Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 388 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 325,35 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 596,75 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 509,25 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 31 388 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 2. 2023, uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „původní věřitelka“), na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla původní věřitelkou postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaný podepsal dne 24. 2. 2023 s původní věřitelkou smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v hotovosti ve výši 15 000 Kč, který se zavázal původní věřitelce vrátit společně s úrokem a sjednanými poplatky v celkové výši 12 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč (viz smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 2. 2023).
4. V žádosti o úvěr ze dne 24. 2. 2023 žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba], s příjmem ve výši 14 640 Kč. Ke svým výdajům uvedl žalovaný výdaje na bydlení a energie ve výši 1 500 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4 860 Kč a srážky ze mzdy a výživné ve výši 483 Kč, celkem tedy měsíční výdaje ve výši 6 843 Kč. Příjmy žalovaného byly ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou a potvrzením od zaměstnavatele. V žádosti dále žalovaný čestně prohlašuje, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů žalovaného činila ke dni žádosti 400 000 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 24. 2. 2023, fotografie výplatní pásky, potvrzení o příjmu od zaměstnavatele a pracovní smlouvy). Žalovaný uhradil na úvěr celkem 4 000 Kč (viz výpis transakcí).
5. Původní věřitelka uzavřela s žalobkyní dne 12. 3. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 postupní smlouvy, přičemž dle čl. 5 postupní smlouvy dochází k převodu vlastnického práva k pohledávkám dnem zaplacení úplaty za pohledávky. V seznamu pohledávek v příloze č. 1 postupní smlouvy je pod pořadovým číslem [hodnota] uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 + příloha). Úplata za pohledávky byla žalobkyní uhrazena dne 25. 3. 2025 (viz potvrzení o zaplacení kupní ceny). Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 oznámila původní věřitelka žalovanému, že byla pohledávka ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025). Dne 17. 7. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzval k uhrazení dluhu (viz výzva k plnění ze dne 17. 7. 2025 + podací lístek).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu došel soud k závěru, že žalovaný uzavřel s původní věřitelkou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti, které se jí žalovaný zavázal vrátit společně se sjednaným úrokem a poplatky.
13. Soud se nejdříve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně. Žalobkyně prokázala, že uzavřela s původní věřitelkou smlouvu o postoupení pohledávek, v jejíž příloze, tj. seznamu postoupených pohledávek, byla mezi pohledávkami uvedena i předmětná pohledávka za žalovaným. Žalobkyně doložila uhrazení úplaty za postoupené pohledávky a v souladu s čl. 5 postupní smlouvy tak došlo k postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně rovněž doložila, že původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky za ním žalobkyni. Žalobkyně tak prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.
14. Následně soud zjišťoval, zda původní věřitelka dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tak jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací, které si vyžádala od žalovaného a které si ověřila vyžádanými doklady, a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Dle tvrzení žalobkyně ověřila původní věřitelka příjmy žalovaného pracovní smlouvou, výplatními páskami a potvrzením o příjmu od zaměstnavatele. Výdaje žalovaného pak měla původní věřitelka zkoumat z výpisu z jeho bankovního účtu. Žalobkyně sice doložila, že si původní věřitelka ověřila příjmy žalovaného, nedoložila ale již a ani z předložených důkazů nevyplývá, že by původní věřitelka ověřovala výdaje žalovaného výpisy z účtu či jakýmkoli jiným způsobem. Rovněž ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by byla provedena lustrace žalovaného v registrech. Žalovaný do toho uvedl v žádosti o úvěr, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů činila ke dni žádosti částku 400 000 Kč, což by již samo o sobě mělo vyvolat důvodně pochybnosti o možnostech žalovaného řádně splácet úvěr. Za těchto okolností soud shledal, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a smlouva o úvěru je tudíž v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
15. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou o úvěru, jako jsou smluvní úroky a smluvní poplatky. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrových smluv je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný plnil na neplatnou úvěrovou smlouvu celkem částku 4 000 Kč; jelikož je však smlouva o úvěru neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 11 000 Kč. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).
16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.
17. Z výše uvedených důvodu zamítl soud žalobní nárok na zaplacení částky 20 388 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 325,35 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 596,75 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 509,25 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení (výrok II.).
18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastníků. Žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce 11 000 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 37 400,62 Kč (31 388 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 6 012,62 Kč). Úspěch žalobkyně tak činí 29 %, úspěch žalovaného činí 71 %. Žalovaný má tak právo na náhradu 42 % (71 % - 29 %) nákladů řízení. Jelikož ale žalovaný žádné náklady řízení nedoložil, ani žádné jeho náklady nevyplývají z obsahu spisu, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
19. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.