Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 699 Kč, a to ve splátkách po 750 Kč měsíčně, splatných vždy do 28. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 387 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 27 248 Kč od 26. 12. 2025 do 26. 3. 2026, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 27 248 Kč od 27. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 248 Kč od 26. 12. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 443 Kč, a to ve splátkách po 250 Kč měsíčně, splatných vždy do 28. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky, k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 32 086 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 10. 6. 2025 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému ze strany žalobkyně poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy žalovaný obdržel částku 27 500 Kč a částku 2 500 Kč obdržel zprostředkovatel úvěru jako provizi. Žalovaný se zavázal, že poskytnuté prostředky vrátí žalobkyni společně s úrokem v 25 pravidelných měsíčních splátkách po 1 600 Kč. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni 25. 12. 2025 k zesplatnění úvěru. Žalovaná částka sestává ze zesplatněné části jistiny ve výši 24 298 Kč, z dluhu na jistině (úmor) ve výši 2 950 Kč, z dlužných úroků ve výši 1 849 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a ze smluvních pokut ve výši 2 689 Kč.
2. Žalobkyně se z jednání omluvila. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal v nepřítomnosti žalobkyně.
3. Žalovaný k věci uvedl, že si úvěr bral v době, kdy měl „hluboko do kapsy“ a snažil se uživit rodinu. Není si jistý, jak moc byla zkoumána jeho úvěruschopnost. V době, kdy si bral úvěr, měl dluhy a bydlel tehdy s družkou a dětmi v podnájmu ve čtvrtdomku. Zprostředkovatel úvěru mu řekl, ať napíše, že bydlí u rodičů, že tak bude šance získat úvěr mnohem vyšší. Momentálně je v situaci, že na sebe bude podávat návrh na insolvenci. V současné době je sice nezaměstnaný, ale má již rozjednané dvě práce Splácet by mohl 500 Kč až 1 000 Kč měsíčně a navrhl, aby mu soud umožnil hradit dluh ve splátkách v rozmezí těchto částek.
4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 6. 2025 (tj. den, kdy žalovaný uhradil verifikační platbu ve výši 1 Kč) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, sestávající z částky 27 500 Kč jakožto celková výše spotřebitelského úvěru a z částky 2 500 Kč jakožto provize zprostředkovatele úvěru, a žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 28,17 % ročně (viz citovaná smlouva). Dne 26. 6. 2025 byla z účtu žalobkyně odeslaná částka 27 500 Kč ve prospěch bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu] a částka 2 500 Kč ve prospěch bankovního účtu č. [č. účtu]. Téhož dne žalovaný uhradil žalobkyni částku 1 Kč (viz tři potvrzení o provedení transakce). Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 4 801 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně).
5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena s péčí řádného hospodáře, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Žalobkyně využila také veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva z databáze [úřad], jakož i nahlédnutím do centrální evidence exekucí, insolvenčního rejstříku, katastru nemovitostí, výpisu z registru [služba], vlastní databáze žalobkyně, kdy žalobkyně vycházela i z údajů, které žalovaný uvedl přímo do žádosti o spotřebitelský úvěr a které obsahovaly mimo jiné také informace o příjmech a výdajích žalovaného s tím, že žalobkyně pravost příjmů ověřila.
6. V tomto směru žalobkyně předložila čestné prohlášení žalovaného, ve kterém žalovaný uvedl, že má příjem ze mzdy, platu či důchodu ve výši 34 000 Kč a že jeho výdaje na bydlení činí 1 500 Kč, přičemž jiné výdaje neuvedl (viz čestné prohlášení žalovaného). Dále předložila prohlášení zprostředkovatele úvěru, ve kterém zprostředkovatel prohlašuje, že žalovaný nemá žádné závazky, že nebyly zjištěny žádné pravidelné platby na penzijní připojištění, pojistné smlouvy, výživné stanovené soudem ani další běžné pravidelné měsíční výdaje, že nemá problémy se sázkami a hazardem a že má uzavřen pracovní poměr na dobu neurčitou (viz prohlášení samostatného zprostředkovatele). Žalobkyně dále předložila soudu výplatní pásky žalovaného za duben 2025 a květen 2025, ze kterých vyplývá, že mu byla vyplacena za duben 2025 čistá mzda ve výši 37 932 Kč a za květen 2025 čistá mzda ve výši 40 358 Kč (viz výplatní pásky). Od zaměstnavatele pak byla žalovanému na jeho účet připsána dne 12. 3. 2025 částka 34 634 Kč, dne 11. 4. 2025 částka 38 379 Kč, dne 13. 5. 2025 částka 37 932 Kč a dne 12. 6. 2025 částka 40 358 Kč (viz čtyři potvrzení o příchozí úhradě). Žalobkyně dále předložila čestné prohlášení otce žalovaného, ve kterém prohlásil, že mu žalovaný měsíčně přispívá na bydlení částkou 1 500 Kč (viz prohlášení rodiče). Z předloženého výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že dům, který uvedl žalovaný jako svou současnou adresu, je ve vlastnictví jeho rodičů (viz výpis z katastru nemovitostí). Dále předložila výstup z insolvenčního rejstříku a z centrální evidence exekucí ČR, z nichž vyplývá, že ke dni 26. 6. 2025 nebyl v uvedených rejstřících nalezen žádný záznam u žalovaného (viz výsledek prověření). Z registru platebních informací [služba] vyplynulo, že k datu 11. 6. 2025 měl žalovaný spotřebitelský úvěr ze dne 16. 1. 2024 se zbývající částkou 7 994 Kč, u kterého činil dluh po splatnosti 7 994 Kč, a revolvingový úvěr ze dne 3. 1. 2020 se zbývající částkou 4 808 Kč, u kterého činil dluh po splatnosti 4 808 Kč. U žalovaného je ve výpisu z tohoto registru uvedeno vyšší riziko z důvodu významných negativních informací (viz výpis z registru platebních informací). V posouzení úvěruschopnosti žalovaného je uvedeno, že průměrný příjem žalovaného činí 37 825,75 Kč, že bydlí u rodičů, že má dle [služba] celkem úvěry ve výši 22 000 Kč, že normativní náklady na bydlení činí 13 737 Kč, že životní minimum činí 4 860 Kč, že nezabavitelná částka činí 12 398 Kč a že zbývající částka žalovaného činí 34 725,75 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti zákazníka). Žalobkyně dále předložila statistiku rodinných účtů, výdaje na konečnou spotřebu domácnosti, výši normativních nákladů na bydlení od 1. 1. 2025 a životní minimum pro rok 2025. Žádné jiné relevantní listiny označeny a předloženy nebyly. Zejména tedy nebyly nijak doloženy ani ověřovány podstatné výdaje žalovaného.
7. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 25. 12. 2025 dopis, ve kterém mu oznámil zesplatnění úvěru a vyzval jej k úhradě dlužné částky do 7 dnů od odeslání dopisu, s tím, že v opačném případě bude na něj podána žaloba (viz zesplatnění pro smlouvu [hodnota], předžalobní výzva ze dne 25. 12. 2025, podací lístek).
8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem.
13. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé citovaného zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.
14. V dané věci, jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, žalobkyně svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného nesplnila. Od žalovaného si vyžádala pouze informace a doklady týkající se jeho příjmů, přičemž ve vztahu ke zkoumání jeho výdajů se spokojila toliko s tvrzením žalovaného, s prohlášením zprostředkovatele a s čestným prohlášením otce žalovaného. Případně pak žalobkyně vycházela z částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Bez náležitého posouzení výdajové stránky jeho rozpočtu přitom nemohla žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uvedl, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. Nadto bylo lustrací v registru platebních informací [služba] zjištěno, že měl žalovaný dva úvěry, u kterých činil celkový dluh po splatnosti 12 802 Kč a že u žalovaného hrozí větší riziko z důvodu významných negativních informací. Z toho vyplývá, že měl žalovaný již v době před uzavřením smlouvy se žalobkyní problémy se splácením svých závazků a že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Soud navíc podotýká, že dle tvrzení žalovaného žil v té době v podnájmu ve čtvrtdomku se svou družkou a dětmi a že to byl právě zprostředkovatel úvěru, který mu za účelem větší šance na získání úvěru poradil, aby uvedl, že bydlí rodičů.
15. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta celkem částka 27 500 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod (částku 2 500 Kč, která byla provizí zprostředkovatele úvěru a která nebyla žalovanému poskytnuta na účet, nelze považovat jako bezdůvodné obohacení žalovaného). Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 4 801 Kč, kterou je potřeba započíst na bezdůvodné obohacení, které tak činí 22 699 Kč (27 500 Kč – 4 801 Kč). Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).
16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem uloženo žalovanému vrácení jistiny ve splátkách, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.
17. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 9 387 Kč s úrokem ve výši 28,17 % ročně z částky 27 248 Kč od 26. 12. 2025 do 26. 3. 2026, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 27 248 Kč od 27. 3. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 27 248 Kč od 26. 12. 2025 do zaplacení (výrok II.).
18. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu účastníků. Žalobkyně měla v řízení úspěch v částce 22 699 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 34 366,31 Kč (32 086 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 2 280,31 Kč). Žalobkyně tak má úspěch ve výši 66 % a žalovaný má úspěch ve výši 34 %. Žalobkyně má tudíž právo na náhradu 32 % (66 % - 34 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 4 509 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 605 Kč, z odměny advokáta za právní zastoupení dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), ve výši 2 100 Kč za tři právní úkony po 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), z paušální náhrady výdajů dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu ve výši 300 Kč za tři právní úkony po 100 Kč a z daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 504 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 443 Kč jakožto 32 % z částky 4 509 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.).
19. Použití snížené sazby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu odůvodňuje soud tím, že bylo předmětem řízení peněžité plnění, tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobkyně v dané věci podala žalobu na ustáleném vzoru, který uplatňuje opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, což je soudu známo z jeho úřední činnosti.
20. S ohledem na osobní, sociální a majetkovou situaci žalovaného, který je nezaměstnaný, který má teprve rozjednané dvě práce a který má v úmyslu z důvodu své situace podat na sebe návrh na insolvenci, rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty za středníkem o plnění platební povinnosti uložené žalovanému ve výroku I. v měsíčních splátkách po 750 Kč, splatných vždy do 28. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení. O plnění ve splátkách soud rozhodl v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, po posouzení možností žalovaného a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k poměrům žalovaného. Z obdobných důvodů rozhodl soud podle dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty za středníkem o plnění povinnosti náhrady nákladů řízení uložené žalovanému ve výroku III. v měsíčních splátkách po 250 Kč, splatných vždy do 28. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení. Nezaplatí-li žalovaný žalobkyni některou ze splátek řádně a včas, nastává splatnost celého zůstatku dluhu.