Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 073 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 915,20 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 144 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 091 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 787,07 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 600 Kč od 6. 3. 2024 do 2. 9. 2024 a z částky 12 073 Kč od 3. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 24 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 540,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] distančním způsobem dne 27. 5. 2023 a na základě níž žalovaný čerpal úvěr v celkové výši 12 600 Kč, který se zavázal splatit spolu s příslušenstvím nejpozději do 3. 10. 2023. Žalovaný uhradil na svůj dluh částky 340 Kč a 187 Kč, tj. celkem 527 Kč. Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu ve výši 12 073 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 915,20 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní úrok ve výši 2 991 Kč, náklady na upomínání ve výši 100 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 144 Kč. Žalobkyně dále požadovala kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 787,07 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně za období od 6. 3. 2024 do 2. 9. 2024 z částky 12 600 Kč a za období od 3. 9. 2024 do zaplacení z částky 12 073 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování soud učinil závěr o skutkovém stavu, že mezi společností [právnická osoba] (dále též „právní předchůdce žalobkyně“) a žalovaným byla dne 27. 5. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], dle níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěr ve výši 10 000 Kč, který byl dodatkem č. 3 ze dne 4. 6. 2023 navýšen na částku 12 600 Kč, datum splatnosti bylo dodatkem č. 6 ze dne 19. 9. 2023 sjednáno na den 3. 10. 2023 (viz smlouva o úvěru č. [hodnota] ve znění dodatků č. 3 a 6). Dne 27. 5. 2023 byla z účtu právního předchůdce žalobkyně na účet žalovaného č. [č. účtu] připsána částka 10 000 Kč, dne 2. 6. 2023 částka 1 500 Kč, dne 4. 6. 2023 částka 600 Kč a dne 4. 6. 2023 částka 500 Kč (viz výpisy z účtu). Společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 s účinností ke dni 5. 3. 2024 (viz společné prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek), o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 8. 3. 2024 (viz oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího archu).
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdce vyhodnotil na základě lustrací v rejstříku ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI; žalobkyně však příslušnou dokumentaci ohledně lustrace v uvedených databázích soudu nepředložila.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 12 600 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem nejpozději do 3. 10. 2023.
9. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného jejím právním předchůdcem na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
10. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet pouze nahlédnutím do registrů dlužníků, což je nedostačující, ke svým tvrzením navíc nepředložila žádné důkazy. O příslušná procesní poučení se připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu, k čemuž soud uvádí, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání.
11. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně v daném případě neunesla procesní břemena stran řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného svým právním předchůdcem, neboť netvrdila a neprokázala, že její právní předchůdce úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumal. Smlouva o úvěru je tak neplatným právním jednáním, přičemž soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.
12. Žalobkyni tak nebylo možno přiznat jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z uvedené smlouvy. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně částku 12 600 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil jejímu právnímu předchůdci celkem částku 527 Kč, která byla započtena na jistinu. Žalovaný tak žalobkyni, na níž byla pohledávka za žalovaným postoupena, dluží 12 073 Kč, a vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil dobrovolně, zavázal jej k zaplacení částky 12 073 Kč soud svým rozhodnutím.
13. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 12 073 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
15. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 073 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).
16. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 24 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 19 612,34 Kč (zahrnující jistinu, smluvní úrok, smluvní pokutu, náklady spojené s uplatněním pohledávky a zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 12 073 Kč (zahrnující jistinu) 62 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 38 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 24 % (62 % úspěch – 38 % neúspěch = 24 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 900 Kč, tj. 3× 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč, tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby, a 21 % DPH ve výši 252 Kč z odměny a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 540,50 Kč (24 % z 2 252 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.
17. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.