Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 353,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 246,42 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 635,83 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 29 700 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 823,22 Kč za období od 24. 9. 2025 do 15. 12. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 31 600 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 883 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 16. 7. 2024 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr opakovaně až do výše úvěrového rámce 30 000 Kč, Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve sjednaných splátkách. Žalovaný celkem načerpal částku 45 079,58 Kč a na úvěr uhradil celkem 18 726 Kč. Jelikož žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, byl žalobkyní ke dni 9. 9. 2025 úvěr zesplatněn. Ke dni sepsání žaloby evidovala žalobkyně pohledávku sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 29 700 Kč, z nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a ze smluvních pokut ve výši 1 000 Kč.
2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 16. 7. 2024 uzavřena úvěrová smlouva č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše úvěrové rámce 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 4 % z dlužné částky spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně (viz smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 16. 7. 2024). Žalovaný celkem čerpal částku 45 079,58 Kč a celkem na úvěr uhradil částku 18 726 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad).
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, tak žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je ženatý a nemá děti, že má hlavní příjem ve výši 23 000 Kč ze zaměstnání a vedlejší příjem ve 3 000 Kč, že příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč, že má výdaje na bydlení ve výši 6 600 Kč, že celkem splácí na úvěry 8 000 Kč a že jeho ostatní výdaje činí 4 000 Kč (viz karta klienta, smlouva o úvěru č. [hodnota]). Žalobkyně provedla výpočet MLS (maximálního limitu splátky) žalovaného, kdy od příjmu žalovaného z žádosti v celkové výši 26 000 Kč odečetla částku životního minima (4 470 Kč), výši splátek zjištěných z NRKI mimo splátek u žalobkyně (6 437 Kč), buffer MLS (100 Kč) a výší splátky schváleného úvěru (1 200 Kč), a dále provedla výpočet MLS domácnosti, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 26 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 30 000 Kč odečetla kromě splátky schváleného úvěru (1 200 Kč) také minimální výdaje domácnosti (normativní náklady na bydlení ve výši 10 069 Kč, životní minimum členů domácnosti ve výši 8 510 Kč a měsíční splátky na úvěry uvedené v žádosti ve výši 8 000 Kč) (viz ověření bonity MLS). Žalobkyně současně provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI a CEE (viz karta klienta). Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy splácel úvěr se zbývající částkou 633 634 Kč v měsíčních splátkách po 6 274 Kč a dále měl sjednaný kontokorentní úvěr ve výši 3 000 Kč, ze kterého využíval částku 2 968 Kč, a kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč, ze kterého nevyužíval v ten den žádnou částku (viz úvěrová zpráva).
5. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru, žalobkyně ke dni 9. 9. 2025 úvěr zesplatnila (viz výzva ke splacení celého úvěru). Dne 31. 10. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzval k uhrazení dluhu (předžalobní výzva k plnění ze dne 30. 10. 2025 + podací arch).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si sjednali dne smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše úvěrové rámce 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet ve sjednaných měsíčních splátkách.
11. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že je výše specifikovaná smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti tak, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.
12. Žalobkyně sice provedla lustraci žalovaného v registrech, skutečnou výši příjmů a výdajů žalovaného ale žalobkyně nezjišťovala, resp. si neověřila výši příjmů a výdajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr. Jak přitom uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“.
13. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta celkem částka 45 079,58 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 18 726 Kč, kterou je potřeba započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí 26 353,58 Kč (45 079,58 Kč – 18 726 Kč). Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).
14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.
15. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 5 246,42 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 635,83 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 29 700 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 823,22 Kč za období od 24. 9. 2025 do 15. 12. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 31 600 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení (výrok II.).
16. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu účastníků. Žalobkyně měla v řízení úspěch v částce 26 353,58 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 37 222,55 Kč (31 600 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 5 622,55 Kč). Žalobkyně tak má úspěch ve výši 71 % a žalovaný má úspěch ve výši 29 %. Žalobkyně má tudíž právo na náhradu 42 % (71 % - 29 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 4 484 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 580 Kč, z odměny advokáta za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 2 100 Kč za tři právní úkony po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), z paušální náhrady výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tři právní úkony po 100 Kč a z daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 504 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 883 Kč jakožto 42 % z částky 4 484 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.).
17. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.