Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

10 C 100/2024

Soud: Okresní soud ve ZlíněDatum rozhodnutí: 14. 11. 2024Č. j.: 10 C 100/2024-91Samosoudkyně: Mgr. Lenka PastorováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 27. 2. 2026Předmět řízení: zaplacení 140 084,16 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSZL:2024:10.C.100.2024.1
lhůtyneplatnost právního jednánínáklady řízenísmlouva o úvěruinvestiční fondinsolvencenáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (73) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku ve výši 5,4 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši 5,4 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba]. (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno].)[IČO] IČO, , se sídlem [adresa], se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 5,4 % ročně z dlužné částky v pravidelných 96 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 21. dni kalendářního měsíce počínaje [datum]. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku [částka], s úhradou dalších splátek se dostal do prodlení, načež právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za zcela splatný dne [datum]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba]. a žalovaným byla k žádosti žalovaného č. [IBAN] ze dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru nazvaná „[Anonymizováno] [Anonymizováno] “, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet č. [č. účtu] peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 5,4 % ročně a sjednaným pojištěním v pravidelných 96 měsíčních splátkách po [částka] splatných vždy k 21. dni v měsíci (žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], akceptační dopis ze dne [datum], všeobecné obchodní podmínky, úvěrové podmínky pro spotřebitelské úvěry, sazebník poplatků, výpisy z úvěrového účtu žalovaného). Žalovaný uhradil žalobkyni v období od [datum] do [datum] celkem částku [částka] (výpisy z úvěrového účtu žalovaného). Z důvodu řádného neplnění předepsaných splátek právní předchůdkyně žalobkyně nesplacenou část úvěru ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka] ve lhůtě 7 dnů (dopis ze dne [datum], dodejka).

4. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena insolvenční správkyní právní předchůdkyně žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] jako postupitelem na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa] jako postupníka. Společnost [právnická osoba]. pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (dopis ze dne [datum], citovaná smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně příloh). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společně s výzvou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] odeslaným žalovanému dne [datum] (citovaná korespondence, podací lístek).

5. Dopisem ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] nejpozději do [datum] (výzva před podáním žaloby ze dne [datum], podací lístek).

6. Pokud se jedná o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že od žalovaného zjištěné skutečnosti uvedené v žádosti o úvěr právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila a spolu s informacemi zjištěnými z externích i interních registrů (BRKI, insolvenční rejstřík, evidence exekucí, neplatné doklady atd.) vyhodnotila a porovnala také s veřejně dostupnými a statistickými informacemi o životním a existenčním minimu. Z údajů uvedených v žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný byl od [datum] na dobu neurčitou zaměstnán jako specialista ve společnosti [právnická osoba]. a jeho čistý měsíční příjem činil [částka]. Byl svobodný, bydlel u rodičů a splácel své předchozí závazky částkou [částka] měsíčně. Žádné doklady, ze kterých by bylo možné příjmy či výdaje žalovaného ověřit, žalobkyně soudu nepředložila.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

13. I když úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti by mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, které se v tomto případě žalovaný nedovolal, je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. Je-li tak dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

14. V uvedeném nálezu Ústavní soud poukázal na nezměněný obsah § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve srovnání s § 9 zákona č. 145/2010 Sb., který porušení povinnosti řádného posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet sankcionoval neplatností bez dalšího, a zdůraznil, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přičemž schopností dlužníka úvěr reálně splatit by se jako obecným principem měly zabývat bez ohledu na to, zda je výslovně zakotven v zákoně, jinak dochází k porušení práva na spravedlivý proces.

15. S ohledem na shora uvedené judikaturní závěry, má soud za to, že neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

16. Žalobkyně nepředložila jediný důkaz, že by úvěruschopnost žalovaného posoudila řádně. Důkazy, z nichž by vyplýval příjem žalovaného uvedený v žádosti o spotřebitelský úvěr, nebyly k tvrzení žalobkyně připojeny, stejně tak výdaje žalovaného a míra jeho zadlužení. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by tyto byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojila-li se právní předchůdkyně žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a byly ověřeny, ale důkazy o tom, jak bylo uvedeno výše, nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak žalobkyně neprokázala.

18. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je uzavřená smlouva o úvěru absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku [částka] (rozdíl poskytnuté jistiny [částka] a zaplacených [částka]), k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok toliko na doplacení částky [částka] coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovenou platební povinnost soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

21. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací