Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 000 Kč, a to ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy do posledního dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení, byť jediné splátky.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 30 784,23 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 436,07 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 19 448,37 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 562,35 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 448,37 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení.
III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 348 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 49 784,23 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřela dne 22. 8. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které žalované poskytla právní předchůdkyně částku 20 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 24 690 Kč. Poskytnutou zápůjčku, poplatek a pojistné se žalovaná zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 2 324 Kč. Žalovaná nehradila řádně a včas předepsané splátky, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Dne 21. 10. 2025 uzavřela právní předchůdkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla žalobkyni s účinností k témuž dni postoupena pohledávka za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaná od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 1 000 Kč, po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradila ničeho.
2. Žalovaná ke svým poměrům písemně uvedla, že je rozvedená a má dvě děti, přičemž první je umístěno v dětském domově a druhé je již dospělé a nemá s ním pravidelný kontakt. V současné době nemá žádnou vyživovací povinnost. Co se týče jejího zdravotního stavu, tak trpí astmatem, arytmií srdce, zánětem ledvin a záchvatovými dlouhodobými migrénami, které mohou částečně omezovat její pracovní schopnosti a každodenní aktivity. V současné době je nezaměstnaná a její pravidelné měsíční příjmy tvoří doplatek na bydlení ve výši 7 500 Kč a příspěvek na živobytí ve výši 3 130 Kč. Platí měsíční nájemné na ubytovně ve výši 7 500 Kč, přičemž kromě nájemného nemá žádné jiné pravidelné či nepravidelné výdaje.
3. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.
4. Žalovaná na jednání uvedla, že může splácet maximálně 500 Kč měsíčně, neboť bere jen existenční minimum ve výši 3 130 Kč. Víc než 500 Kč platit nemůže, protože by jí pak zůstalo málo na živobytí. Doplatek na bydlení dostává přímo pronajímatel. Žije sama.
5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní byla dne 22. 8. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalované částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit právní předchůdkyni celkovou dlužnou částku ve výši 44 690 Kč, sestávající z uvedené jistiny, z poplatku ve výši 21 828 Kč a z pojistného za doplňkové pojištění ve výši 2 862 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 2 483 Kč s tím, že poslední splátka činí 2 479 Kč. Ve Smlouvě bylo sjednáno, že bude úvěr poskytnut v hotovosti, a že bude v hotovosti i splácen, což žalovaná stvrdila svým podpisem (viz Smlouva). Žalovaná uhradila celkem 1 000 Kč (viz tabulka umoření).
6. V zákaznické kartě je o žalované uvedeno, že je rozvedená, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, nevyživuje žádné osoby, má čistý měsíční příjem z invalidního důchodu ve výši 5 228 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 15 000 Kč a má odhadované měsíční výdaje ve výši 1 500 Kč. Příjmy žalované byly dle zákaznické karty ověřeny složenkami za období 6-7/2023 a výměrem důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. Podpisem žalovaná čestně prohlásila, že nepodala návrh na zahájení insolvenčního řízení a že nebylo v souvislosti s její osobou zahájeno insolvenční řízení (viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr).
7. Dne 21. 10. 2025 uzavřela právní předchůdkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou právní předchůdkyně postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 postupní smlouvy, přičemž dle čl. II odst. 3 této smlouvy dojde k postoupení okamžikem připsání úplaty na účet právní předchůdkyně. V příloze postupní smlouvy je pod položkou č. [hodnota] uvedena pohledávka za žalovanou s číslem smlouvy [hodnota], což je číslo smlouvy, která byla uzavřena mezi žalovanou a právní předchůdkyní (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek). Úplata za pohledávky byla dne 21. 10. 2025 připsána na účet právní předchůdkyně (viz potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 27. 10. 2025). Dopisem ze dne 21. 10. 2025 právní předchůdkyně oznámila žalované, že byla pohledávka za ní postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025). Dne 16. 1. 2026 odeslal právní zástupce žalobkyně výzvu k plnění žalované, ve které ji vyzval k úhradě dluhu (viz výzva k plnění ze dne 16. 1. 2026, podací lístek).
8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně a žalovaná si sjednaly smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalované v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím.
16. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami Smlouvy byly žalovaná a právní předchůdkyně. Ta jako postupitel uzavřela se žalobkyní dne 21. 10. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek. Pohledávky, které byly touto postupní smlouvou postoupeny, jsou uvedeny v příloze č. 1 této smlouvy. Mezi uvedenými pohledávkami je i pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení. V souladu s čl. II postupní smlouvy je postoupení pohledávek účinné připsáním úplaty na účet právní předchůdkyně. Žalobkyně doložila, že byla úplata připsána na účet právní předchůdkyně a že bylo žalované postoupení oznámeno. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.
