10 C 50/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne [datum] a jejím doplněním ze dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem ve výši [částka], s úrokem z prodlení ve výši [částka], s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), se žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. [hodnota] (dále jen „smlouva“) na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce [částka] a žalovaný se zavázal vyčerpané peněžní prostředky spolu s úroky, poplatky za bankovní služby a poplatky za pojištění úvěru právní předchůdkyni žalobkyně vrátit ve stanovených měsíčních minimálních splátkách. Žalovaný postupně vyčerpal peněžní prostředky ve výši [částka], na předepsaných splátkách zaplatil pouze [částka], s úhradou dalších splátek se dostal do prodlení, načež právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu dne [datum] vypověděla a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky [částka] sestávající z jistiny úvěru ve výši [částka], úroků ve výši [částka] a poplatků [částka]. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla k žádosti žalovaného dne [datum] uzavřena smlouva, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve formě úvěrového rámce [částka], které se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 22,99 % ročně a sjednanými poplatky splácet v měsíčních minimálních splátkách ve sjednané procentuální výši 2,00 % z částky vyčerpaného úvěru ke konci zúčtovacího období; zúčtovací období bylo stanoveno mezi 1. – 31. dnem v měsíci, konkrétní výše splátky nebyla konstantní a byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti (Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. [hodnota]).

4. Žalovaný v období od [datum] do [datum] čerpal peněžní prostředky v celkové výši [částka], na předepsaných splátkách uhradil částku [částka] (Platební historie, Výpis ke kreditní kartě MoneyCard Smart).

5. Upomínkou ze dne [datum] vyzvala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky [částka], upomínkou ze dne [datum] k úhradě dlužné částky [částka]. Dopisem ze dne [datum] oznámila právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému rozhodnutí o okamžitém zesplatnění pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši [částka] nejpozději do [datum] (citovaná korespondence, poštovní podací arch ze dne [datum]).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni (Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně Přílohy č. [hodnota] - Seznam postoupených pohledávek, Potvrzení o zaplacení úplaty). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne [datum] (Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]).

7. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky [částka] nejpozději do [datum] s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]).

8. Pokud se jedná o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že od žalovaného zjištěné skutečnosti uvedené v žádosti o úvěr právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila a spolu s informacemi zjištěnými z externích i interních registrů (BRKI, NRKI, SOLUS, insolvenční rejstřík, evidence exekucí, neplatné doklady atd.) vyhodnotila a porovnala také s veřejně dostupnými a statistickými informacemi o životním a existenčním minimu. Z údajů uvedených v žádosti o úvěr právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou ve společnosti LAUFEN s.r.o. s čistým měsíčním příjmem [částka], byl svobodný, bydlel v pronajatém domě/bytě a splácel své předchozí závazky částkou [částka] měsíčně. Žádné doklady, ze kterých by bylo možné příjmy či výdaje žalovaného ověřit, žalobkyně soudu nepředložila.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto zákonného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu.

15. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou o úvěru ze dne [datum] vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neposoudila.

16. Žalobkyně sice tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného prověřila, nicméně nepředložila jediný důkaz o tom, že by příjmy a výdaje žalovaného či míru jejího zadlužení zkoumala řádně. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z tvrzeného příjmu žalovaného, jehož ověření nedoložila. Stejně tak neověřila uvedené měsíční splátky závazků žalovaného a nezabývala se ani skutečnými výdaji žalovaného na bydlení, případně jeho dalšími nutnými výdaji. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pracovala pouze s tvrzeními žalovaného, které si žádným způsobem neověřila, pouze měla provést lustrace v dostupných registrech dlužníků, přičemž ani v tomto směru soudu neposkytla důkazy k prokázání svých tvrzení, nelze než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet.

17. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala řádně, tedy postupovala v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. S účinností od [datum] stanoví § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, že v případě poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., je taková smlouva neplatná, přičemž k její neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Z povahy věci se tak jedná, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy v celém rozsahu.

19. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

20. Zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.

21. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440).

22. Při absenci závěru o platném uzavření smlouvy o úvěru a při prokázání poskytnutí částky [částka] žalovanému, aniž by pro tento majetkový přesun byl dán právní důvod, lze nicméně právní poměr mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně částku [částka], aniž by pro takovou platbu existoval platný právní důvod; došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2991 odst. 2 o. z.). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku [částka], když úhrady žalovaného doposud činily celkem částku [částka]. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků ze smlouvy o úvěru plynoucích, soud žalobu na základě shora uvedeného zamítl.

23. Ve věci měl převažující úspěch žalovaný, kterému by tak podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleželo právo na náhradu této míře úspěchu odpovídající části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

24. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.