Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] a jejím doplněním ze dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, neboť se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále také jako „smlouva“), na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do [částka] s možností postupného čerpání, který se žalovaná zavázala žalobkyni splatit společně s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši [částka], poplatků v celkové výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka] a částky [částka] představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru v každém kalendářním dni od [datum] do [datum].
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. a v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.
3. Z předložených listinných důkazů soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně a žalovaná si dne [datum] ujednaly smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.flexifin.cz. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše [částka] jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI. a VII. smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], všeobecné obchodní podmínky, informace pro spotřebitele, předpis denních splátek).[právnická osoba] řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalované č. [č. účtu] byla od žalobkyně dne [datum] připsána částka ve výši [částka], dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, , dne , datum[částka] částka, a dne , datum[částka] částka, , celkem částka [částka] (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum]).5. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřila podle interní metodiky schválené ČNB, kdy nejprve nahlédla do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaná byla schopna své závazky splácet, nebyla vedena v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Vycházela také z informací získaných od žalované co se týká počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem (sama), počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem (1), pravidelných měsíčních výdajů ([částka]) a čistých měsíčních příjmů ([částka]); ověřená výše měsíčního příjmu žalované činila [částka], načež žalobkyně dospěla k závěru, že tento její příjem umožňuje bezproblémové splácení úvěru (výpis o posouzení úvěruschopnosti)6. Žalovaná na svůj dluh vůči žalobkyni uhradila celkem částku [částka] (nezpochybněné tvrzení žalobkyně, když splnění dluhu tvrdí a prokazuje dlužník).7. Dopisem ze dne [datum] právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky [částka] do tří dnů s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (výzva k plnění před podáním žaloby ze dne [datum], potvrzení o podání zásilky).8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.14. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru ze dne [datum] vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudila.15. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované prověřila, nicméně nepředložila jediný důkaz o tom, že by příjmy a výdaje žalované či míru jejího zadlužení zkoumala řádně. Žalobkyně uvedla, že si ověřila výši příjmu žalované, nesdělila však, jakým konkrétním způsobem tak učinila. Nezabývala se ani skutečnými výdaji žalované na bydlení, případně dalšími nutnými výdaji žalované či jejími závazky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované pracovala pouze s tvrzeními žalované, které si žádným způsobem neověřila, kdy pouze měla provést lustrace v dostupných registrech dlužníků, přičemž ani v tomto směru soudu neposkytla důkazy k prokázání svých tvrzení, nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti žalované proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet.16. K výpisu z běžného účtu žalované za období od [datum] do [datum] pořízeného žalobkyní automatizovaným systémem Kontomatik, který žalobkyně předložila, soud uvádí, že tento nelze považovat za důkaz prokazující řádné ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, neboť z tohoto je zcela evidentní, že kromě výše příjmu žalované od zaměstnavatele [Anonymizováno] [adresa] žalovaná v tomto období čerpala několik dalších úvěrových produktů např. od společnosti [právnická osoba], [Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno], [Anonymizováno], [právnická osoba]., [právnická osoba] či [právnická osoba], jejichž existencí se žalobkyně vůbec nezajímala. Žádný jiný důkaz, který by osvědčil řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně nepředložila.17. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně úvěruschopnost žalované nezkoumala řádně, tedy postupovala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.18. S účinností od [datum] stanoví § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci se tak jedná, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.19. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).20. Zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.21. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).22. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru a při prokázání poskytnutí částky [částka] žalované, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, lze nicméně právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaná obdržela od žalobkyně částku [částka], aniž by pro takovou platbu existoval platný právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalované tak vznikla povinnost částku [částka] (rozdíl mezi poskytnutou částkou [částka] a úhradami žalované ve výši [částka]) žalobkyni vrátit. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků ze smlouvy o úvěru plynoucích, soud žalobu na základě shora uvedeného zamítl.23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu v řízení.24. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, který lze ke dni vydání rozhodnutí kapitalizovat na částku [částka], celkem se tak domáhala zaplacení částky vyčíslené ke dni rozhodnutí na [částka]. Žalobkyni byla přiznána částka [částka]. Co do vyjádření v procentech úspěch žalobkyně v řízení činí 48 % v poměru k neúspěchu ve výši 52 %. Protože je rozdíl úspěchu a neúspěchu přibližně stejný, rozhodl soud o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.