Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 940,51 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 359,88 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 399,66 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 847,90 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 42 781,29 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 681,29 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyni bude po právní moci tohoto rozsudku vrácen Českou republikou – Okresním soudem ve Zlíně přeplatek na soudním poplatku ve výši 280 Kč.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále též „společnost“) a žalovanou byla dne 1. 7. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě společnost žalované poskytla možnost čerpat bezúčelový úvěr až do výše 46 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků smluvní úrok, poplatky a náklady. Žalovaná čerpala úvěr v plné výši dne 1. 7. 2023, na svůj dluh uhradila pouze částku 11 059,49 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 42 781,29 Kč a dlužného poplatku a úroku do zesplatnění ve výši 6 519,10 Kč dále úrok ve výši 14,7 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 21. 3. 2024 do zaplacení, který za dobu do 21. 10. 2024 kapitalizovala částkou 5 399,66 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 43 681,29 Kč za dobu od 21. 3. 2023 do zaplacení, který za dobu do 21. 10. 2024 kapitalizovala částkou 3 847,90 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 s účinností k témuž dni.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], IČO: [IČO], byla dne 1. 7. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se společnost zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky až do výše 46 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit a zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 42 % ročně (viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Z účtu společnosti byla dne 1. 7. 2023 odeslána platba ve výši 46 000 Kč ve prospěch účtu žalované (viz potvrzení o provedení transakce). Žalovaná společnosti uhradila pouze částku 11 059,49 Kč (viz tabulka umoření, nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty). Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno společností dopisem ze dne 21. 10. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).
4. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 uzavřené mezi [právnická osoba], IČO: [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne 21. 10. 2024. Na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení pak nemá vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
8. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že společnost a žalovaná si sjednaly smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se společnost zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 46 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem. Společnost poskytla žalovanému částku 46 000 Kč dne 1. 7. 2023, a to převodem na její účet. Žalovaná uhradila společnosti částku 11 059,49 Kč, žalobkyni po postoupení pohledávky neuhradil ničeho.
9. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 cit. zákona.
10. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že společnost při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalované v bankovním a nebankovním registru klientských informací) a dále zkontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalované, kterou žalovaná prokázala předložením dokladů, a to zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu do bankovního účtu. Dále žalobkyně uvedla, že společnost zkoumala a vyhodnocovala transakce na běžném účtu žalované. Z těchto údajů o příchozích a odchozích platbách získala úplné ucelené informace o finanční situaci žalované za dostatečné období. Ke svým tvrzením však nepředložila žádné důkazy.
11. S ohledem na shora uvedené tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně (s odbornou péčí) posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Práva být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. se žalobkyně vzdala svou neúčastí na jednání.
12. Při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 46 000 Kč náležející společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytl žalobkyni, resp. společnosti jakožto jejímu právnímu předchůdci, celkově částku 11 059,49 Kč, kterou soud započetl na jistinu, pročež tak na jistině zbývá uhradit 34 940,51 Kč, a proto soud žalovanou k úhradě této částky zavázal svým rozhodnutím.
13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 34 940,51 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení plateb. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
15. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení zavázal žalovanou k zaplacení částky 34 940,51 Kč (výrok I.) do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).
16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Předmětem sporu byla částka 67 143,26 Kč (49 300,39 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 5 399,66 Kč + kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 3 847,90 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 8 595,31 Kč), přičemž žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 34 940,51 Kč, tedy z 52 %. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků tak byl v zásadě stejný, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).
17. V projednávané věci tvoří základ soudního poplatku částka 43 681,29 Kč, čemuž odpovídá povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek ve výši 2 185 Kč dle položky 2 odst. 2 spolu s položkou 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků (Přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplatila soudní poplatek za žalobu v celkové výši 2 465 Kč, ač její poplatková povinnost spojená s podáním žaloby představovala pouze částku 2 185 Kč, rozhodl soud podle § 10 odst. 1 věty druhé zákona č. 549/1991 Sb. o vrácení přeplatku na soudním poplatku ve výši 280 Kč po právní moci tohoto usnesení (výrok IV.).