17. Soud poté zkoumal, zda je Smlouva, kterou uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní, platná, resp. zda právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus žalované a právní předchůdkyně být smlouvou vázány, má soud za to, že je Smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti přihlédl i bez návrhu.
18. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku. Ze zákaznické karty ale pouze vyplývá, že žalovaná svým podpisem čestně prohlásila, že nepodala návrh na zahájení insolvenčního řízení a že nebylo v souvislosti s její osobou zahájeno insolvenční řízení. Takový postup nelze přitom považovat správný, neboť je to právě právní předchůdkyně, která měla v rámci své odborné péče si sama z insolvenčního rejstříku ověřit, zda je proti žalované vedeno insolvenční řízení či zda podala návrh na zahájení insolvenčního řízení. To vyplývá i z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných mimo jiné i z databáze, v tomto případě z insolvenčního rejstříku.
19. Právní předchůdkyně dále při posouzení úvěruschopnosti dle žalobních tvrzení vycházela z údajů, které uvedla žalovaná a které byly zaznamenány v zákaznické kartě. Získané údaje si následně ověřila předloženými doklady. V zákaznické kartě je uvedeno, že příjmy žalované ve výši 5 228 Kč byly ověřeny složenkami za období 6-7/2023 a výměrem důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky. To, jak byly ověřeny příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč, již uvedeno není. Ze zákaznické karty ani z jiných důkazů pak nevyplývá, jak či zda byla ověřeny výdaje žalované, které jsou v zákaznické kartě odhadovány na částku 1 500 Kč. Takovou výši výdajů považuje soud za nereálnou, a to zejména za situace, kdy je v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaná žije v nájmu, a kdy jsou uvedené výdaje třikrát menší než částka životního minima 4 860 Kč dle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně ověřovala výdaje žalované (které mohou snadno přesahovat její příjmy), ani že by provedla lustraci žalované v insolvenčním rejstříku či v jiných databázích, nelze uvažovat o řádném posouzení schopnosti žalované úvěr splácet.
20. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky z uvedené smlouvy, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč náležející právní předchůdkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Žalovaná uhradila na tuto pohledávku celkem 1 000 Kč, tuto částku je tak nezbytné započíst na bezdůvodné obohacení (20 000 Kč – 1 000 Kč). Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 19 000 Kč. Soud ji k tomu zavázal tímto rozhodnutím (výrok I.).
21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastnicemi dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem žalované uloženo vrátit poskytnutou jistinu ve splátkách, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.
22. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 30 784,23 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 436,07 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 19 448,37 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 562,35 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 448,37 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení (výrok II.).
23. S ohledem na osobní, sociální a majetkovou situaci žalované, která je v současné době nezaměstnaná, pobírá doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí a hradí většinu svého příjmu za nájemné na ubytovně, rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. o plnění povinnosti uložené žalované ve výroku I. v měsíčních splátkách po 500 Kč. O plnění ve splátkách soud rozhodl také v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, po posouzení možností žalované a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu žalované (jejím jediným příjmem je doplatek na bydlení ve výši 7 500 Kč a příspěvek na živobytí ve výši 3 130 Kč) a k jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům (žije v ubytovně, doplatek na bydlení dostává přímo pronajímatel, takže žalované zbývá na živobytí jen 3 130 Kč, trpí zdravotními problémy, které částečně omezují její pracovní schopnosti). Splatnost splátek určil soud vždy k poslednímu dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku. Pokud nezaplatí žalovaná některou ze splátek řádně a včas, nastává splatnost celého zůstatku dluhu. Stanovené splátky soud považuje za přiměřené vzhledem k finanční situaci žalované, částka soudem stanovených splátek pak není ani neúměrným zvýhodněním žalované na úkor žalobkyně, jejíž zájmy nejsou povolením splátek ohroženy.
24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastnic. Žalobkyně měla v řízení úspěch v částce 19 000 Kč. Předmětem řízení byla částka 56 046,11 Kč (49 784,23 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 6 261,88 Kč). Žalobkyně tak měla úspěch ve výši 34 % a žalovaná měla úspěch ve výši 66 %. Žalovaná má tak právo na náhradu 32 % (66 % – 34 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalované ve výši 1 086 Kč sestávají z náhrady nákladů nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. přičemž v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, náleží žalované částka 900 Kč představující 450 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 1 odst. 3 citované vyhlášky (písemné podání, účast na jednání před soudem dne 16. 4. 2026) při analogickém použití § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, v platném znění, a z cestovních výdajů za cestu autobusem z [obec] na jednání a zpět ve výši 186 Kč, kdy jedna cesta stála 93 Kč. Žalobkyně je tak povinna zaplatit žalované náklady řízení ve výši 348 Kč jakožto 32 % z částky 1 086 Kč. (výrok III.).