Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 810 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 941 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 616 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 10 132,51 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 132,51 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] a jejím doplněním domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu č. [hodnota] s produktovým názvem „[adresa] [Anonymizováno] (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal splácet spolu s poplatkem ve [částka] v pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku [částka], s úhradou dalších splátek se dostal do prodlení, načež právní předchůdkyně žalobkyně zápůjčku dne [datum] zesplatnila. Žalovaná částka [částka] představuje dosud nesplacenou jistinu zápůjčky ve výši [částka], poplatek za poskytnutí a správu zápůjčky ve výši [částka], kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši [částka] a sankční poplatky ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně svou účast u jednání omluvila, soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Z předložených listinných důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla k žádosti žalovaného dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku ve výši [částka] sestávající z uvedené jistiny, z úroku ve výši [částka], z částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši [částka] a z částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka činí [částka] (Smlouva č. [hodnota] ze dne [datum], Standartní informace o spotřebitelském úvěru).
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, žalobkyně předložila Zákaznickou kartu - žádost o spotřebitelský úvěr ze dne [datum]. Podle údajů uvedených v kartě zákazníka žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, má středoškolské vzdělání, je svobodný, nemá vyživovací povinnost, pracuje jako [Anonymizováno] ve společnosti [právnická osoba] [Anonymizováno] s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka]. Žalovaný uvedl, že nemá zápůjčku u [právnická osoba] ani u jiné společnosti a jeho odhadované měsíční výdaje činí [částka]. Tyto údaje ověřila právní předchůdkyně žalobkyně dle zákaznické karty z výplatních lístků za měsíce září a říjen 2018. Pokud se týká výdajů žalovaného, v kartě zákazníka nebyly zaznamenány doklady, z nichž by výše uvedené výdaje žalovaného bylo možné ověřit a také nebyly uvedeny žádné listiny, z nichž by bylo možné posoudit míru zadlužení žalovaného. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS, lustraci v bankovním registru klientských informací (BRKI) a v nebankovním registru klientských informací (NRKI), prověřila své interní databáze a Centrální evidenci exekucí – vše bez negativního záznamu; výstupy z těchto databází nepředložila (nezpochybněné tvrzení žalobkyně, Zákaznická karta).
5. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně v období od [datum] do [datum] celkem částku [částka] (nezpochybněné tvrzení žalobkyně, předpis splátek).
6. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni jako postupníka společností [právnická osoba] jako postupitelem s účinností dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společně s výzvou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] (citovaná smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek ze dne [datum]).
7. Dopisem ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] nejpozději do 7 dnů od data vyhotovení výzvy s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne [datum], podací lístek z téhož dne).
8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o zápůjčce uzavřenou dne [datum] vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudila.
16. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.
17. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
18. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené smlouvy o zápůjčce stanovena jen na ochranu úvěru (zápůjčky) neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr (zápůjčka) řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr (zápůjčku) snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
19. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů (zápůjček) vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr (zápůjčku) splatit.
20. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.
21. V dané věci, jak bylo popsáno výše, právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnila. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela zejména z informací, které si sama aktivně zjišťovala a ověřovala ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, ať již dostupných veřejně, tak především neveřejně přístupných zdrojů. Následně je porovnávala s demografickými a statistickými údaji. Současně zjišťovala příjem žalovaného a jeho výdaje z dokumentů, které měly být předloženy při vyplnění zákaznické karty ke smlouvě. Soud se s řádným posouzením úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Žalobkyně totiž nepředložila jediný důkaz o tom, že by informace získané od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně ověřila. Jak sama žalobkyně uvedla, při posuzování výdajů žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně vycházela zejména z výdajů ve výši [částka], které byly dle zákaznické karty jen odhadované, vůbec nezjišťovala výdaje na bydlení, jídlo, ošacení, dopravu, komunikační prostředky, volnočasové aktivity atd. a namísto skutečných výdajů vycházela z ekonomického modelu. Pokud jde o vlastní přezkumnou činnost, tato zůstala pouze v rovině tvrzení. Zákaznická karta nemůže být považována za průkaz dostatečně provedené analýzy příjmů a výdajů žalovaného, nýbrž je pouze souhrnem údajů, které právní předchůdkyně žalobkyně po žalovaném před uzavřením smlouvy požadovala vyplnit, případně doložit určitými listinami. Provedení lustrace žalovaného právním předchůdcem žalobkyně v jiných veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI) rovněž nebyla v řízení prokázána.
22. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojila-li se právní předchůdkyně žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
23. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobkyně je povinna v řízení prokázat nejen, že její právní předchůdkyně příjmy, výdaje a míru zadlužení od žalovaného zjišťovala, ale že jím uvedené skutečnosti i ověřila. Jedině tak lze mít povinnost posoudit úvěruschopnost před uzavřením smlouvy za řádně splněnou. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdila, že žalovaným uvedené skutečnosti jsou pravdivé a ověřeny byly, ale důkazy o tom nepředložila. Řádné posouzení úvěruschopnosti tak neprokázala.
24. Jelikož žalobkyně neprokázala splnění zákonné povinnosti spočívající v posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná a účastníci tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni částku [částka] (rozdíl poskytnuté jistiny [částka] a zaplacených [částka]), k jejímuž zaplacení jej soud zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o zápůjčce, žalobu zamítl.
25. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru (zápůjčky) má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru (zápůjčky) bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru (zápůjčky) v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (zápůjček) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
26. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky [částka] coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
27. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.