Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 564 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 519,60 Kč s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 27 753,20 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 806,60 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 797,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 886,80 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 33 845,10 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 983,70 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 973,01 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 37 196,80 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 68 083,60 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdkyně“), uzavřel dne 13. 6. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalovanému úvěr ve výši 40 142 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 15,99 % ročně, a dále uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní dne 12. 6. 2023 smlouvu o úvěru, na základě které mu právní předchůdkyně poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázal splácet v měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 17,99 % ročně. Žalovaný u obou smluv nesplácel řádně a včas sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky, právní předchůdkyně tak ke dni 2. 7. 2025 úvěry z obou smluv zesplatnila. Dne 17. 9. 2025 uzavřela právní předchůdkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly žalobkyni s účinností ke dni 1. 10. 2025 postoupeny pohledávky za žalovaným z obou smluv.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: mezi žalovaným a právní předchůdkyní byla dne 13. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru (dále též „smlouva č. 1“), kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 142 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni úvěr splatit společně s úrokem ve výši 15,99 % ročně v měsíčních splátkách po 756 Kč a s úhradou za pojištění ve výši 66 Kč měsíčně. Za tímto účelem byl žalovanému zřízen úvěrový účet č. [č. účtu]. Část úvěru ve výši 33 742 Kč měla být použita na konsolidaci splátkového úvěru od právní předchůdkyně, a zbývající částka měla být převedena na účet žalovaného (viz smlouva č. 1). Úvěr byl dne 13. 6. 2022 čerpán tak, že byla částka 33 407 Kč převedena na úvěrový účet žalovaného ke konsolidovanému úvěru a částka 6 735 Kč byla převedena na běžný účet žalovaného, celkem tak byla čerpána částka 40 142 Kč. Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 27 843 Kč (viz výpisy z úvěrového účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 13. 6. 2022 do 31. 12. 2024, nezpochybněná tvrzení žalobkyně). V důsledku prodlení žalovaného s úhradou pohledávky byl právní předchůdkyní ke dni 2. 7. 2025 úvěr zesplatněn (viz výzva právní předchůdkyně dne 2. 7. 2025).
4. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní byla dále dne 12. 6. 2023 uzavřena smlouva o úvěru (dále též „smlouva č. 2“), kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni úvěr splatit společně s úrokem ve výši 17,99 % ročně v měsíčních splátkách po 639 Kč a s úhradou za pojištění ve výši 56 Kč měsíčně. Za tímto účelem byl žalovanému zřízen úvěrový účet č. [č. účtu]. Úvěr byl sjednán jako neúčelový (viz smlouva č. 2). Úvěr byl dne 12. 6. 2023 čerpán tak, že byla částka 30 000 Kč převedena na běžný účet žalovaného. Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 15 735 Kč (viz výpisy z úvěrového účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 12. 6. 2023 do 31. 12. 2024, nezpochybněná tvrzení žalobkyně). V důsledku prodlení žalovaného s úhradou pohledávky byl právní předchůdkyní ke dni 2. 7. 2025 úvěr zesplatněn (viz výzva právní předchůdkyně dne 2. 7. 2025).
5. Právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy č. 1 provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v registru CBCB a ve své interní evidenci. Lustrací v CBCB zjistila, že měl žalovaný čtyři existující úvěry s celkovými měsíčními splátkami ve výši 11 885 Kč, konkrétně se jednalo o splátkovou kreditní kartu s úvěrovým limitem 5 000 Kč, o kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 8 000 Kč, o spotřební úvěr s úvěrovým limitem 800 000 Kč a o osobní úvěr s úvěrovým limitem 34 549 Kč. U osobnímu úvěru, který měl být úvěrem poskytnutým na základě smlouvy č. 1 konsolidován, činila měsíční splátka 942 Kč. Při posuzování jeho příjmů vycházela právní předchůdkyně z příjmu uvedeného žalovaným v žádosti ve výši 27 555 Kč, který si následně ověřila na základě příchozích transakcí na účtu, který pro něho vedla. V případě výdajů vycházela právní předchůdkyně z výdajů ve výši 0 Kč, které žalovaný uvedl žádosti, v kombinaci s interními informacemi a s využitím statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, čímž stanovila výdaje žalovaného ve výši 7 292 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 13. 6. 2022, výpis příjmových transakcí zaúčtovaných na účtu žalovaného za období od 1. 6. 2021 do 10. 6. 2022).
