Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 35 528,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 38 651,52 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 16 572,63 Kč, úroku ve výši 19 % p. a. z částky 30 084,53 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 30 084,53 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], IČO: [IČO], a žalovanou byla dne 11. 10. 2013 uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota], na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl půjčku ve výši 52 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit půjčku a zaplatit „souhrnný“ poplatek ve výši 53 915 Kč v 100 týdenních splátkách ve výši 1 060 Kč. Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 54 926 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o půjčce byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni s účinností ke dni 14. 6. 2018. Po tomto datu již žalovaná žalobkyni nezaplatila ničeho. Žalobkyně požaduje po žalované zaplatit dlužnou jistinu ve výši 30 084,53 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 5 443,95 Kč, kapitalizované úroky ve výši 38 651,52 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 16 572,63 Kč, úrok ve výši 19 % ročně z dlužné jistiny od 15. 6. 2018 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 15. 6. 2018 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], IČO: [IČO], byla dne 11. 10. 2013 uzavřena smlouva o půjčce č. [hodnota] (dále též „smlouva o půjčce“), jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě uvedené smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 52 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 53 915 Kč (celkem tedy částku 105 915 Kč) splatit v 100 týdenních splátkách ve výši 1 060 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky (viz smlouva o půjčce ze dne 11. 10. 2013). Žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 54 926 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek), o čemž informovala žalovanou dopisem z téhož dne (viz oznámení o postoupení pohledávky, podací lístek).
4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované půjčku splácet, v tomto směru byla žalobkyní předložena formulářová listina nazvaná zákaznická karta, která byla dle tvrzení žalobkyně vyplněna na základě údajů poskytnutých žalovanou. V zákaznické kartě bylo uvedeno, že žalovaná bydlí s rodiči, pracuje jako dělnice na hlavní pracovní poměr, pobírá mzdu ve výši 10 173 Kč, další příjmy domácnosti činí 8 500 Kč a 9 000 Kč, výdaje žalovaného činí 10 500 Kč měsíčně a tvoří je nájem/inkaso ve výši 3 500 Kč, spoření/pojištění ve výši 900 Kč, platba za telefon ve výši 500 Kč a výdaje na domácnost ve výši 6 000 Kč. Další půjčku (ani u jiné společnosti) žalovaná nemá, nemá ani kreditní kartu. K ověření údajů byl předložen OP, pracovní smlouva, výplatní pásky a SIPO (viz zákaznická karta ze dne 11. 10. 2013).
5. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), neboť smlouva, o níž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti tohoto zákona.
6. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.
7. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.
8. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.
9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost [právnická osoba], IČO: [IČO], pohledávku za žalovaniz ze smlouvy o půjčce postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba], IČO: [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne 14. 6. 2018. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.
11. Ačkoliv na předložené smlouvě o půjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil.
12. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalované v kartě zákazníka a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalované. Žalovaná v zákaznické kartě uvedla, že bydlí s rodiči, vyčíslila výši mzdy a ostatních příjmů a rozepsala skladbu a výši svých výdajů, přičemž výdaje sestávaly z inkasa, spoření/pojištění, výdajů za telefon a výdajů na domácnost. Dále uvedla, že půjčky u jiných poskytovatelů ani u právního předchůdce žalobkyně sjednány nemá, nemá ani kreditní kartu. Právní předchůdce žalobkyně měl ověřit údaje v kartě zákazníka listinami, které jsou uvedeny v části nazvané ověřené dokumenty, tyto listiny však žalobkyně ani na výzvu soudu nepředložila.
13. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalované nebyla právním předchůdcem žalobkyně ověřena řádně, neboť pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
14. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutní neplatnost dotčené smlouvy o půjčce.
15. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti, a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně předal žalované v hotovosti při podpisu smlouvy částku 52 000 Kč, na jejíž vrácení má žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, nárok z titulu bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaná poskytla žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci celkově částku 54 926 Kč, která měla sloužit jako úhrada splátek; jelikož však smlouva o půjčce je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení, které tak bylo zcela uhrazeno, nýbrž i co do částky 2 926 Kč přeplaceno, a žalovaná tak žalobkyni nedluží ničeho ani z titulu bezdůvodného obohacení.
16. S ohledem na uvedené soud žalobu pro bezdůvodnost v plném rozsahu zamítl (výrok I.).
17. Žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaná však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložila a ty se ani nepodávají z obsahu spisu, proto soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).