Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 22 288,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 498,29 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 323,04 Kč, úroku ve výši 27,21 % ročně z částky 23 050 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 050 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále též „společnost“) a žalovaným byla dne 4. 2. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků částku ve výši 24 332 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků, částky za zpracování zápůjčky, částky za službu komfortního a flexibilního splácení a pojistného. Celkovou částku 54 332 Kč se žalovaný zavázal společnosti uhradit v pravidelných splátkách. Žalovaný zaplatil na svůj dluh pouze částku 13 700 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny a poplatků dále úrok ve výši 27,21 % ročně z částky 23 050 Kč za dobu od 4. 2. 2024 do zaplacení, který za dobu do 29. 4. 2024 kapitalizovala částkou 1 498,29 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 050 Kč za dobu od 20. 5. 2023 do zaplacení, který za dobu do 29. 4. 2024 kapitalizovala částkou 3 323,04 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 s účinností k témuž dni.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], IČO: [IČO], byla dne 4. 2. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit, zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 22 408 Kč a pojistné ve výši 1 924 Kč, to vše v 52 týdenních splátkách. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od společnosti v hotovosti převzal částku 30 000 Kč [smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ]. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, když společnosti uhradil pouze platby v celkové výši 13 700 Kč [tabulka umoření]. Společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla předmětná pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni [smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024, seznam postoupených pohledávek]. Žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno společností dopisem ze dne 29. 4. 2024 [oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek].
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, společnost provedla hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině ze dne 4. 2. 2023 nazvané Zákaznická karta vyplněno, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a bydlí s rodiči. Je zaměstnán na dohodu o provedení práce, jeho čistý příjem činí 17 000 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činí 22 000 Kč měsíčně. Odhadované výdaje žalovaného činí 5 000 Kč měsíčně, interní splátky zápůjček, externí splátky či spotřebitelský úvěr u jiné společnosti nemá. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného společnost ověřila doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané ověřené dokumenty. V této části jsou pak uvedeny tyto položky: pracovní smlouva, výplatní pásky 11, 12/2022. Uvedené listiny (výpisy z účtu) však soudu předloženy nebyly.
5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 uzavřené mezi [právnická osoba], IČO: [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], dopisem ze dne 29. 4. 2024, odeslaným dne 30. 5. 2024. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
10. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 4. 2. 2023 smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (peněžní prostředky byly poskytnuty při podpisu smlouvy a nebylo sjednáno právo žalovaného vynutit si poskytnutí jistiny úvěru). Na základě smlouvy společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč.
11. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 cit. zákona.
12. Jak žalobkyně sama uvedla, společnost vycházela z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, nemá další zápůjčky či úvěry (interní ani externí), uvedl čistý příjem a odhadované výdaje. V části nazvané ověřené dokumenty jsou pak zmíněny dokumenty, kterými měla společnosti údaje uvedené žalovaným ověřit. Žalobkyně však tyto listiny soudu nepředložila a nepředložila ani jiné listiny vztahující se k příjmům či výdajům žalovaného. Výdaje navíc nebyly ani nijak specifikovány, a to ani podstatné výdaje, zejména výdaje spojené s bydlením. Společnost pak dále vůbec nezkoumala, zda žalovaný prochází či neprochází registry dlužníků (např. NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojila s jeho tvrzením, že žádné interní či externí splátky zápůjček nemá. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. S ohledem na shora uvedené tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně (s odbornou péčí) posoudila úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Práva být poučena dle § 118a odst. 3 o. s. ř. se žalobkyně vzdala svou neúčastí na jednání.
13. Při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 30 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil celkem částku 13 700 Kč, kterou soud započetl na jistinu, pročež tak na jistině zbývá uhradit 16 300 Kč, a proto soud žalovaného k úhradě částky 16 300 Kč zavázal svým rozhodnutím.
14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
15. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 16 300 Kč coby poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč po započtení plateb ve výši 13 700 Kč. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.
16. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení zavázal žalovaného k zaplacení částky 16 300 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, proto má nárok na náhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož žalovaný žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a ty se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu