Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

19 C 268/2024

Soud: Okresní soud ve ZlíněDatum rozhodnutí: 28. 11. 2024Č. j.: 19 C 268/2024-40Samosoudce: Mgr. Milan PolehlaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 18. 2. 2025Předmět řízení: zaplacení 22 192 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSZL:2024:19.C.268.2024.1
postoupení pohledávkysmlouva o úvěrubezdůvodné obohacení
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (16) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 359,88 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 718,03 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 592 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 492,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 967,54 Kč, úroku ve výši 8 % ročně z částky 9 316,15 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 756,68 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , a žalovaným byla dne 28. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr a zaplatit úrok a úhrady za služby ve 14 měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil celkem částku 1 400 Kč. Žalovaná částka 22 192 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 9 316,15 Kč, zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 440,53 Kč, zůstatek neuhrazených poplatků za služby v celkové výši 7 435,32 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Vedle toho se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 8 % p. a. z jistiny 9 316,15 Kč za dobu od 29. 8. 2023 do zaplacení, který za dobu do 22. 4. 2024 kapitalizovala částkou 852,60 Kč, a úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 9 756,68 Kč za dobu od prodlení žalovaného do zaplacení, přičemž za dobu do 22. 4. 2024 tento úrok kapitalizovala částkou 440,53 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba]. smluvně postoupena žalobkyni.

2. Podáním ze dne 18. 11. 2024 vzala žalobkyně žalobu zpět co do kapitalizovaného úroku ve výši 359,88 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 718,03 Kč. Soud proto na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení částečně zastavil (výrok I.), aniž zkoumal stanovisko žalovaného (§ 96 odst. 4 o. s. ř.), neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále též „společnost“ či „právní předchůdce žalobkyně“), byla dne 28. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále též „smlouva“), na jejímž základě společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s celkovými náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 592 Kč splatit v 14 měsíčních splátkách ve výši 1 328 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v místě bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru (viz smlouva o úvěru č. [hodnota]). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně částku ve výši 1 400 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil žádost o úvěr, v němž uvedl, že bydlí u přítelkyně, je zaměstnaný od 2. 5. 2022 na dobu určitou do 31. 12. 2022, jeho příjem představuje mzda ve výši 23 363 Kč měsíčně, výdaje činí 12 000 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 6 000 Kč a výdaje na dopravu a jídlo 6 000 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 28. 6. 2022). Z pokynu k dočasnému výkonu práce u uživatele vyplývá, že žalovaný byl na dobu od 2. 5. 2022 do 31. 12. 2022 přidělen k výkonu práce ke společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a. s. s měsíční mzdou 24 366 Kč (viz pokyn k dočasnému výkonu práce u uživatele). Z výplatního lístku za měsíc květen 2022 bylo zjištěno, že mzda žalovaného v tomto období činila 23 363 Kč (viz výplatní lístek). Společnost pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 postoupila žalobkyni s účinností ke dni 29. 5. 2024 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024, potvrzení o zaplacení kupní ceny, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky).

5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], pohledávku za žalovaným postoupila ke dni 29. 5. 2024 žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 uzavřené mezi společností jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností dopisem ze dne 14. 6. 2024. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

10. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 28. 6. 2022 smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (peněžní prostředky byly poskytnuty při podpisu smlouvy a nebylo sjednáno právo žalovaného vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě smlouvy společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč.

11. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rámci žalobních tvrzení neuvedla, jakým způsobem posuzovala společnost (právní předchůdce žalobkyně) úvěruschopnost žalovaného, byla vyzvána usnesením č. j. 19 C 268/2024-23 ze dne 30. 10. 2024, aby doplnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že uvede, jakými konkrétními postupy právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet, tj. jaká konkrétní zjištění vypovídající o úvěruschopnosti žalovaného učinil a na základě jakých důkazů (potvrzení, prohlášení, výpisů apod.) a jak je ověřil a vyhodnotil. Žalobkyně k výzvě uvedla, že žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne 28 6. 2022 a ověřeny doklady uvedenými v části „doložení příjmu žadatele“. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného právní předchůdce ověřil pokynem k dočasnému výkonu práce, výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu. Ke svým tvrzením předložila žádost o úvěr, v němž je uvedeno, že žalovaný bydlí u přítelkyně, je zaměstnaný od 2. 5. 2022 na dobu určitou do 31. 12. 2022, jeho příjem představuje mzda ve výši 23 363 Kč měsíčně, výdaje činí 12 000 Kč měsíčně, z čehož výdaje na bydlení a energie činí 6 000 Kč a výdaje na dopravu a jídlo 6 000 Kč. Dále předložila listiny prokazující výši mzdy žalovaného, kdy z pokynu k dočasnému výkonu práce u uživatele vyplývá, že žalovaný byl na dobu od 2. 5. 2022 do 31. 12. 2022 přidělen k výkonu práce ke společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a. s. s měsíční mzdou 24 366 Kč, a z výplatního lístku za měsíc květen 2022 bylo zjištěno, že mzda žalovaného v tomto období činila 23 363 Kč. Co se týče výdajů žalovaného, žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce ověřoval výdaje z bankovních výpisů, tato skutečnost však v žádosti o úvěr zaznamenána nebyla a žalobkyně ani soudu nesdělila číslo účtu a bankovní instituci, aby si soud mohl předmětné výpisy z účtu vyžádat sám. Soud tak v daném případě dospěl k závěru, že výdaje žalovaného nebyly právním předchůdcem žalobkyně ověřovány vůbec, když od žalovaného nebyly vyžádány žádné listiny prokazující výši pravidelných výdajů, přičemž nebyly ověřovány ani výdaje v podobě splátek zápůjček či úvěrů, které lze ověřit velmi snadno nahlédnutím do bankovních či nebankovních registrů a dalších veřejně přístupných databází, kdy se právní předchůdce žalobkyně spokojil pouze s tvrzením žalovaného, že další zápůjčky či úvěry nemá.

13. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat.

14. Vzhledem k tomu, že společnost při posuzování úvěruschopnosti žalovaného pracovala pouze s tvrzeními žalovaného, které si řádným způsobem neověřila (vyjma jeho příjmu za měsíc květen 2022), nelze než uzavřít, že nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.

15. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 10 000 Kč náležející společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl společnosti celkově částku 1 400 Kč, která měla sloužit jako úhrada splátek; jelikož však smlouva o zápůjčce je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena, jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč poníženou o provedené úhrady ve výši 1 400 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 8 600 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

16. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 8 600 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení úhrad žalovaného. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

18. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok III.).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný (předmětem sporu byla částka 22 192 Kč + příslušenství, přičemž žalobkyně byla úspěšná pouze ohledně částky 8 600 Kč), proto má žalovaný nárok na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož však žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).

20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací