Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 375 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 582,60 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů
od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.
2. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení
dlužných televizních poplatků za měsíce červen 2018 až červen 2020 v celkové výši 3 375 Kč
(25 x 135 Kč) a dále zákonného úroku z prodlení z jednotlivých plateb vždy od 16. dne v příslušném měsíci kapitalizovaných ke dni 15. 4. 2021 částkou 582,60 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil. Soud tedy jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
4. Z předložených listinných důkazů (potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků
ze dne 16. 3. 2021, potvrzení České pošty s. p., specifikace dluhu, výzev k úhradě
ze dne 15. 9. 2020 vč. doručenky soud zjistil, že žalovaný byl u žalobkyně přihlášen jako poplatník televizních poplatků od září 2001 a přihlášen je doposud. Za měsíce červen 2018 až červen 2020 bylo žalovanému předepsáno na televizních poplatcích celkem 3 375 Kč (25 x 135 Kč), ze strany žalovaného ale nebylo do podání žaloby hrazeno nic, na výzvu k úhradě.
5. Podle § 7 zákona č. 348/2005 Sb. poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání
ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci,
v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.
6. Podle § 10 téhož zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani
na základě výzvy České televize jakožto provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je Česká televize oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva.
7. Na základě shora uvedeného shledal soud žalobu důvodnou. Z předložených listinných důkazů vyplynulo, že žalovaný nezaplatil televizní poplatky za měsíce červen 2018 až červen 2020 ve výši 3 375 Kč. Poplatky za jednotlivé měsíce byly splatné vždy k 15. dni příslušného měsíce,
vždy k 16. dni v měsíci se tak žalovaný dostal s jednotlivými měsíčními platbami do prodlení. Žalobkyni tak vznikl nárok též na úrok z prodlení z jednotlivých měsíčních plateb vždy
od 16. dne v příslušném měsíci, a to až do 15. 4. 2021 (datum podání žaloby) v zákonné výši
dle nař. vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 582,60 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl s odkazem na shora cit. ust. § 7 a 10 zák. č. 348/[PSČ obec]., v celém rozsahu (výrok I. rozsudku).
8. Při rozhodování o nákladech řízení vyšel soud z toho, že žalobkyně byla ve věci plně úspěšná
a má tedy má právo na náhradu nákladů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Soud tedy žalobkyni přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci šlo o typově jednoduchou formulářovou žalobu mající administrativní charakter, přičemž žalobkyně disponuje svým vlastním právním oddělením
a agendu televizních poplatků si sama spravuje. Činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků by si tedy měla žalobkyně zabezpečovat sama. Pokud si zvolila možnost být v této jednoduché věci zastoupena advokátem, je to sice její právo, na druhou stranu ale
po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby jí tyto náklady hradil. V tomto směru soud postupoval v souladu s judikaturou Ústavního soudu (např. sp. zn. I. ÚS 3344/12
ze dne 24. 7. 2013) a uložil žalovanému nahradit žalobkyni zaplacený soudní poplatek
ve výši 400 Kč. Vzhledem k tomu, že zastoupení žalobkyně advokátem shledal soud neúčelným, ve vztahu k otázce náhrady nákladů řízení přistupoval k žalobkyni v rámci rovného přístupu k účastníkům jako k účastníku nezastoupenému a analogicky aplikoval § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, podle které žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů ve výši dalších 200 Kč za 2 úkony à 100 Kč (předžalobní výzva k plnění a žaloba). Náklady řízení účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyní tak činí celkem částku 600 Kč,
kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok II. rozsudku).
9. Lhůtu k plnění stanovil soud jako třídenní, když podmínky pro stanovení lhůty jiné, soud v daném případě neshledal.