Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 954 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 209,69 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 49,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 550,51 Kč za období od 4. 8. 2024 do 14. 7. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 163,69 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 320 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 21 163,69 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne 21. 3. 2023 uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovanému možnost čerpat úvěr opakovaně až do výše úvěrového rámce 25 000 Kč, Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve sjednaných splátkách. Žalovaný celkem načerpal částku 99 000 Kč a na úvěr uhradil celkem 85 046 Kč. Dne 3. 7. 2024 obdržela žalobkyně žádost žalovaného o výpověď smlouvy. Žalobkyně žádost přijala a vyzvala žalovaného k uhrazení doplatku ve výši 24 434,09 Kč, který žalovaný neuhradil. Ke dni sepsání žaloby evidovala žalobkyně pohledávku sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 21 163,69 Kč.
2. Žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 21. 3. 2023 uzavřena úvěrová smlouva č. [hodnota] „[produkt žalobkyně] “, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše úvěrové rámce 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 3,182 % z úvěrového rámce spolu s úrokem ve výši 25,90 % ročně a s úhradou za pojištění (viz smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne 21. 3. 2023). Žalovaný celkem čerpal částku 99 000 Kč a celkem na úvěr uhradil částku 85 046 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad, výpisy z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 1. 2023 do 31. 7. 2024).
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, tak žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je ženatý a nemá děti, že má příjem ve výši 36 000 Kč ze zaměstnání, že příjem ostatních členů domácnosti činí 65 000 Kč, a že měsíční výdaje domácnosti činí 47 000 Kč (viz karta klienta, smlouva o úvěru č. [hodnota]). Žalobkyně uvedla, že provedla výpočet MLS klienta, kdy od příjmu klienta z žádosti v celkové výši 36 000 Kč odečetla částku životního minima žadatele (4 470 Kč), výši splátek zjištěných z NRKI mimo splátek u žalobkyně (13 738 Kč) a výší splátky schváleného úvěru (796 Kč) a dále výpočet MLS domácnosti, kdy od příjmu klienta z žádosti ve výši 36 000 Kč a příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 65 000 Kč odečetla kromě splátky schváleného úvěru (796 Kč) také minimální výdaje domácnosti (měsíční výdaje na bydlení z žádosti 18 000 Kč, životní minimum členů domácnosti 8 510 Kč a měsíční splátky na úvěry uvedené v žádosti 21 000 Kč) (viz výpočet MLS). Žalobkyně současně provedla kontrolu žalovaného v registrech SOLUS, NRKI a CEE (viz karta klienta). Žalobkyně dle svých tvrzení ověřila příjmy a výdaje žalovaného výpisem z účtu žalovaného za období od 1. 2. 2023 do 28. 2. 2023, který si od žalovaného vyžádala, a který i soudu předložila.
5. Z výpisů z účtu žalovaného, které si soud vyžádal od banky žalovaného, vyplývá, že měl žalovaný v období tří měsíců před uzavřením smlouvy značné výdaje, které převyšují výdaje domácnosti uvedené v žádosti. Dne 2. 2. 2023 čerpal žalovaný spotřebitelský, patrně konsolidační, který byl použit na úhradu jiného spotřebitelského úvěru ve výši 367 935,72 Kč. Dne 20. 11. 2023 čerpal žalovaný od žalobkyně úvěr ve výši 150 000 Kč. Dne 22. 1. 2024 čerpal žalovaný úvěr od [právnická osoba] ve výši 40 000 Kč. Dne 8. 4. 2024 čerpal žalovaný úvěr od [právnická osoba] ve výši 100 000 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 1. 2023 do 31. 7. 2024).
6. Žalovaný podal žádost o výpověď úvěrové smlouvy č. [hodnota], kterou žalobkyně přijala a vyzvala žalovaného k uhrazení částky 24 434,09 Kč do 20. 7. 2024 (viz zpráva označená jako „Žádost o výpověď úvěrové smlouvy“). Dne 11. 6. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzval k uhrazení dluhu (předžalobní výzva k plnění ze dne 10. 6. 2025 + podací arch).
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si sjednali dne 21. 3. 2023 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku až do výše úvěrové rámce 25 000 Kč, kterou může žalovaný čerpat opakovaně, a žalovaný se zavázal úvěr splácet měsíčními splátkami ve sjednaných měsíčních splátkách.
13. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že je výše specifikovaná smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti tak, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když nepostupovala s dostatečnou odbornou péči, jak je stanoveno v § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.
14. Žalobkyně sice provedla lustraci žalovaného v registrech a disponovala také výpisy z účtu žalovaného. Z výpisů z účtu žalovaného ale vyplývá, že měl výrazně vyšší výdaje, než které uvedl v žádosti. Údaj o příjmu ostatních členů domácnosti, ze kterého žalovaná vycházela při výpočtu MLS, nebyl ničím doložen a nelze tak z něj bez dalšího při posuzování úvěruschopnosti vycházet.
15. Žalobkyně poukazovala na to, že žalovaný hradil žalobkyni na smlouvu od dubna 2023 do července 2024, tj. po dobu více než jednoho roku, což má být důkazem toho, že byl žalovaný schopen úvěr splácet a jeho úvěruschopnost tak byla řádně posouzena. K tomu soud podotýká, že jak vyplývá z výpisu z účtu žalovaného, tak žalovaný během výše uvedeného období čerpal několik dalších úvěrů od různých společností, včetně žalobkyně, a to v celkové výši 290 000 Kč. Žalovaný tak evidentně nebyl schopen dostát svých závazků a čerpal proto další úvěry, aby mohl své náklady a splátky uhradit. Za takové situace tak dle soudu nelze považovat skutečnost, že žalovaný po výše uvedenou dobu hradil na smlouvu, jako důkaz o tom, že byla úvěruschopnost žalovaného posouzena řádně.
16. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta celkem částka 99 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 85 046 Kč, kterou je potřeba započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí 13 954 Kč (99 000 Kč – 85 046 Kč). Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).
17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.
18. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 7 209,69 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 49,17 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 550,51 Kč za období od 4. 8. 2024 do 14. 7. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 21 163,69 Kč od 15. 7. 2025 do zaplacení (výrok II.).
19. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu účastníků. Žalobkyně měla v řízení úspěch v částce 13 954 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 24 754 Kč (21 163,69 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 3 590,31 Kč). Žalobkyně tak má úspěch ve výši 56 % a žalovaný má úspěch ve výši 44 %. Žalobkyně má tudíž právo na náhradu 12 % (56 % - 44 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 2 662 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 847 Kč, z odměny advokáta za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 1 200 Kč za tři právní úkony po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), z paušální náhrady výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tři právní úkony po 100 Kč a z daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 315 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 320 Kč jakožto 12 % z částky 2 662 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.).
20. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.