Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 145 784 Kč ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, a to vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 67 006 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 984 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 210 190 Kč od 14. 9. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 595 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, a to vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 212 790 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 18. 11. 2023 úvěrovou smlouvu [hodnota], na základě které se zavázala poskytnout žalované úvěr a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná neuhradila svůj dluh, žalobkyně tak v souladu se smlouvou odstoupila od smlouvy. Pohledávka za žalovanou se stala splatnou ke dni 13. 9. 2025. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 210 190 Kč, ze smluvních poplatků ve výši 2 600 Kč a ze smluvního úroku z jistiny ve výši 13 984 Kč.
2. Žalovaná v písemném vyjádření k žalobě uvedla, že dluh vůči žalobkyni uznává, a navrhla, aby jí soud umožnil splácení dluhu formou splátkového kalendáře ve výši 3 000 Kč měsíčně. Ke svým poměrům uvedla, že žije ve společné domácnosti se svým partnerem, který je přibližně jeden rok v pracovní neschopnosti, a s dítětem, o které pečuje. Bydlí ve vlastním rodinném domě. Vlastní osobní automobil, který je v současné době nepojízdný. Její čistý měsíční příjem činí přibližně 20 278 Kč, což dokládá výplatní páskou. Dále má na nezletilé dítě soudem stanovené výživné ve výši 1 000 Kč měsíčně, které ale není ze strany otce dítěte pravidelně hrazeno a tuto částku tak fakticky nepobírá. Má pravidelné výdaje na zajištění chodu domácnosti, stravu, potřeby nezletilého dítěte a běžné životní náklady, přičemž po odečtení těchto nákladů je schopna hradit splátky maximálně ve výši 3 000 Kč měsíčně.
3. Žalovaná se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl v nepřítomnosti žalované.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastnicemi byla dne 18. 11. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [hodnota] (dále též „smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 222 480 Kč a žalovaná se zavázala úvěr hradit spolu s úrokem a poplatkem za sjednání úvěru v měsíčních splátkách po 4 151 Kč. Účelem úvěru byl nákup osobního automobilu [automobil] u společnosti [právnická osoba] (dále též „prodejce automobilu“). Úvěr byl čerpán tak, že byla prodejci automobilu vyplacena částka 216 000 Kč (viz citovaná smlouva, výpis transakce ze dne 20. 11. 2023). Žalovaná uhradila na úvěr celkem částku 70 216 Kč (viz přehled splátek u smlouvy č. [hodnota]).
5. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost žalované jejím občanským průkazem. V rámci posuzování úvěruschopnosti provedla žalobkyně lustraci žalované v registru SOLUS a v centrální evidenci exekucí. Ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že má žalovaná čistý měsíční příjem ve výši 24 038 Kč ze mzdy a že její výdaje sestávají z nákladů na bydlení ve výši 4 000 Kč. Dále je ve zprávě uvedeno, že měsíční disponibilní příjem, po odečtení všech výdajů uvedených v žádosti o úvěr, byl vyhodnocen jako dostatečný pro splátku požadovaného úvěru a poskytnutí úvěru tak bylo schváleno. Příjmy žalované si žalobkyně ověřila výplatními páskami žalované. Ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti není v části „ověření údajů“ zaškrtnuta žádná z možností (viz zpráva o posouzení úvěruschopnosti, fotografie občanského průkazu, výplatní pásky žalované).
6. Jelikož žalovaná nesplácela řádně úvěr a porušila tím své závazky a povinnosti ze smlouvy, odstoupila žalobkyně dne 1. 9. 2025 od smlouvy a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení dlužné částky 226 774 Kč (viz odstoupení od smlouvy ze dne 1. 9. 2025). Dne 27. 11. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované, ve které ji vyzval k uhrazení dluhu (viz výzva k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne 25. 11. 2025, potvrzení podání).
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
10. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě poskytla žalobkyně úvěr žalované tak, že za ni za účelem nákupu automobilu uhradila prodejci automobilu částku 216 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s příslušenstvím ve sjednaných splátkách.
13. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázány, má za to, že je výše specifikovaná smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti tak, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí, jak je stanoveno v § 75 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 větou druhou citovaného zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastnic.
