10 C 115/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] a jejím doplněním domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] v hotovosti, které se žalovaný zavázal splácet spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] sestávajícího z kapitalizovaných úroků ve výši [částka], částky za zpracování zápůjčky ve výši [částka] a částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka], to vše ve 21 měsíčních hotovostních splátkách ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná částka [částka] představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši [částka], dlužný souhrnný poplatek v žalobkyní požadované výši [částka] a dlužnou smluvní pokutu ve výši [částka], z čehož částka [částka] představuje součet postoupené smluvní pokuty a ve zbývajícím rozsahu se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky [částka] ode dne následujícího po postoupení (tj. [datum]) do [datum]. Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného ohledně jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a tyto informace poté ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni na dlužnou pohledávku ničeho neuhradil.

2. Žalovaný svého práva v řízení nevyužil a ve věci se nevyjádřil. K projednání nebylo nařízeno jednání, jelikož bylo možné věc rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci s takovým postupem soudu výslovně či konkludentně souhlasili (§ 115a občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř.).

3. Z předložených listinných důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla k žádosti žalovaného dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka] zahrnující mj. úrok ve výši [částka], kdy úroková sazba dle smlouvy činí 87,40 % ročně, a to ve formě měsíčních splátek ve výši [částka]. Částka [Anonymizováno] byla právní předchůdkyní žalobkyně předána žalovanému v hotovosti, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru, kopie OP žalovaného). Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala na základě informací poskytnutých žalovaným, jeho majetkovou situaci ověřila z výpisů z bankovního účtu a daňového přiznání a provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že bydlí ve vlastním bydlení, je svobodný, počet vyživovaných osob je 1, že podniká jakožto zámečník a jeho čistý příjem činí [částka] měsíčně. Žalovaný dále uvedl, že další čisté příjmy domácnosti činí [částka], že nemá další úvěry a že jeho odhadované měsíční výdaje činí [částka]. V žádosti je taktéž uvedeno, že příjem žalovaného byl ověřen výpisy z bankovního účtu a daňovým přiznáním, nicméně důkazy, které by jakkoliv osvědčovaly proces posuzování úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila, byť k tomu byla soudem vyzvána (tvrzení žalobkyně, zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr).

4. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil (nezpochybněné tvrzení žalobkyně, tabulka umoření).

5. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni jako postupníka společností [právnická osoba] jako postupitelem s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společně s výzvou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] (citovaná smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek ze dne [datum], sledování zásilky).

6. Dopisem ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] nejpozději do [datum] s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]).

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

13. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru ze dne [datum] vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudila.

14. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila, nicméně nepředložila jediný důkaz o způsobu, jakým tak učinila a zda zkoumání úvěruschopnosti provedla důkladně. Právní předchůdkyně žalobkyně tvrdila, že ověřila žalovaným tvrzené příjmy na základě výpisu z bankovního účtu a daňového přiznání žalovaného za rok 2022; nicméně tyto listiny soudu nepředložila. I kdyby soud připustil, že příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně řádně ověřila na základě tehdy předložených podkladů, z nichž si právní předchůdkyně žalobkyně nevytvořila kopie, i tak nelze uzavřít, že byla úvěruschopnost žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně zkoumána řádně. Výdaje žalovaného na bydlení, ošacení, stravu, léky či dopravu nebyly žalobkyní tvrzeny vůbec a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se skutečnou výší výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně jakkoliv zabývala. Žalovaným odhadované výdaje ve výši [částka] uvedené v žádosti nebyly ničím podloženy, stejně tak právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na lustraci žalovaného v bankovních a nebankovních registrech ohledně jeho závazků. Tvrzená lustrace v insolvenčním rejstříku je pro zhodnocení a ověření míry zadluženosti žalovaného zcela nedostatečná. Z výše uvedeného je patrné, že žalobkyně nepředložila žádný důkaz, který by osvědčil řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

15. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, výdaje a závazky žalovaného neověřila řádně a s odbornou péčí, tedy právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci se tak jedná, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

17. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

18. Zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

19. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

20. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru a při prokázání poskytnutí částky [částka] žalovanému, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, lze nicméně právní poměr mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku [částka], aniž by pro takovou platbu existoval platný právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku [částka], k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl.

21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky [částka]. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovenou platební povinnost soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

23. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

24. Dne [datum] byla na účet soudu od žalobkyně přijata částka [částka], jíž žalobkyně uhradila soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně do žalované částky [částka] zahrnula úrok kapitalizovaný na částku [částka], který je příslušenstvím pohledávky a netvoří základ pro výpočet soudního poplatku. Soudní poplatek za žalobu činí [částka] (5 % z částky [částka]). Přeplatek na soudním poplatku tudíž činí [částka] (5 230 – 4 130) a bude žalobkyni vrácen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV).