Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 991,82 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky.
II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 9 845,61 Kč, smluvní pokuty ve výši 194,65 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 145,05 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 18 032,08 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 8 145,05 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota] (dále též „smlouva“), na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr až do výše 28 800 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni splatit společně s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 7 991,79 Kč, poplatku ve výši 153,26 Kč, smluvního úroku ve výši 9 692,38 Kč a částky 194,65 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku úvěru v každém kalendářním dni od 22. 4. 2024 do 21. 7. 2024.
2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, požádala však o možnost uhradit dluh ve splátkách ve výši 1 000 Kč až 3 000 Kč měsíčně, neboť je těhotná, pobírá od úřadu práce podporu v nezaměstnanosti ve výši [částka] měsíčně.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná si ujednaly dne 27. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], a to prostřednictvím internetových stránek [webové stránky žalobkyně]. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 28 800 Kč jako spotřebitelský úvěr, který lze čerpat postupně i opakovaně, a žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VII. smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách (viz cit. smlouva). Dne 27. 2. 2024 odeslala žalobkyně na bankovní účet žalované č. [č. účtu] částku ve výši 1 000 Kč a 4 000 Kč, dne 29. 2. 2024 částku 3 000 Kč (viz sdělení [právnická osoba]. ze dne 2. 5. 2025, přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).
4. Žalobkyně tvrdila, že ověřila úvěruschopnost žalované podle interní metodiky schválené ČNB, kdy nejprve nahlédla do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden v insolvenčním rejstříku ani v evidenci exekucí. Žalobkyně dále vycházela z informací získaných od žalované, která uvedla, že počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem je „sám/sama“, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem je 1, její čisté měsíční příjmy činí [částka], pravidelné měsíční výdaje činí [částka] na půjčky a [částka] na bydlení, další nezbytné výdaje [částka] a ostatní zbytné výdaje [částka]. Žalobkyně dále uvedla, že případně dále vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek, tyto listiny však soudu nepředložila. Dále uvedla, že si ověřila výši čistého měsíčního příjmu žalované, a dospěla k závěru, že příjem žalované ve výši [částka] umožňuje bezproblémové splácení úvěru.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky až do výše 28 800 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě.
9. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně soudu ani přes to, že k tomuto byla soudem vyzvána, a to usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 4. 2025, č. j. 19 C 93/2025-29, netvrdila a neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalované, když vycházela toliko z informací poskytnutých jí žalovanou, aniž by si tyto ověřila. Žalobkyně tvrdila, že si ověřila výši příjmu žalované, nesdělila však, jakým konkrétním způsobem tak učinila, když pouze tvrdila, že (případně) vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Tyto listiny však soudu nepředložila. Nezabývala se ani skutečnými výdaji žalované na bydlení, dalšími nutnými výdaji a příp. dalšími závazky. Vzhledem k tomu, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované pracovala pouze s tvrzeními žalované, které si žádným způsobem neověřila, kdy pouze měla provést lustrace v dostupných registrech dlužníků, přičemž ani v tomto směru soudu neposkytla důkazy k prokázání svých tvrzení, nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalovaného a jeho reálné možnosti úvěr splácet.
10. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaná obdržela částku 8 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila pouze 8,18 Kč, pročež tak žalobkyni stále dluží 7 991,82 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná částku 7 991,82 Kč dosud žalobkyni neuhradila, zavázal soud žalovanou k povinnosti uhradit tuto částku žalobkyni svým rozhodnutím. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.
11. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).
12. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na zaplacení částky 7 991,82 Kč coby poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Vzhledem k tomu, že žalovaná požádala soud o možnost dlužnou jistinu splatit ve splátkách, soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. povolil žalované plnění ve splátkách ve výši 2 000 Kč s tím, že nezaplacením některé ze splátek se stává splatným celý zůstatek dluhu. Uvedené splátky jsou v momentálních možnostech žalované, jsou přiměřené výši dluhu a zajišťují žalobkyni úhradu dluhu v krátké lhůtě a nijak ji nepoškozují.
13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Předmětem sporu byla částka 18 891,32 Kč (jistina + poplatky + smluvní úrok + smluvní pokuta + úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku), přičemž žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 7 991,82 Kč, tedy z 42 %. Úspěch žalované tak představuje 58 %, jíž by tak svědčilo právo na náhradu 16 % (58 % - 42 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady žalované nezjistil, a proto žádné z účastnic náhradu nákladů řízení nepřiznal.