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalobkyně ověřila příjem žadatele z bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce a byl předložen žadatelem. Bankovní výpis, z něho byl pořízen výpis identifikovaných příjmů, žalobkyně nepředložila. Na listině jsou uvedeny příjmy v rozsahu desítek korun i tisíců korun v časovém rozmezí listopad 2023 až březen 2024. Z jednotlivých plateb nevyplývá důvod ani plátce a s ohledem na četnost (například dne [datum] celkem tři platby) soud dospěl k závěru, že ne všechny platby, zde uvedené, jsou pravidelným příjmem žalované.
10. Z listiny přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne [datum] byla na účet [č. účtu] vyplacena částka [částka] s poznámkou „20014332 Váš [Anonymizováno] úvěr“ a dne [datum] byla na účet [č. účtu] vyplacena částka [částka] s poznámkou „20041069 Váš [Anonymizováno] úvěr“. Celkem bylo vyplaceno 17 425 Kč.
11. K ověření totožnosti poskytla žalovaná žalobkyni kopii občanského průkazu.
12. Přípisem ze dne [datum] oznámila žalobkyně žalované, že vypovídá smlouvu o úvěru a požaduje zaplacení celkové dlužné částky [částka]. Současné byla žalovaná upozorněna na možnost soudního vymáhání dluhu.
13. Přípisem ze dne [datum] byla žalované zaslána výzva k úhradě před podáním žaloby, a to doporučenou poštou na adresu [adresa] PSČ [adresa], což je poštovní směrovací číslo Olomouce. Tato neúplná adresa neodpovídá adrese pobytu žalované dle smlouvy.
14. K návrhu žalobkyně vyžádal soud výpis z běžného účtu žalované číslo [č. účtu] za období od ledna 2024 do května 2024. A zjistil, že adresa žalované na bankovním výpisu je [adresa], tj. adresa uvedená na předžalobní výzvě. V lednu 2024 nebyla na účet přijata platba (event. platby), která by označením odpovídala mzdě z pracovního poměru žalované. Soud v uvedeném měsíci nezjistil žádné platby, které by označením odpovídaly úhradě bydlení případně jiných pravidelných nákladů žalované. V únoru 2024 byla na účet přijata platba [částka] od KOFI - KOFI SERVIS s.r.o., dále platba [částka] od HERR WURST s.r.o., tyto platby lze (dle závěru soudu) identifikovat jako mzdu z pracovního poměru žalované. Dne [datum] čerpala žalovaná úvěr u [právnická osoba] ve výši [částka]. V únoru 2024 dále žalobkyně vynaložila celkem [částka] na dopravu. Soud nezjistil v únoru 2024 žádné platby, které by označením odpovídaly úhradě bydlení případně jiných pravidelných nákladů žalované. V březnu 2024 byla na účet přijata platba [částka] od KOFI -KOFI SERVIS s.r.o., dále platba [částka] od HERR WURST s.r.o. a [částka] od KOFIBOX s.r.o., tyto platby lze dle závěru soudu identifikovat jako mzdu z pracovního poměru žalované. Dne [datum] uhradila žalovaná tzv. ověřovací platbu [částka] směřující k uzavření spotřebitelského úvěru u poskytovatele COOL CREDIT, dne [datum] čerpala žalovaná úvěr u CREAMFINANCE CZECH s.r.o. ve výši [částka] a dne [datum] čerpala žalovaná další úvěr od Rerum Finance ve výši [částka]. V březnu 2024 žalobkyně vynaložila celkem [částka] na dopravu. Soud v tomto měsíci nezjistil žádné platby, které by označením odpovídaly úhradě bydlení případně jiných pravidelných nákladů žalované. Z výpisu z bankovního účtu učinil soud také skutkový závěr o skutečném bydlišti žalované v době sjednávání úvěru, které bylo na adrese [adresa], toto skutečnost byla žalobkyni také známa, neboť na uvedenou adresu zasílala žalované poštovní korespondenci.
15. Z centrální evidence obyvatel soud zjistil, že žalovaná je svobodná a bezdětná.
16. Z údajů katastru nemovitostí k datu sjednávání úvěru soud zjistil, že na adrese [adresa] vlastní nemovitost (rodinný dům) rodiče žalované. [jméno FO] adrese [adresa] se nachází dům s bytovými jednotkami a žalovaná žádnou z bytových jednotek nevlastní. Uvedené informace o vlastnictví byly v době sjednávání úvěru veřejně dostupné na https://nahlizenidokn.cuzk.cz, přesto nebyly zjevně poskytovatelem úvěru nijak ověřovány, byť náklady na bydlení jsou zpravidla největší výdajovou položkou rozpočtu žadatele.
17. Závazkový vztah, založený mezi žalobkyní a žalovanou smlouvou úvěru ze dne 22. 3. 2024 se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákonem číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy.
18. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Žalobkyně a žalovaná v postavení spotřebitele (dlužníka) uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru, jako spotřebitelskou smlouvu. Žalobkyně mohla poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti.
23. V okamžiku posuzování úvěruschopnosti žadatele je zcela na poskytovateli úvěru, aby předvídal, zda se klient může dostat (dostane) do selhání při splácení úvěru. Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 vyslovil právní názor, že ochrana spotřebitele při poskytnutí úvěru nebonitnímu klientovi sestává z vyhodnocení, zda „měl být spotřebitelský úvěr vůbec poskytnut“, tedy zda klient na to lidově „měl“. Zatímco naplnění tohoto materiálního znaku (neposkytovat lehkovážně úvěr, pokud existují důvodné pochybnosti o schopnosti splácet) je cílem regulace, posouzení úvěruschopnosti je toliko nástroj k jeho dosažení. Regulace spotřebitelských úvěrů nemá sloužit k ochraně spotřebitele před jakýmkoliv (třeba i drobným) pochybením věřitele při analýze dat, ale jen v situaci, kdy nebyl věřitelem naplněn cíl regulace, a tedy byl poskytnut úvěr někomu, kdo jej neměl dostat.
