Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 28. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 014,44 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 014,44 Kč za dobu od 16. 7. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 49 014,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za dobu od 16. 7. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 27. 7. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]., smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu byla poskytnuta částka 30 000 Kč, přičemž úvěr měl být splacen nejpozději do 15. 7. 2023. Současně měl být zaplacen poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 19 014,44 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. Uvedená pohledávka v celkové výši 49 019,44 Kč byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2024. Žalobkyně dále uvedla, že v případě, že by soud nárok neuznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, pouze uvedl, že žádá o umožnění zaplacení dluhu ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně.
3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [Anonymizováno] [Anonymizováno], a. s., byla prostřednictvím internetových stránek uzavřena smlouva o úvěru č. [Anonymizováno] ze dne 26. 7. 2022 (dále jen „smlouva“), dle níž se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do 15. 7. 2023 a současně zaplatit poplatek ve výši 19 014,44 Kč (viz smlouva o úvěru č. [Anonymizováno]). Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala částku 30 000 Kč dne 27. 7. 2022 na účet žalovaného (viz potvrzení o platbě, sdělení [právnická osoba].). Žalovaný nezaplatil ničeho (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně).
4. Společnost [právnická osoba]. pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2024 postoupila žalobkyni, o čemž žalovanou informovala dopisem ze dne 27. 8. 2024 odeslaným téhož dne (viz dílčí smlouva o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2024 včetně přílohy 1, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).
5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. [Anonymizováno] postoupila společnost [právnická osoba]. žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2024 uzavřené mezi společností [právnická osoba]. jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba]. dopisem ze dne 27. 8. 2024. Na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení pak nemá vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009). Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
9. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným poplatkem. Společnost poskytla žalovanému částku 30 000 Kč dne 27. 7. 2022, a to převodem na jeho účet. Žalovaný neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni ničeho.
10. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.
11. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB, kdy na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Dále uvedla, že k uvedenému nenavrhuje žádné důkazy.
12. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdkyně provedla pouze lustraci ve veřejně dostupných databázích dlužníků, ke svým tvrzením však nepředložila žádné důkazy. Co se pak týče porovnání příjmů a výdajů žalovaného, v tomto směru neprovedla právní předchůdkyně žalobkyně žádné šetření, nezkoumala, zda je žalovaný zaměstnaný, jaké má výdaje na bydlení, s kým žije ve společné domácnosti apod.
13. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (její právní předchůdkyně) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných ‚ a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, a tomu odpovídá i výsledek, když žalovaný svůj dluh vůbec nesplácel.
14. Při závěru o neplatnosti smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel částku 30 000 Kč náležející právní předchůdkyni žalobkyně, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný neuhradil ničeho, pročež tak žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni, na niž byla pohledávka za žalovaným postoupena, částku 30 000 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 30 000 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.
15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
16. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 30 000 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že žalovaný požádal soud o možnost dlužnou jistinu splatit ve splátkách, soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. povolil žalovanému plnění ve splátkách ve výši 5 000 Kč s tím, že nezaplacením některé ze splátek se stává splatným celý zůstatek dluhu. Uvedené splátky jsou v momentálních možnostech žalovaného, jsou přiměřené výši dluhu a zajišťují žalobkyni úhradu dluhu v krátké lhůtě a nijak ji nepoškozují.
17. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení zavázal žalovaného k zaplacení částky 30 000 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Předmětem sporu byla částka 61 482,90 Kč (jistina 30 000 Kč + poplatek 19 014,44 Kč + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku 12 468,46 Kč), přičemž žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 30 000 Kč, tedy z 49 %. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků tak byl v zásadě stejný, proto soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.