19 C 351/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 185 423,29 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 27. 9. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované jistinu ve výši 197 000 Kč. Žalovaná byla povinna poskytnutou jistinu splácet společně s úrokem ve výši 10 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 2 989,31 Kč. Žalovaná se dostala do prodlením s úhradou splátek, z důvodu porušení smluvních podmínek tak žalobkyně odstoupila od Smlouvy, a to dopisem, čímž se se stal celý dluh splatným dne 19. 4. 2024.

2. K nařízenému jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně, která vedla pro žalovanou účet [produkt] číslo [č. účtu], uzavřela s žalovanou dne 27. 9. 2023 smlouvu o hotovostním úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 197 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit a zaplatit úroky ve výši 10 % ročně a další příslušenství úvěru, a to v 96 měsíčních splátkách po 2 989,31 Kč (viz citovaná smlouva). Úvěrová jistina 197 000 Kč byla dne 27. 9. 2023 vyplacena na [produkt] účet žalované (viz transakční historie účtu č. [č. účtu] za období od 10. 3. 2023 do 19. 6. 2025). Žalovaná uhradila na úvěr celkem částku 17 613 Kč (viz historie úvěru: [hodnota], transakční historie účtu č. [č. účtu] za období od 10. 3. 2023 do 19. 6. 2025, výpis z účtu advokátní kanceláře právního zástupce žalobkyně).

4. Před uzavřením smlouvy provedla žalobkyně vyhodnocení úvěruschopnosti žalované tak, že provedla lustraci žalované v registru CBCB, ze které zjistila, že měla celkem 4 nezajištěné úvěry, jejichž celková suma činila 422 320 Kč, a že celková výše splátek na nezajištěné úvěry činila 21 859 Kč (viz zpráva CBCB). Žalobkyně dále vycházela z informací, které jí poskytla žalovaná. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že má čistý měsíční příjem ve výši 27 000 Kč ze zaměstnaní a ve výši 14 035 Kč ze starobního/vdovského důchodu, což žalobkyně ověřila výpisy z účtu žalované. Výdaje uvedla žalovaný ve výši 3 000 Kč, přičemž žalobkyně stanovila životní výdaje žalované podle interního ekonomického modelu ve výši 7 860 Kč (viz žádost o poskytnutí hotovostního úvěru [produkt], výpisy z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 1. 6. 2023 do 31. 8. 2023, nezpochybněná tvrzení žalobkyně).

5. Z výpisů z účtu žalované č. [č. účtu] vyplývá, že měla v období tří měsíců před uzavřením Smlouvy velmi vysoké výdaje, které byly v červenci 2023 a v srpnu 2023 vyšší než její příjmy. Na účtu měla jen malý disponibilní zůstatek, který činil v červnu 2023 částku 2 900,45 Kč, v červenci 2023 částku -27,90 Kč a v srpnu 2023 částku -144,32 Kč (viz výpisy z účtu žalované č. [č. účtu] za období od 1. 6. 2023 do 31. 8. 2023).

6. Dne 19. 4. 2024 zaslala žalobkyně dopis žalované, ve které ji vyzvala k uhrazení dluhu ve výši 9 049,82 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy, s tím, že v případě neuhrazení dlužné částky odstoupí od Smlouvy (viz poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 19. 4. 2024). Dne 4. 7. 2025 zaslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované, ve které ji vyzval k uhrazení dlužné částky (viz oznámení o právním zastoupení – výzva k úhradě dluhu ze dne 3. 7. 2025, podací arch).

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 197 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit společně s úroky ve sjednaných splátkách.

11. Soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Žalobkyně sice provedla lustraci žalované v registru CBCB, a taky si ověřila příjmy žalované výpisy z jejího bankovního účtu, výdaje žalované si ale nijak neověřovala a vycházela ze žalovanou uvedené částky výdajů 3 000 Kč a z životních výdajů, které vypočetla podle ekonomického modelu ve výši 7 860 Kč. Jak ale vyplývá z výpisů z účtu, které žalobkyně sama předložila, tak žalovaná měla ve skutečnosti mnohem vyšší výdaje, které i přesahovaly její příjmy. Z výpisů navíc vyplývá, že měla v době před uzavřením Smlouvy na účtu disponibilní zůstatek, který by jí nestačil k úhradě měsíční splátky, a v období dvou měsíců před uzavřením Smlouvy měla dokonce i záporný disponibilní zůstatek. Tento údaj mohla přitom žalobkyně zjistit z výpisu z účtu žalované. V posuzovaném případě šlo tedy důvodně pochybovat o schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr. Logickým závěrem výše uvedeného je potom skutečnost, že žalovaná nestačila úvěr splácet. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.

13. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalované poskytnuta celkem částka 197 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná zaplatila žalobkyni celkově částku 17 613 Kč. Jelikož je Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení, které tak nyní činí částku 179 387 Kč. K zaplacení této částky zavázal soud žalovanou svým rozhodnutím (výrok I.).

14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastnicemi dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.

15. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 6 036,29 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 364,64 Kč za období od 27. 9. 2023 do 19. 4. 2024, s kapitalizovaným úrokem ve výši 41 369,08 Kč za období od 20. 4. 2024 do 27. 6. 2025, s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 192 923,29 Kč od 28. 6. 2025 do 11. 7. 2025, s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 189 923,29 Kč od 12. 7. 2025 do 11. 8. 2025, s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 186 923,29 Kč od 12. 8. 2025 do 16. 9. 2025, s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 185 423,29 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 192 923,29 Kč od 28. 6. 2025 do 11. 7. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 189 923,29 Kč od 12. 7. 2025 do 11. 8. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 186 923,29 Kč od 12. 8. 2025 do 16. 9. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 185 423,29 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení (výrok II.).

16. Soud o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastnic ve věci. Žalobkyně byla úspěšná v částce 179 387 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 263 517,53 Kč (185 423,29 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 78 094,24 Kč), žalobkyně tak měla v řízení úspěch ve výši 68 % a žalovaná měla úspěch ve výši 32 %. Žalobkyně má tak právo na náhradu 36 % (68 % - 32 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 52 052 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 540 Kč, z odměny za zastupovaní žalobkyně advokátem ve výši 34 160 Kč za 4 právní úkony – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, účast na jednání dne 29. 1. 2026 – jejichž sazba činí 8 540 Kč za úkon dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, v platném znění (dále jen „a. t.“), z náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 800 Kč za 4 právní úkony, jejichž paušální náhrada činí 450 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 a. t. a z daně z přidané hodnoty ve výši 7 552 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť je advokát žalobkyně plátcem daně z přidané hodnoty. Žalovaná je tak povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18 739 Kč, odpovídající 36 % z celkových nákladů řízení žalobkyně. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.). Za podání ze dne 12. 1. 2026, kterým žalobkyně doplnila svou žalobu, soud odměnu nepřiznal, neboť tímto podáním žalobkyně doplnila žalobu o tvrzení a o důkazy, které měly již být součástí žaloby.

17. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.