24. Soud posoudil úvěruschopnost žalované ke dni uzavření smlouvy dle shora zjištěných informací a v souvislostech poskytnutého úvěru a dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti, když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli nebyly řádně prověřeny příjmy ani výdaje žadatele.
25. Na základě zjištěných informací neměl poskytovatel úvěru ověřen pravidelný příjem žadatele. Platby uvedené na výpisu z běžného účtu v únoru a březnu 2024 odpovídají spíše příjmu z brigád a zůstává tedy nevyjasněna otázka jejich pravidelnosti. Žalobkyně příjmy nijak neověřovala ani nezjišťovala, kde a v jakém pracovním poměru je žadatelka zaměstnána. S ověřením zaměstnavatele se pak pojí také další náklady žadatele v případě dojíždění do zaměstnání mimo bydliště žadatele. Z výpisu z účtu vyplývají náklady na dopravu, přesto žalobkyně tyto náklady zjevně nijak nezohlednila. Z informací poskytnutých žadatelkou vyplývá její předchozí dluhové zatížení, z výpisů z bankovního účtu pak vyplývají další nové dluhy vůči Provident Financial a Creamfinance, tyto opět nebyly žalobkyní zohledněny v konečném posouzení. Žalobkyně tvrdí, že v dostupných databázích dlužníků prověřovala osobu žalované, výstupy těchto databází však soudu nepředložila. Výdaje žadatele (na bydlení a další nezbytné údaje) jsou uvedeny ve výši 2 000 Kč, k této položce rozpočtu žadatelky nebyly vyžadovány žádné podklady a nebyla poskytovatelem úvěru nijak ověřována, což soud hodnotí jako ryze účelové jednání. A to zejména s ohledem na informaci o bydlišti žadatelky v Olomouci doplněné údajem z katastru nemovitostí, tedy zcela zjevně nájemní bydlení žadatelky.
26. Soudu není zřejmé na základě, jaké úvahy dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že je žadatelka úvěrovatelná za stavu, kdy neměl doloženy příjmy žadatelky a pokud se nijak nezajímal o výdaje žalované na bydlení, dopravu do zaměstnání a předchozí dluhy. Ze zjištěných informací (z výpisu z bankovního účtu) neučinil odpovídající závěry ve smyslu dalšího prověřování příjmu žadatelky a jejích výdajů.
27. V předmětné věci soud dospěl k závěru, že žalobkyně nenaplnila cíl regulace poskytování spotřebitelského úvěru, když zcela chybně analyzovala jí známé informace a nevyvodila z nich žádné závěry. Soud uzavřel, že v době sjednávání úvěru existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, a přesto byl úvěr poskytnut. Tomu ostatně odpovídá i skutečnost, že žalovaná na svůj dluh zaplatila toliko 25,98 Kč. Žalobkyně tedy neposoudila řádně úvěruschopnost spotřebitele a smlouva o úvěru číslo 24925071 uzavřená dne 22. 3. 2024 je neplatná. Vzhledem k tomuto závěru je žalovaná povinna vrátit věřiteli toliko poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem.
28. Na základě neplatné smlouvy bylo žalované poskytnuto plnění ve výši 17 425 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na svůj dluh zaplatila 25,98 Kč. Žalovaná uvedené tvrzení nezpochybnila. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni částku 17 399,02 Kč, soud žalovanou k zaplacení této částky zavázal, ve zbytku žalobu zamítl.
29. Při určení doby plnění přiměřené možnostem spotřebitele podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud v souladu s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2023, č. j. 28 Co 50/2022-195, konstatuje, že mezi účastníky není spor o přiměřené době plnění. V posuzované věci nebyl v řízení před soudem prvního stupně ani v době před zahájením řízení mezi účastníky nastolen spor o to, jaká je doba přiměřená možnostem žalované jako spotřebitele k vrácení jistiny. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 občanského soudního řádu věta za středníkem. Soud v souladu s možností danou mu citovaným ustanovením zákona upravil splatnost tak, aby poskytl žalované možnost dluh zaplatit dobrovolně, přihlédl přitom k porušení povinnosti na straně poskytovatele úvěru, neboť při řádném zkoumání úvěruschopnosti žadatelky neměl být, dle závěrů soudu, úvěr vůbec poskytnut. Dále přihlédl k výši dlužné částky a zjištěnému zadlužení žalované. Soud s cílem zajistit spravedlivé uspořádání práv a povinností stran sporu stanovil splatnost peněžitého plnění ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně až do úplného zaplacení dluhu, a to pod ztrátou výhody splátek. Ztrátou výhody splátek je míněno, že pokud se žalovaná zpozdí byť s jedinou splátkou, nestává se sice přisouzená částka splatnou naráz automaticky, ale věřitel může uplatnit zesplatnění celého plnění právním jednáním vůči dlužníkovi (žalované), s tím, že tak musí učinit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.
30. Žalobkyni nebyl přiznán zákonný úrok z prodlení z částky 17 399,02 Kč, a to per analogiam s odkazem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalovaného podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.
31. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně požadovala zaplacení jistiny dluhu [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], celkem [hodnota] Kč, přičemž úspěšná byla co do částky [částka]. V předmětné věci tak úspěšná žalovaná v rozsahu 11,24 % (čistý úspěch) a náležela by jí tak plná náhrada nákladů řízení. Dle obsahu spisu však žalované žádné náklady řízení nevznikly.