6. Před uzavřením smlouvy č. 2 provedla právní předchůdkyně lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku, v registru CBCB a ve své interní evidenci. Lustrací v CBCB zjistila, že měl žalovaný pět existujících úvěrů s celkovými měsíčními splátkami ve výši 18 199 Kč, konkrétně se jednalo o splátkovou kreditní kartu s úvěrovým limitem 5 000 Kč, o kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 8 000 Kč, o spotřební úvěr s úvěrovým limitem 800 000 Kč, o spotřební úvěr s úvěrovým limitem 40 142 Kč a o splátkovou kreditní kartu s úvěrovým limitem 130 000 Kč. Při posuzování jeho příjmů vycházela právní předchůdkyně z příjmu uvedeného žalovaným v žádosti ve výši 27 297 Kč, který si následně ověřila na základě příchozích transakcí na účtu, který pro něho vedla. V případě výdajů vycházela právní předchůdkyně z výdajů ve výši 0 Kč, které žalovaný uvedl žádosti, v kombinaci s interními informacemi a s využitím statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, čímž stanovila výdaje žalovaného ve výši 7 902 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne 12. 6. 2023, výpis příjmových transakcí zaúčtovaných na účtu žalovaného za období od 1. 6. 2022 do 12. 6. 2023).
7. Z výpisů z účtu žalovaného, který si soud vyžádal od právní předchůdkyně, vyplývá, že měl žalovaný v období dvou měsíců před uzavřením smlouvy č. 1 záporný zůstatek na účtu, a i se zohledněním kontokorentu měl na účtu jen malý disponibilní zůstatek. Ke konci dubna 2024 překročil žalovaný limit kontokorentu na svém účtu. Výdaje žalovaného, které měl v tomto období, značně přesahují výdaje, které vypočetla právní předchůdkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti (viz výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2022). V období dvou měsíců před uzavřením smlouvy č. 2 měl žalovaný záporný zůstatek na účtu. Během tohoto období měl i malý disponibilní zůstatek na účtu, s tím že ke konci května 2025 překročil žalovaný limit kontokorentu, který měl na svém účtu. Výdaje žalovaného, které měl v tomto období, převyšují výdaje, které žalobkyně vypočetla v rámci posouzení úvěruschopnosti (viz výpis z účtu žalovaného č. [č. účtu] za období od 1. 4. 2023 do 30. 6. 2023)
8. Dne 17. 9. 2025 uzavřela právní předchůdkyně s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, kterou právní předchůdkyně postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v seznamu pohledávek tvořící přílohu č. 1 postupní smlouvy, přičemž dle čl. II odst. 2 této smlouvy přecházejí pohledávky na žalobkyni až po uhrazení kupní ceny. V seznamu pohledávek jsou uvedeny pohledávky za žalovaným z obou zmíněných úvěrových smluv (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025, příloha č. 1 – seznam pohledávek). Žalobkyně zaplatila kupní cenu za pohledávky (viz potvrzení o úplatě ze dne 2. 10. 2025). Dopisem ze dne 22. 10. 2025, odeslaným téhož dne, oznámila právní předchůdkyně žalovanému, že byly pohledávky za ním ze smlouvy č. 1 a ze smlouvy č. 2 postoupeny žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávek ze dne 22. 10. 2025, podací lístek). Dne 25. 11. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzval k úhradě pohledávek (viz předžalobní výzva ze dne 25. 11. 2025, podací lístek).
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smluv (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
16. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že právní předchůdkyně a žalovaný si sjednali dvě smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejichž základě právní předchůdkyně poskytla žalovanému dva úvěry, a to ve výši 40 142 Kč a ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěry spolu s úroky a se sjednanými úhradami za pojištění splácet ve sjednaných splátkách.
17. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smluv byli žalovaný a právní předchůdkyně. Ta jako postupitel uzavřela s žalobkyní dne 17. 9. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek. Pohledávky, které byly touto postupní smlouvou postoupeny, jsou uvedeny v seznamu pohledávek v příloze č. 1 této smlouvy. Mezi uvedenými pohledávkami jsou i pohledávky za žalovaným, která jsou předmětem tohoto řízení. V souladu s čl. II odst. 2 postupní smlouvy přechází pohledávky na žalobkyni až po uhrazení kupní ceny. Žalobkyně doložila, že uhradila kupní cenu za pohledávky a že právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně tak prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.
