10 C 143/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] a jejím doplněním ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , se [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela dne [datum] se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka], které se žalovaný zavázal splácet spolu s náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka] v pravidelných 14 měsíčních splátkách po [částka] počínaje měsícem následujícím po podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku [částka], s úhradou dalších splátek se dostal do prodlení, načež splatnost závazku žalovaného nastala k datu poslední předepsané splátky, tj. dne [datum]. Žalovaná částka [částka] představuje jistinu úvěru ve výši [částka], náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně na základě přepočtu svou žalobu co do částky [částka] na kapitalizovaném úroku a částky [částka] na kapitalizovaném úroku z prodlení zpět. Soud řízení v této části podle § 96 odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř. zastavil, aniž by zkoumal stanovisko žalovaného, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo před prvním jednáním ve věci samé (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla k žádosti žalované dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále také jako „smlouva“), na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit právní předchůdkyni žalobkyně spolu s úrokem ve výši [částka], úplatou za poskytnutí úvěru ve výši [částka], náklady za vyhodnocení úvěru ve výši [částka] a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši [částka] formou 14 pravidelných měsíčních splátek po [částka] počínaje měsícem následujícím po uzavření smlouvy dle sjednaného Předpisu splátek; částku [částka] převzal žalovaný osobně při podpisu smlouvy (smlouva o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota], Příloha č. [hodnota] Předpis splátek). Úvěruschopnost žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně posoudila na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, a to dle údajů, které žalovaný v této žádosti uvedl – zaměstnán od [datum] u společnosti [právnická osoba], výše měsíčního příjmu [částka], bydlí u rodičů, bez vyživovací povinnosti; výdaje žalovaného zkoumala právní předchůdkyně z výpisů z bankovního účtu (potvrzení [Anonymizováno] o invaliditě ze dne [datum], rozhodnutí [Anonymizováno] ze dne [datum] o výši invalidního důchodu, pracovněprávní dokumentace, vnitřní mzdový předpis, 3 x scan obrazovky mobilního telefonu s bankovními transakcemi).

5. Žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně dne [datum] částku [částka] (nezpochybněné tvrzení žalobkyně, výpis transakcí).

6. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni jako postupníka společností [právnická osoba]. jako postupitelem s účinností dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno společně s výzvou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum] (citovaná smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh, potvrzení o zaplacení úplaty, oznámení o postoupení pohledávky).

7. Dopisem ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky [částka] nejpozději do [datum] (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]).

8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru ze dne [datum] vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudila.

15. Žalobkyně sice předložila doklady osvědčující příjem žalovaného (příjem z dávky invalidního důchodu, příjem z pracovního poměru u společnosti [právnická osoba]), nepředložila však jediný důkaz, že by řádně zkoumala také výdaje žalovaného či míru jejího zadlužení. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila část příchozích a odchozích plateb z bankovního účtu žalovaného, z nichž je patrný již zmiňovaný příjem žalovaného, nicméně jakýkoliv pravidelné měsíční výdaj – na bydlení, dopravu, jídlo, či splátku případného dluhového zatížení z těchto tří scanů předložených žalobkyní nevyplývá. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž by tyto byly ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojila-li se právní předchůdkyně žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Nadto, žalobkyně ani žádný takovýto formulář (žádost o úvěr) nepředložila.

16. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, tedy právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. S účinností od 29. 5. 2022 stanoví § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

18. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

19. Zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

20. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

21. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru a při prokázání poskytnutí částky [částka] v hotovosti žalovanému, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, lze nicméně právní poměr mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku [částka], aniž by pro takovou platbu existoval platný právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku [částka] (rozdíl poskytnuté jistiny [částka] a výší úhrady [částka]), k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal, a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl.

22. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.