Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 25 000 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 28. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky.
II. Ve zbytku, tj. ohledně částky 2 000 Kč, soud žalobu zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 85 % nákladů řízení ve výši 11 150 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 27 000 Kč s tím, že žalovanému v průběhu roku 2023 zapůjčil v hotovosti celkem 27 000 Kč. Žalovaný dne 29. 12. 2023 celkovou dlužnou částku 27 000 Kč písemně uznal a zavázal se ji žalobci zaplatit do konce roku 2024. To ale neučinil ani na předžalobní výzvu z 8. 1. 2025, proto po něm tuto částku požaduje touto žalobou.
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že si od žalobce žádné peníze nepůjčil. Peníze mu dával za to, že pro něho dělal nějaké práce a také mu platil za sex. To, že mu žalovaný dluží nějaké peníze, si žalobce vymyslel. Když podepsal uznávací prohlášení, tak byl opilý a nevěděl, co podepisuje.
3. Z provedených důkazů zjistil soud následující: žalobce a žalovaný byli kamarádi a žalovaný si od žalobce v roce 2023 půjčoval peníze. Bylo to víc drobných částek, kdy největší z nich činila 10 000 Kč a celkem šlo o částku 25 000 Kč. Žalovaný si tyto peníze půjčoval na svoje dluhy, na nákupy a na singulár. Veškeré částky, které žalobce žalovanému půjčoval, si žalobce zapisoval do pokladního deníku, kam si psal všechny výdaje rodiny. Když chtěl žalobce na konci roku 2023, aby mu žalovaný zapůjčené peníze vrátil, tak mu žalovaný řekl, ať si to sepíše a poté spolu sepsali uznání dluhu. Když žalobce to uznání připravoval, tak dluh špatně sečetl, protože dluh činil jen 25 000 Kč, nikoliv 27 000 Kč. Když žalovaný uznání dluhu podepsal, věděl, co podepisuje, pod vlivem alkoholu nebyl. Žalovaný mu ale ani poté na dluh nezaplatil nic a když za ním na konci roku 2024 zašel, tak mu řekl, že mu nic nedá, a naopak mu začal vyhrožovat, že ho udá a že se postará o to, aby mu sebrali vnuky. Pokud pro něho žalovaný dělal nějaké práce, např. se dřevem, tak mu za to dával alkohol a cigarety. Sex spolu měli asi třikrát, ale nikdy ne za peníze (viz účastnická výpověď žalobce).
4. Naopak podle žalovaného si tento od žalobce žádné peníze nepůjčil. Peníze, které mu žalobce dával, byly za práci se dřevem a za sex. Důkazy na to ale nemá. V uznání dluhu podepsal úplně nesmyslnou věc. Neměl ani důvod si nic půjčovat, protože i když je asi 3 roky nezaměstnaný a nepobírá ani podporu v nezaměstnanosti, dostává příspěvek na bydlení [částka] měsíčně, [částka] jako příspěvek v krajní nouzi a [částka] ve stravenkách. Za inkaso platí [částka] měsíčně a za nájem do Singuláru [částka] měsíčně. Dluhy nemá, když třeba nevyjde nebo mu nepřijdou dávky, tak mu občas finančně vypomáhá matka, která to po něm ani nechce vrátit (viz účastnická výpověď žalovaného).
5. Žalobce si vedl pokladní knihu, do kterého si během celého roku 2023 zapisoval příjmy a výdaje rodiny. Předmětného sporu se týkají záznamy, kdy v kolonce datum je uvedeno datum, v kolonce obsah zápisu je uvedeno „[jméno FO] “ a v kolonce výdej je uvedena zapůjčená částka. Konkrétně u data 20. 1. 2023 je uvedena částka 3 000 Kč, u data 26. 1. 2023 částka 1 000 Kč, u data 8. 2. 2023 částka 1 000 Kč, u data 10. 2. 2023 částka 5 000 Kč, u data 9. 3. 2023 částka 1 000 Kč, u data 1. 4. 2023 částka 1 000 Kč, u data 5. 5. 2023[Anonymizováno] částka 3 000 Kč a u data 20. 12. 2023 částka 10 000 Kč. Celkem tedy jde o částku 25 000 Kč (viz záznamy v pokladním deníku žalobce).
6. V listině označené Uznání dluhu ze dne 29. 12. 2023 žalovaný potvrdil, že si od žalobce zapůjčil částku 27 000 Kč, kterou hodlá splatit do konce roku 2024. Listina je vlastnoručně podepsaná žalobcem i žalovaným (viz citovaná listina). K uhrazení částky 27 000 Kč vyzval žalobce žalovaného výzvou z 8. 1. 2025 (viz citovaná výzva).
7. Žalovaným navrhovaný výslech svědka [jméno FO] soud jako nadbytečný neprováděl, mj. i proto, že sám žalovaný uvedl, že tento by mohl dosvědčit pouze to, že u nich doma chlastali a dělali kraviny. U žádného sexu, předávání peněz ani sepisování dluhu tento svědek podle žalovaného nebyl.
8. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěry o skutkovém stavu: žalovaný si od žalobce v roce 2023 půjčoval peníze. Konkrétně šlo dne 20. 1. 2023 o částku 3 000 Kč, dne 26. 1. 2023 o částku 1 000 Kč, dne 8. 2. 2023 o částku 1 000 Kč, dne 10. 2. 2023 o částku 5 000 Kč, dne 9. 3. 2023 o částku 1 000 Kč, dne 1. 4. 2023 o částku 1 000 Kč, dne 5. 5. 2023 o částku 3 000 Kč a dne 20. 12. 2023 o částku 10 000 Kč a celkem tedy šlo částku 25 000 Kč. Veškeré částky, které žalobce žalovanému půjčoval, si žalobce zapisoval po jednotlivých dnech do pokladního deníku, kam si psal všechny výdaje rodiny a kde je dluh žalovaného vyčíslitelný právě částkou 25 000 Kč. Dne 29. 12. 2023 sepsali žalobce a žalovaný listinu označenou Uznání dluhu, ve které žalovaný potvrdil, že si od žalobce zapůjčil částku 27 000 Kč, mu splatí do konce roku 2024. Fakticky ale žalovaný žalobci dlužil jen 25 000 Kč, neboť žalobce dluh žalovaného v pokladním deníku špatně sečetl. Když žalovaný to uznání dluhu podepsal, věděl, co podepisuje, pod vlivem alkoholu nebyl. Žalovaný žalobci na dluh doposud nezaplatil ničeho. Kromě toho žalovaný pro žalobce vykonával i různé práce, např. mu pomáhal se dřevem, za což mu žalobce dával alkohol a cigarety. Měli spolu i sex, ale nikdy ne za peníze. Zapůjčených 25 000 Kč žalovaný žalobci nevrátil doposud, nereagoval přitom ani na předžalobní výzvu z 8. 1. 2025.
9. Soud přitom vyšel zejména z výpovědi žalobce, kterou hodnotí jako zcela věrohodnou, a to mj. i proto, že je v souladu s ostatními provedenými důkazy. Zde má soud na mysli zejména pokladní knihu žalobce, kterou si žalobce vedl po celý rok 2023 a do které si zapisoval příjmy a výdaje rodiny a ve které jsou jednotlivé půjčky pro žalovaného uvedeny s příslušnými daty a s uvedením příslušných částek a celkem se jedná o půjčky ve výši 25 000 Kč. Dále je to i v souladu s listinou nadepsanou Uznání dluhu, kde žalovaný výslovně potvrdil, že si u žalobce zapůjčil částku 27 000 Kč (správně tam mělo být 25 000 Kč) a že mu ji vrátí do konce roku 2024, přičemž žalovaný o této listině prohlásil, že ji vlastnoručně podepsal. Půjčování drobných částek od žalobce je pak rovněž v souladu s tím, jak sám žalovaný popsal svoje finanční poměry, kdy tento je 3 roky nezaměstnaný, nepobírá podporu v nezaměstnanosti, žije jen ze sociálních dávek a občas si musí vypomáhat drobnými půjčkami od matky, které ani někdy nevrací. Naopak, pokud žalovaný tvrdil, že uvedené finanční prostředky od žalobce sice přijal, ale že to nebyly půjčky, ale odměny za práci nebo sex, tak tomu soud neuvěřil. Tuto část výpovědi žalovaného hodnotí jako zcela nevěrohodnou a účelovou, a to mj. i kvůli tomu, že žalobci by žalovaná částka těžko mohla stát za to, aby se jejich mj. sexuální vztahy měly takto veřejně projednávat. Kromě toho sám žalovaný uvedl, že tato svoje tvrzení o penězích převzatých za práci a za sex nemá jak prokázat a potvrdit by to nemohl ani svědek [jméno FO], který u ničeho takového nebyl.
10. Podle § 2390 z. č. 89/202 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud následující právní závěry: mezi žalobcem a žalovaným bylo v měsících leden až prosinec 2023 ústně uzavřeno několik smluv, na základě kterých žalobce žalovanému zapůjčil v hotovosti celkem 25 000 Kč (viz bod 8 odůvodnění), které mu měl žalovaný vrátit nejpozději do konce roku 2024, tedy smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z. K tomu soud poznamenává, že pro smlouvy o zápůjčce zákon nestanoví žádnou formu, takže mohou být, tak jak tomu bylo i v těchto případech, uzavřeny jen ústně.
14. Žalovaný ale žalobci žádnou z půjčených částek nevrátil, přestože v listině ze dne 29. 12. 2023 zapůjčení částky celkem 27 000 Kč (správně mělo být 25 000 Kč) potvrdil s tím, že ji žalobci splatí do konce roku 2024, což ale doposud neučinil.
15. Nezaplatil-li žalovaný žalobci dluh do konce roku 2024, byla žaloba co do částku 25 000 Kč podána po právu a soud ji tedy v této části vyhověl (výrok I.). Současně soud se souhlasem žalobce umožnil mu uhradit dlužnou částku ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jediné splátky.
16. Pokud jde o zbývající částku, tj. částku 2 000 Kč, zde soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, když vyšel z toho, že sám žalobce uvedl, že žalovanému půjčil jen 25 000 Kč, a tomu odpovídají zápisy v pokladním deníku žalobce (výrok II.).
17. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož žalobci, který byl ve věci převážně úspěšný, vznikl nárok na poměrnou část účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce po žalovaném požadoval částku 27 000 Kč, ale soud mu přiznal toliko částku 25 000 Kč, tzn. že žalobce byl ve věci úspěšný z 92,5 % a neúspěšný ze 7,5 %, takže má právo na 85 % (92,5 % mínus 7,5 % = 85 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 350 Kč, z odměny za zastupování advokátem ve výši 8 000 Kč, tj. 4 x 2 000 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném a účinném znění (dále jen „adv. tar.“) za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava věci, sepis žaloby a 2 x účast u jednání) dle § 11 odst. 1 adv. tar., když zbývající odměny se právní zástupce výslovně vzdal, z náhrady hotových výdajů ve výši 1 800 Kč, tj. 4× 450 Kč dle § 13 odst. 1, 4 adv. tar. příslušejícím ke čtyřem úkonům právní služby. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 150 Kč (ostatních nákladů řízení se žalobce výslovně vzdal) je žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).