Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč, a to ve splátkách po 2 200 Kč měsíčně splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 20 388 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 652,75 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 248,24 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 509,25 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 238,50 Kč do tří dnů od právní moc rozsudku.
Odůvodnění
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 31 388 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 31. 10. 2022, uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „původní věřitelka“), na základě které poskytla původní věřitelka žalovanému částku 15 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla původní věřitelkou postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025.
2. Žalovaný k věci uvedl, že částku, ke které má být zavázán, není schopen uhradit jednorázově, ale jen ve splátkách, které by měly činit maximálně 2 000 a 3 000 Kč měsíčně. Příjem má asi 20 000 Kč měsíčně a dále pobírá invalidní důchod ve výši 10 300 Kč. Žije sám a nemá žádné vyživovací povinnosti. Bydlí v ubytovně, za kterou platí 10 000 Kč. V současné době nemá žádné exekuce.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: žalovaný podepsal dne 31. 10. 2022 s původní věřitelkou smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v hotovosti ve výši 15 000 Kč, který se zavázal původní věřitelce vrátit společně s úrokem a sjednanými poplatky v celkové výši 12 888 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč (viz smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 31. 10. 2022).
4. V žádosti o úvěr ze dne 31. 10. 2022 žalovaný uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba], má příjem ze mzdy ve výši 17 392 Kč a z důchodu a sociálních dávek ve výši 8 768 Kč. Ke svým výdajům uvedl žalovaný výdaje na bydlení a energie ve výši 6 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4 250 Kč a srážky ze mzdy a výživné ve výši 4 033 Kč, celkem tedy měsíční výdaje ve výši 14 283 Kč. Příjmy žalovaného byly ověřeny výplatními páskami, potvrzením o zaměstnání a oznámením o důchodu od [úřad]. Žalovaný dále předložil smlouvu o ubytování. Z fotografie této smlouvy, kterou předložila žalobkyně, ale nevyplývá, kolik za ubytování žalovaný platil. Z výplatních pásek vyplývá, že byly prováděny srážky ze mzdy žalovaného na nepředností pohledávky, a to v červnu 2022 ve výši 4 313 Kč, v červenci 2022 ve výši 4 280 Kč a srpnu 2022 ve výši 3 508 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 31. 10. 2022, fotografie výplatních pásek, oznámení o důchodu od [úřad], ubytovací smlouvy a potvrzení o zaměstnání). Žalovaný uhradil na úvěr celkem 4 000 Kč (viz výpis transakcí).
5. Původní věřitelka uzavřela s žalobkyní dne 12. 3. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 postupní smlouvy, přičemž dle čl. 5 postupní smlouvy dochází k převodu vlastnického práva k pohledávkám dnem zaplacení úplaty za pohledávky. V seznamu pohledávek v příloze č. 1 postupní smlouvy je pod pořadovým číslem [hodnota] uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 + příloha). Úplata za pohledávky byla žalobkyní uhrazena dne 25. 3. 2025 (viz potvrzení o zaplacení kupní ceny). Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 oznámila původní věřitelka žalovanému, že byla pohledávka ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025). Dne 17. 7. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzval k uhrazení dluhu (viz výzva k plnění ze dne 17. 7. 2025 + podací lístek).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
8. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu došel soud k závěru, že žalovaný uzavřel s původní věřitelkou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti, které se jí žalovaný zavázal vrátit společně se sjednaným úrokem a poplatky.
13. Soud se nejdříve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně. Žalobkyně prokázala, že uzavřela s původní věřitelkou smlouvu o postoupení pohledávek, v jejíž příloze, tj. seznamu postoupených pohledávek, byla mezi pohledávkami uvedena i předmětná pohledávka za žalovaným. Žalobkyně doložila uhrazení úplaty za postoupené pohledávky a v souladu s čl. 5 postupní smlouvy tak došlo k postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně rovněž doložila, že původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky za ním žalobkyni. Žalobkyně tak prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.
14. Následně soud zjišťoval, zda původní věřitelka dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, tak jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací, které si vyžádala od žalovaného a které si ověřila vyžádanými doklady, a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Dle tvrzení žalobkyně ověřila původní věřitelka majetkovou situaci žalovaného výplatními páskami, oznámením [úřad], smlouvou o ubytování a potvrzením o zaměstnání. Příjmy ověřila výplatními páskami a výdaje žalovaného pak měla původní věřitelka zkoumat z výpisu z jeho bankovního účtu. Žalobkyně sice doložila, že si původní věřitelka ověřila příjmy žalovaného, nedoložila ale již a ani z předložených důkazů nevyplývá, že by původní věřitelka ověřovala výdaje žalovaného výpisy z účtu. Soud má pochybnosti o tom, že by byly výdaje ověřeny smlouvou o ubytování, jestliže má žalobkyně k dispozici jen fotografii úvodní strany smlouvy o ubytování a nikoli ujednání o ceně za ubytování. Rovněž ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by byla provedena lustrace žalovaného v registrech. Soud k tomu podotýká, že byla v době uzavření úvěrové smlouvy vedena proti žalovanému exekuce, jak vyplývá ze srážek ze mzdy, které jsou patrné z předložených výplatních pásek, což je skutečnost, která měla již sama o sobě vyvolat vážné pochybnosti o schopnosti žalovaného řádně splácet úvěr. Za těchto okolností soud shledal, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a smlouva o úvěru je tudíž v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
15. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou o úvěru, jako jsou smluvní úroky a smluvní poplatky. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrových smluv je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný plnil na úvěrovou smlouvu celkem částku 4 000 Kč; jelikož je však smlouva o úvěru neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 11 000 Kč. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).
16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.
17. Z výše uvedených důvodu zamítl soud žalobní nárok na zaplacení částky 20 388 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 652,75 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 12 941,62 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaný úrokem z prodlení ve výši 3 248,24 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 509,25 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení (výrok II.).
18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tj. podle úspěchu účastníků. Žalobkyně měla úspěch v částce 11 000 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 38 420,98 Kč (31 388 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 7 032,98 Kč). Žalobkyně tak měla úspěch ve výši 29 %, žalovaný měl úspěch ve výši 71 %. Žalovaný tak má právo na náhradu 42 % (71 % - 29 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného sestávají z hotových výdajů dle § 137 odst. 1 o. s. ř. na jízdné za cestu na jednání a zpět, kdy se žalovaný dopravoval vlakem po trase [obec] -[obec] a uhradil za jízdné celkem částku 568 Kč (2 x 284 Kč). Žalobkyně je tak povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 238,50 Kč, jakožto 42 % z jeho celkových nákladů řízení (výrok III.).
19. S ohledem na osobní, sociální a majetkovou situaci žalovaného, který uvedl, že by byl schopen dluh hradit jen ve splátkách, rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. o plnění žalovaného v měsíčních splátkách po 2 200 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku. O plnění ve splátkách soud rozhodl v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, po posouzení možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele (má příjem cca 20 000 Kč a invalidní důchod ve výši 10 300 Kč) a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (žije sám v ubytovně, na kterou hradí 10 000 Kč). Současně nastavená splátky nijak nepoškozují ani žalobkyni, protože ji zajišťují úhradu dlužné částky v přiměřené době 5 měsíců. Nezaplatí-li žalovaný žalobkyni některou ze splátek řádně a včas, může o výhodu splátek přijít.
20. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem žalobkyni stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.