Rozsudek ze dne 29. 1. 2026
Výrok byl opraven usnesením ze dne 9. 2. 2026 (§ 164 o. s. ř.), viz Rozhodnutí v této věci.
Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 815,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 37 588,76 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 49 022,14 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 022,14 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 59 772,84 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou uzavřela s žalovaným dne 30. 1. 2023. Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s příslušenstvím splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 069 Kč. Jelikož žalovaný neplnil řádně povinnosti dohodnuté ve smlouvě a ani po výzvě neuhradil nedoplatek na splátkách, zesplatnila žalobkyně ke dni 28. 12. 2024 úvěr. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 49 022,14 Kč, z řádného úroku ve výši 4 307,80 Kč, ze zákonného úroku z prodlení ve výši 4 253,62 Kč a z poplatků ve výši 2 189,28 Kč.
2. Žalovaný se ve věci se nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: mezi žalovaným a žalobkyní byla dne 30. 1. 2023 sjednána smlouva o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit do 16. 9. 2030 společně se smluvním úrokem ve výši 19,99 % v 92 měsíčních splátkách po 1 069 Kč (viz smlouva o úvěru). Žalovanému byl úvěr poskytnut tak, že mu byl zřízen úvěrový účet č. [č. účtu], na který byla úvěrovaná částka poukázána a z kterého byla pak převedena na účet žalovaného č. [č. účtu] (viz výpis z úvěrového účtu č. [č. účtu] za období od 30. 1. 2023 do 31. 12. 2023, výpis z účtu č. [č. účtu] za období od 17. 1. 2023 do 31. 1. 2023). Žalovaný uhradil na úvěr celkem 22 184,08 Kč (viz výpis z úvěrového účtu č. [č. účtu] za období od 30. 1. 2023 do 31. 12. 2023, podklady pro súdné konanie).
4. Žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v registru CBCB a ve své interní evidenci. Z ní zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné poskytnuté úvěry. V případě příjmu žalovaného vycházela žalobkyně z příjmu, který uvedl v žádosti o úvěr, tj. příjem ve výši 17 083 Kč, který si ověřila na základě na základě doloženého potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem žalovaného. V případě výdajů vycházela žalobkyně z výdajů uvedených v žádosti ve výši 0 Kč, ke kterým připočetla životní výdaje žalovaného ve výši 7 902 Kč, vypočtené ekonomickým modelem dle dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky a se statistickými daty. Žalobkyně tak došla k závěru, že byl příjem žalovaného dostatečný k pokrytí splátek i jeho životních výdajů (viz posouzení úvěruschopnosti klienta, potvrzení o výši příjmu).
5. Z důvodu prodlení žalovaného s hrazením splátek žalobkyně úvěr ke dni 28. 12. 2024 zesplatnila (viz výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 28. 12. 2024). Dne 21. 8. 2025 zaslala žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzvala k uhrazení dlužné částky (viz výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 21. 8. 2025).
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 30. 1. 2023 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v částce 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v ujednaných měsíčních splátkách.
10. Ačkoli lze shledat smluvní konsensus stran, soud shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu.
11. Žalobkyně doložila, že provedla lustraci žalovaného v databázích a že ověřila příjem žalovaného prostřednictvím potvrzení o příjmu, které vystavil zaměstnavatel žalovaného. Co se ale týče posuzování výdajů žalovaného, tak zde považuje soud za nedostatečné, jestliže žalobkyně vycházela jen z údajů uvedených žalovaným (který navíc ke svým výdajům uvedl nulovou částku), a z ekonomického modelu, kterým určila životní výdaje žalovaného. Žalobkyně si přitom mohla od žalovaného vyžádat doklady, kterými by prokázal aspoň část svých výdajů, jako je např. nájemní smlouva. Stejně tak si mohla k ověření výdajů od žalovaného vyžádat výpisy z jeho účtu za období před uzavřením smlouvy o úvěru. Nic z toho ale neučinila. K určení výdajů žalovaného bez jakéhokoli ověření či zkoumání jejích skutečné výše soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde se podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“
12. Jestliže je smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou, jako jsou smluvní úroky a smluvní poplatky. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil na tuto pohledávku částku 22 184,08 Kč, kterou soud započetl na bezdůvodné obohacení (50 000 Kč – 22 184,08 Kč), které tak nyní činí 27 815,92 Kč. Soud žalovaného zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.).
13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.
14. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 31 956,92 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 49 022,14 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 022,14 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení (výrok II.).
15. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu účastníků. Žalobkyně byla úspěšná v částce 27 815,92 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 64 944,34 Kč (59 772,84 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 5 171,50 Kč). Žalobkyně tak měla v řízení úspěch ve výši 43 % a žalovaný měl v řízení úspěch ve výši 57 %. Žalovaný má tudíž právo na náhradu 14 % (57 % - 43 %) nákladů řízení. Žalovaný ale žádné náklady řízení neuplatnil, ani žádné jeho náklady nevyplývají z obsahu spisu. Soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
16. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.
Usnesení ze dne 9. 2. 2026
Výrok
Rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 19 C 348/2025-41, se ve výrokové části pod bodem II. opravuje tak, že správně zní takto:Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 31 956,92 Kč s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 49 022,14 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 49 022,14 Kč od 1. 9. 2025 do zaplacení.
Odůvodnění
V rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 29. 1. 2026, č. j. 19 C 348/2025-41, došlo ke zjevné nesprávnosti spočívající v tom, že byla ve výroku II., kterým byla zamítnuta část žaloby, chybně uvedená částka 37 588,76 Kč, přičemž zde měla být ve skutečnosti uvedena částka 31 956,92 Kč jakožto zbývající část žaloby, která nebyla žalobkyni soudem přiznána (přiznaná částka 27 815,92 Kč + nepřiznaná částka 31 956,92 Kč = žalovaná částka 59 772,84 Kč).To, že se jedná o zjevnou nesprávnost, vyplývá z obsahu spisu, jakožto i ze skutečnosti, že částka původně uvedená ve výroku II. by spolu s částkou přiznanou ve výroku I. činila 65 404,68 Kč, tj. více, než kolik činil předmět řízení.Soud proto v souladu s ustanovením § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, uvedenou zjevnou nesprávnost tímto usnesením opravil.