Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 014,21 Kč, úroku ve výši 22,56 % ročně z částky 29 443,78 Kč od 15. 1. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 443,78 Kč od 15. 1. 2023 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 014,21 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 10. 10. 2014 uzavřela s paní [jméno FO], zemřelou dne 22. 12. 2020 (dále jen „zůstavitelka“), smlouvu o vydání kreditní karty [Anonymizováno] č. [hodnota], na základě níž byla zůstavitelce vydána kreditní karta č. [hodnota] s úvěrovým limitem 30 000 Kč. Zůstavitelka se zavázala hradit měsíčně vyčerpanou částku vždy nejméně ve výši tzv. povinné minimální splátky, dlužná částka ve výši [částka] představuje dlužnou jistinu ve výši [částka], kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 480,43 Kč a dluh na poplatcích ve výši 90 Kč. Dle usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 7. 2021, č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že práva a povinnosti z kreditní karty č. [hodnota] vedené u žalobkyně na jméno zůstavitelky přechází na žalovaného. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a svou účast u jednání dne 28. 4. 2025 neomluvil, k jednání se nedostavil, ani nepožádal o odročení jednání. Soud za splnění podmínky stanovené v § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
3. Ve věci byl vydán rozsudek č. j. 11 C 153/2023-20 ze dne 20. 10. 2023, který byl rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 19/2024-88 ze dne 28. 11. 2024 zrušen a věc byla v celém rozsahu vrácena soudu zpět k dalšímu řízení.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav: Dne 10. 10. 2014 uzavřela žalobkyně se zůstavitelkou smlouvu o vydání kreditní karty STYLE č. [hodnota], na základě níž byla zůstavitelce vydána kreditní karta č. [hodnota] s úvěrovým limitem [částka] (dále jen „Smlouva“). Zůstavitelka se zavázala hradit měsíčně vyčerpanou částku vždy nejméně ve výši tzv. povinné minimální splátky (Návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty STYLE č. [hodnota]). Zůstavitelka vyčerpala ke dni úmrtí peněžní prostředky v celkové výši [částka], žalobkyni uhradila celkem [částka]. Dlužná částka ve výši [částka] představuje dlužnou jistinu ve výši [částka], kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] a dluh na poplatcích ve výši [částka] (souhrnný výpis z účtu Kreditní karty, struktura dluhu). Dle usnesení Okresního soudu ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto, že práva a povinnosti z kreditní karty č. [hodnota] vedené u žalobkyně na jméno zůstavitelky přechází na žalovaného (citované usnesení). Žalovaný byl dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne, vyzván předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky (předžalobní výzva ze dne [datum] vč. podacího archu).
5. Žalobkyně před poskytnutím úvěru vyhodnotila kladně schopnost zůstavitelky požadovaný úvěr splatit, kdy byla mj. provedena kontrola registru BRKI/NRKI (bez negativního záznamu), kontrola SOLUS (nebyl zjištěn aktuální dluh po splatnosti), kontrola interního Black listu (bez záznamu), kontrola insolvenčního rejstříku (bez záznamu), kontrola v databázi neplatných dokladů (bez záznamu), kontrola v evidenci adres obecních/městských úřadů (bez záznamu). Zůstavitelka v rámci návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty uvedla, že byla od roku 2005 zaměstnaná u společnosti [právnická osoba]. a její deklarovaný příjem činil 13 000 Kč. Uvedla, že bydlela v rodinném domě, kdy zůstavitelka byla spoluvlastníkem rodinného domu. Tvrzené příjmy nebyly ničím osvědčeny (Návrh na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty STYLE č. [hodnota], protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, přehled vlastnictví a jiných věcných práv). Žalobkyně se k písemné výzvě soudu vyjádřila tak, že úvěruschopnost zůstavitelky byla řádně zkoumaná, o čemž svědčí i to, že zůstavitelka nebyla v prodlení s plněním svých závazků ze smlouvy a do své smrti řádně splátky splácela.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve kterém se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
8. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o.z. , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Žalobkyně a zůstavitelka uzavřely dne 10. 10. 2014 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala zůstavitelce poskytnout kreditní kartu s úvěrovým limitem 30 000 Kč a zůstavitelka se zavázala hradit měsíčně vyčerpanou částku vždy nejméně ve výši tzv. povinné minimální splátky. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním. Ohledně nároku žalobkyně má soud, vzhledem na shora popsaný stav, za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (zůstavitelky), na základě nezbytných, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy ani výdaje zůstavitelky. Za zcela zásadní pochybení při zkoumání úvěruschopnosti považuje soud skutečnost, že žalobkyně nedoložila jedinou listinu, která by ověřovala příjmy a obvyklé měsíční výdaje zůstavitelky, zejm. na bydlení, na jídlo, hygienické potřeby, splátky jiných závazků apod. V této souvislosti se jeví jako vysoce pochybné, že by zůstavitelka neměla pravidelné měsíční výdaje žádné. Přesto, že zůstavitelka žádným způsobem žalobkyni neprokázala věrohodnost svého příjmu, žalobkyně z této informace vycházela, kdy vzala za své, že zůstavitelka měl pravidelný a neměnný měsíční příjem 13 000 Kč. Žalobkyně se nijak nezajímala o to, zda zůstavitelka je schopna své měsíční výdaje pokrýt příjmy, ani zda mu příjmy postačí k pokrytí základních životních potřeb. S ohledem na chybějící doklady je tedy otázkou, zda zůstavitelka v době uzavření smlouvy s nějakými pravidelnými příjmy disponovala, resp. o jaké výši, když ze strany žalobkyně, ani po výzvě soudu, nebyly předloženy žádné důkazy prokazující úvěruschopnost zůstavitelky.
13. Pokud tedy žalobkyně vycházela pouze z tvrzení zůstavitelky tedy z tvrzení osoby žádající o úvěr, jež mohla svou majetkovou situaci záměrně zkreslovat či modifikovat s cílem úvěr získat, bylo na poskytovateli úvěru tyto tvrzené poměry dostatečně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací. Názoru žalobkyně, že úvěruschopnost zůstavitelky byla řádně zkoumaná, neboť zůstavitelka do své smrti splátky řádně splácela, nelze přisvědčit. Věřitelé mají povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěru, nikoliv vyhodnotit úvěruschopnost dlužníka až po uzavření smlouvy a jeho platební morálky.
14. Povinnost žalobkyně k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je uložena pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut zůstavitelce pouze v případě, že by z výsledku posouzení její úvěruschopnosti vyplynulo, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.
15. České spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře povinen prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisy z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd., a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně v tomto směru v řízení neprokázala, že tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z informací poskytnutých zůstavitelkou, aniž by si vyžádala od zůstavitelky podklady k jejím příjmům a výdajům a tím reflektovala skutečnou schopnost zůstavitelky úvěr splatit.
16. Soud s ohledem na shora popsané důvody shledal uzavřenou smlouvu za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky byly zůstavitelce poskytnuty na základě neplatné smlouvy. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy je přitom nutno chápat jako neplatnost absolutní. Podle § 588 o. z. k ní soud musí přihlédnout z úřední povinnosti a není potřeba námitky žalovaného jako spotřebitele, protože tato neplatnost není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, protože předchází negativním dopadům v sociální oblasti spotřebitele v podobě předlužení a insolvence a následně pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení jeho rodinných vazeb a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání také věřitele, v jehož nesporném zájmu je, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby toho byl také zavázaný spotřebitel schopen (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
17. Soud v souladu s § 118a odst. 2 o.s.ř. právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o. z., poněvadž v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně, na základě neplatné smlouvy, poskytla zůstavitelce finanční prostředky ve výši[Anonymizováno] [částka]. Vzhledem k tomu, že zůstavitelka celou částku do dne podání žaloby vrátila když celkem uhradila částku 97 998,14 Kč, soud tedy výrokem I. žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože v řízení úspěšný žalovaný byl zcela pasivní a náklady k náhradě jí tak nemohly vzniknout.