Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 585 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 585 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 13 117,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu [datum], domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému prodala [právnická osoba], který vyúčtovala fakturou č. [hodnota] znějící na částku [částka], na kterou žalovaný částečně plnil, a fakturou č. [hodnota] znějící na částku [částka]. Dluh pak žalovaný dne [datum] co do důvodu a výše uznal.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaný dne [datum] uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši [částka] z faktury č. [hodnota] znějící původně na částku [částka], splatnou [datum], na kterou bylo částečně plněno [datum], čímž dluh činil [částka] a z faktury č. [hodnota] znějící na částku [částka], splatnou [datum]. Uznávací prohlášení podepsal také pracovník žalobkyně. Součástí listiny pak není žádné prohlášení o změně splatnosti [viz dohoda o uznání závazku].
4. Soud provedl dokazování také fakturami a dodacími listy, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění.
5. Podle § 2053 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.
6. Skutkový stav soud právně posoudil tak, že žalovaný prohlášením obsaženým v listině z [datum] uznal vůči žalobkyni co do důvodu (stavební zboží) a výše ([částka]) svůj dluh. Ze slovního vyjádření zaznamenaného v listině nepochybně vyplývá, že žalovaný činí vůči žalobkyni uznávací projev a současně se zavazuje k plnění svého dluhu. Zcela určitě je v listině uvedena výše tohoto dluhu a vyplývá z ní rovněž jeho důvod. Za této situace je nutno dovodit, že v důsledku uznání žalovaného k datu [datum] v souladu s § 2053 o. z. trval dluh žalovaného vůči žalobkyni k zaplacení ceny zboží dle faktur č. [hodnota] a 423459 a bylo na žalovaném, aby tuto domněnku existence dluhu vyvrátil. Žalovaný domněnku existence dluhu nevyvrátil, byť měl takovou procesní povinnost (když uznáním dluhu přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka), a proto soud považuje nárok žalobkyně za důvodný.
7. Dlužné částky byly splatné podle fakturace, tedy od dat splatnosti, které byly uvedeny na fakturách i na uznání dluhu, avšak žalobkyně se domáhala úroku pouze ode dne [datum], soud je jejím návrhem vázán a nemůže jej přestoupit a zavázal žalované zaplatit úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. až ode dne [datum], kdy již byl žalovaný v prodlení s úhradou.
8. S ohledem na shora uvedené proto soud žalobě jako důvodné zcela vyhověl.
9. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a 1. žalovaným rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky [částka] za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
10. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.