19 C 66/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 109 833,64 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřel dne 24. 4. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalovanému částku 50 000 Kč v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 46 780 Kč. Poskytnutou zápůjčku, poplatek a pojistné se žalovaný zavázal uhradit v 15 měsíčních splátkách po 6 452 Kč. Žalovaný nehradil řádně a včas předepsané splátky, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Dne 21. 10. 2025 uzavřela právní předchůdkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla žalobkyni s účinností k témuž dni postoupena pohledávka za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný uhradil od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek celkem částku 9 100 Kč, po podpisu smlouvy o postoupení pohledávek neuhradil ničeho.

2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: mezi žalovaným a právní předchůdkyní byla dne 24. 4. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále též „Smlouva“), kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni celkovou dlužnou částku ve výši 96 780 Kč, sestávající z uvedené jistiny, z poplatku ve výši 44 395 Kč a z pojistného za doplňkové pojištění ve výši 2 385 Kč, a to v 15 měsíčních splátkách po 6 452 Kč. Ve Smlouvě bylo sjednáno, že bude úvěr poskytnut v hotovosti a že bude v hotovosti i splácen (viz Smlouva). Žalovaný uhradil celkem 9 100 Kč (viz tabulka umoření).

4. V zákaznické kartě je o žalovaném uvedeno, že je ženatý, bydlí v nájmu, má základní vzdělání, vyživuje tři osoby, má čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 17 147 Kč, příjem domácnosti činí 5 000 Kč a jeho odhadované měsíční výdaje činí 4 500 Kč. Příjmy žalovaného byly dle zákaznické karty ověřeny výplatními páskami za období 2-3/2023. Podpisem zákaznické karty žalovaný čestně prohlásil, že nepodal návrh na zahájení insolvenčního řízení a že v souvislosti jeho osobou nebylo insolvenční řízení zahájeno (viz zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Žalobkyně předložila soudu fotografii pracovní smlouvy žalovaného ze dne 6. 6. 2022, fotografii výplatní pásky za únor 2023, dle které byla žalovanému vyplacena mzda 17 147 Kč, fotografii výplatní pásky za březen 2023, dle které byla žalovanému vyplacena mzda 17 147 Kč, fotografii nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2022, dle které se žalovaný zavázal hradit pronajímateli nájem ve výši 7 000 Kč měsíčně, a fotografii předávacího protokolu k nájemní smlouvě, dle kterého byl žalovanému předán pronajatý dům dne 1. 9. 2022 (viz zmíněné fotografie).

5. Dne 21. 10. 2025 uzavřela právní předchůdkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou právní předchůdkyně postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 postupní smlouvy, přičemž dle čl. II odst. 3 této smlouvy dojde k postoupení okamžikem připsání úplaty na účet právní předchůdkyně. V příloze č. 1 postupní smlouvy je pod položkou č. [hodnota] uvedena pohledávka za žalovaným s číslem smlouvy [hodnota], což je číslo smlouvy, která byla uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek). Úplata za pohledávky byla dne 21. 10. 2025 připsána na účet právní předchůdkyně (viz potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 27. 10. 2025). Dopisem ze dne 21. 10. 2025, odeslaným dne 21. 11. 2025, oznámila právní předchůdkyně žalovanému, že byla pohledávka za ním postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025, podací lístek). Dne 16. 1. 2026 odeslal právní zástupce žalobkyně výzvu k plnění žalovanému, ve které jej vyzval k úhradě dluhu (viz výzva k plnění ze dne 16. 1. 2026, podací lístek).

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

13. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně a žalovaný si sjednali smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě.

14. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami Smlouvy byli žalovaný a právní předchůdkyně. Ta jako postupitel uzavřela se žalobkyní dne 21. 10. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek. Pohledávky, které byly touto postupní smlouvou postoupeny, jsou uvedeny v příloze č. 1 této smlouvy. Mezi uvedenými pohledávkami je i pohledávka za žalovaným, která je předmětem tohoto řízení. V souladu s čl. II postupní smlouvy je postoupení pohledávek účinné připsáním úplaty na účet právní předchůdkyně. Žalobkyně doložila, že byla úplata připsána na účet právní předchůdkyně a že bylo žalovanému postoupení oznámeno. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.

15. Soud poté zkoumal, zda je Smlouva, kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní, platná, resp. zda právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus žalovaného a právní předchůdkyně být smlouvou vázáni, má soud za to, že je Smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně řádným způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k neplatnosti přihlédl i bez návrhu.

16. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku. Ze zákaznické karty ale pouze vyplývá, že žalovaný svým podpisem čestně prohlásil, že nepodal návrh na zahájení insolvenčního řízení a že v souvislosti jeho osobou nebylo zahájeno insolvenční řízení. Takový postup nelze přitom považovat správný, neboť je to právě právní předchůdkyně, která měla v rámci své odborné péče si sama z insolvenčního rejstříku ověřit, zda je proti žalovanému vedeno insolvenční řízení. To vyplývá i z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných mimo jiné i z databáze, v tomto případě z insolvenčního rejstříku.

17. Právní předchůdkyně dále při posouzení úvěruschopnosti dle žalobních tvrzení vycházela z údajů, které uvedl žalovaný a které byly zaznamenány v zákaznické kartě. Získané údaje si následně ověřila předloženými doklady. Příjem žalovaného byl v zákaznické kartě uveden ve výši 17 147 Kč, jejichž výše byla ověřena výplatními páskami. To, jak byly ověřeny příjmy domácnosti ve výši 5 000 Kč, již uvedeno není. Co se týče posuzování výdajů žalovaného, tak v zákaznické kartě jsou uvedeny odhadované měsíční výdaje ve výši 4 500 Kč. Jejich výše byla dle tvrzení žalobkyně ověřena nájemní smlouvou, výše nájemného v předložené nájemní smlouvě ale činí 7 000 Kč. Soud má tak pochybnosti o tom, že by se právní předchůdkyně vůbec zabývala výši výdajů žalovaného, jestliže následně zaznamenala do zákaznické karty odhadované výdaje ve výši 4 500 Kč, přestože je z předložených dokladů zjevné, že už jen nájemné přesahovalo tuto částku. Takto odhadnuté výdaje jsou navíc nižší než částka životního minima 4 860 Kč dle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Skutečnou výši výdajů žalovaného mohla právní předchůdkyně přitom zjistit např. výpisem z jeho bankovního účtu. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně dostatečně zjišťovala skutečné výdaje žalovaného (které mohou snadno přesahovat jeho příjmy), ani že by provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku či v jiných databázích, nelze uvažovat o řádném posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

18. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky z uvedené smlouvy, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč náležející právní předchůdkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Žalovaný uhradil celkem 9 100 Kč. Po započtení této částky činí bezdůvodné obohacení žalovaného částku 40 900 Kč. Žalovaný je povinen tuto částku zaplatit žalobkyni, k čemuž ho soud zavázal tímto rozhodnutím (výrok I.).

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.

20. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 68 933,64 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 794,66 Kč, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 43 400 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 978,36 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 43 400 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení (výrok II.).

21. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu účastníků. Žalobkyně byla úspěšná v částce 40 900 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 130 973,38 Kč (109 833,64 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 21 139,74 Kč). Úspěch žalobkyně činí 31 %, úspěch žalovaného pak 69 %. Žalovaný má tak právo na náhradu 38 % (69 % - 31 %) nákladů řízení, jelikož ale žádné náklady řízení neuplatnil a ani nevyplývají žádné jeho náklady z obsahu spisu, rozhodl soud o tom, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

22. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.