14. Žalobkyně uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti konfrontovala informace poskytnuté žalovanou s výstupy z celé řady registrů/databází a že výdaje tvrzené žalovanou ověřila na základě vlastních modelů. Jak ale z dokazování vyplývá, tak žalobkyně provedla lustraci žalované jen v registru SOLUS a v centrální evidenci exekucí, přičemž výstupy z tohoto registru nepředložila a není tak zřejmé, co bylo skutečně lustrací v těchto databázích zjištěno. Ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti je uvedeno, že byl zjištěn příjem žalované ve výši 24 038 Kč ze mzdy, což si žalobkyně ověřila výplatními páskami. To, jak či zda byly výdaje žalované ověřovány, ze zprávy či jiných důkazů nevyplývá. Ve zprávě nebyla navíc v části „ověření údajů“ zaškrtnuta žádná z možností. Soud má tak pochybnosti o tvrzení žalobkyně, že by byly výdaje žalované ověřeny vlastním modelem žalobkyně. Žalobkyně tak nemohla řádně a s odbornou péči posoudit úvěruschopnost žalované, vycházela-li bez dalšího u výdajové stránky žalované jen z tvrzených nákladů na bydlení ve výši 4 000 Kč a pokud poskytla úvěr na základě toho, že byl měsíční příjem žalované po odečtení takto zjištěných výdajů vyhodnocen jako dostatečný pro splátky úvěru.
15. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla ve prospěch žalované poskytnuta prodejci automobilu částka 216 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaná uhradila žalobkyni celkem 70 216 Kč, kterou je potřeba započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí částku 145 784 Kč (216 000 Kč – 70 216 Kč). Žalovaná je povinna zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ji soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).
16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastnicemi dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem uloženo žalované vrátit poskytnutou jistinu ve splátkách, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.
17. Z výše popsaných důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 67 006 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 984 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 210 190 Kč od 14. 9. 2025 do zaplacení (výrok II.).
18. K důvodům nevydání rozsudku pro uznání za situace, kdy žalovaná nárok uznala: z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jestliže ignorování skutečnosti, že žalobkyně řádně nezkoumala před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splatit, by vedlo k porušení základních práv žalované, vedla tato skutečnost soud k tomu, aby ve věci nevydal rozsudek pro uznání, neboť z ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, ve kterých nelze uzavřít a schválit smír, tedy i ve věcech, kdy by smír (rozsudek pro uznání) byl v rozporu s hmotným právem, konkrétně v rozporu s kogentním ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud by soud ve věci vydal rozsudek pro uznání, porušil by tím z důvodů uvedených výše právo žalované na spravedlivý proces, přičemž by soud tím zcela ignoroval skutečnost, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Vydáním rozsudku pro uznání by tak byla neplatnost smlouvy obcházena a rozsudek by fakticky legalizoval požadovaný žalobní nárok.
19. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu účastnic. Žalobkyně měla úspěch v částce 145 784 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 238 098,34 Kč (212 790 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 25 308,34 Kč). Žalobkyně má tak úspěch ve výši 61 % a žalovaná má úspěch ve výši 39 %. Žalobkyně má tak nárok na náhradu 22 % (61 % - 39 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 57 249,20 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 640 Kč, z odměny za zastupovaní žalobkyně advokátem ve výši 36 720 Kč za 4 právní úkony – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, účast na jednání – jejichž sazba činí 9 180 Kč za úkon dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“), z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 800 Kč za 4 právní úkony, jejichž paušální náhrada činí 450 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 a. t., a z daně z přidané hodnoty ve výši 8 089,20 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť je advokát žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 595 Kč jakožto 22 % z částky 57 249,20 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.).
20. S ohledem na osobní, sociální a majetkovou situaci žalované, která v současné době žije s partnerem v pracovní neschopnosti a s dítětem, o které pečuje, a která má čistý měsíční příjem ve výši 20 278 Kč, rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. o plnění žalované ve splátkách. Soud zohlednil návrh žalované a rozhodl o plnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem tak, že je žalovaná povinna hradit platební povinnost uloženou ve výroku I. ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně a náhradu nákladů řízení uloženou ve výroku III. ve splátkách po 1 000 Kč. O plnění ve splátkách soud rozhodl také v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, po posouzení možností žalované a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu žalované (má příjem ze zaměstnání ve výši 20 278 Kč) a k jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům (žalovaná žije s partnerem, který je v pracovní neschopnosti, a s nezletilým dítětem, na které má soudem stanovené výživné ve výši 1 000 Kč, které otec dítěte nehradí). Splatnost splátek určil soud vždy k 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Pokud nezaplatí žalovaná některou ze splátek řádně a včas, nastává splatnost celého zůstatku dluhu. Stanovené splátky soud považuje za přiměřené vzhledem k finanční situaci žalované, částka soudem stanovených splátek pak není ani neúměrným zvýhodněním žalované na úkor žalobkyně, jejíž zájmy nejsou povolením splátek ohroženy.