18. Soud poté zkoumal, zda jsou smlouvy, které uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní, platné, resp. zda právní předchůdkyně před uzavřením obou smluv řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus žalovaného a právní předchůdkyně být smlouvami vázáni, má soud za to, že jsou obě smlouvy neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu účastníků.
19. Právní předchůdkyně, jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, provedla před uzavřením obou smluv lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v registru CBCB. Tím před uzavřením smlouvy č. 1 zjistila, že žalovaný měl již výrazné finanční závazky v podobě jiných úvěrů, na které splácel celkem 11 885 Kč měsíčně, a před uzavřením smlouvy č. 2 zjistila, že na jiné úvěry splácel žalovaný celkem 18 199 Kč měsíčně. Co se týče zkoumání příjmů žalovaného, tak v obou případech právní předchůdkyně vycházela z příjmu uvedeného žalovaným v žádosti, který si následně ověřila dle příchozích transakcí na účtu. V případě zkoumání výdajů pak právní předchůdkyně v obou případech vycházela z výdajů uvedených žalovaným v žádosti, tj. 0 Kč, přičemž místo toho, aby si právní předchůdkyně toto tvrzení ověřila např. výpisem z účtu či si od něho vyžádala nějakou dokumentaci, tak určila jeho výdaje v kombinaci s interními informacemi a s využitím statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Takto pak stanovila výdaje žalovaného ve výši 7 292 Kč (smlouva č. 1) a ve výši 7 902 Kč (smlouva č. 2). Přitom právě jen věrohodným zjištěním skutečných výdajů žalovaného lze posoudit, zda je skutečně žalovaný schopen splácet úvěr, neboť mohou jeho výdaje snadno přesahovat jeho příjmy. K tomu mělo právní předchůdkyni motivovat především to, že žalovaný neuvedl žádné výdaje v žádosti a že měl již před uzavřením obou smluv velké finanční závazky, na které splácel výraznou část svého příjmu. Právní předchůdkyně vedla pro žalovaného účet, z kterého mohla zjistit výši jeho výdajů a jeho aktuální finanční situaci. Tím by pal mimo jiné zjistila, že měl žalovaný jen malý disponibilní zůstatek na účtu a že překračoval i limit kontokorentu, který měl sjednaný na účtu. Právní předchůdkyně tak nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru.
20. Jestliže jsou smlouvy neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávek z uvedených smluv, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačních vztahů založených těmito smlouvami. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnutých jistin. Při závěru o neplatnosti úvěrových smluv je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta celkem částka 70 142 Kč (40 142 Kč + 30 000 Kč) náležející právní předchůdkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávky na vydání těchto bezdůvodných obohacení byly postoupeny žalobkyni. Žalovaný uhradil na pohledávku ze smlouvy č. 1 celkem částku 27 843 Kč a na pohledávku ze smlouvy č. 2 celkem částku 15 735 Kč. Tyto částku je nutné započíst na bezdůvodná obohacení z neplatné smlouvy č. 1 (40 142 Kč - 27 843 Kč) a z neplatné smlouvy č. 2 (30 000 Kč - 15 735 Kč), která dohromady nyní činí 26 564 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.).
21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnuté jistiny v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistin v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.
22. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 41 519,60 Kč s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 27 753,20 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 806,60 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 797,88 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 886,80 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 33 845,10 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 983,70 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 973,01 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 37 196,80 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení (výrok II.).
23. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle poměru úspěchu účastníků. Žalobkyně byla úspěšná v částce 26 564 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 78 056,15 Kč (68 083,60 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 9 972,55 Kč). Úspěch žalobkyně činí 34 %, úspěch žalovaného pak 66 %. Žalovaný má tak právo na náhradu 32 % (66 % - 34 %) nákladů řízení, jelikož ale žádné náklady řízení neuplatnil a ani nevyplývají žádné jeho náklady z obsahu spisu, rozhodl soud o tom, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
24. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.